Hrad Malbork
Malbork (německy Marienburg) se nachátí v severním Polsku v Pomořském vojvodství v okrese Malbork, na území bývalé Pomezánie v historickém Prusku, etnograficky v oblasti Povislí.
Místní hrad Malbork je skutečnou středověkou pevností, která svou rozlohou nemá ve světě obdoby. Rozkládá se na ploše přibližně 21 hektarů, a je proto považován za největší hradní komplex na světě. Zároveň drží prvenství mezi cihlovými hrady.
Zde však musím cosi dodat: Malbork vyhrává v ploše celého ohrazeného areálu. Pokud započítáme jen budovy, bude Pražský hrad zhruba dvakrát až třikrát větší!?
Malbork: Vnější hradby obepínají výše uvedených 21 ha. Rozvinutá část zapsaná na seznam UNESCO má 18,038 ha (často citovaných 143 591 m² pochází z měření nástrojem KML Area Calculator na cestovatelském webu Touropia. Je to plocha uvnitř hradeb, ne zastavěná plocha, i když ji některé polské weby za zastavěnou plochu vydávají).
Pražský hrad: Podle Guinnesse je nepravidelným mnohoúhelníkem dlouhým 570 metrů a v průměru široký 128 metrů, tedy celkem 7,28 ha. Pokud se přičtou zahrady a Jelení příkop, pak Prague.eu uvádí, že areál hradu zabírá až 45 hektarů (velkou část jeho plochy pak tvoří předhradí, parkány, příkopy a nádvoří).
Malbork je tak „největší jen v kategorii ohrazeného areálu bez zahrad“. Stavbu na břehu řeky Nogat v severním Polsku začal ve 13. století budovat Řád německých rytířů. Roku 1309 se Malbork stal sídlem velmistra řádu a centrem jeho pruského státu. Rozsáhlý areál tvoří tři propojené části: Horní hrad, který sloužil jako klášter, Střední hrad s reprezentačními a obytnými prostory a rozsáhlé Předhradí.
Dominantou celého komplexu jsou mohutné cihlové hradby, věže, nádvoří a gotické budovy s charakteristickými červenými fasádami. Mezi nejvýznamnější interiéry patří Velký refektář, tedy někdejší reprezentační jídelna řádu, a palác velmistrů. Hradní areál je rozlehlý, jeho prohlídka zabere příchozímu několik hodin času (byli jsme zde s našimi studenty geografie při návratu z terénní praxe ve Finsku a Pobaltí a byli velmi mile překvapeni nejen jeho velikostí – nádherná gotická tzv. ordensburgská pevnost ohromí i připraveného).
To, že se zachoval ve stavu v jakém dnes je, je způsobeno tím, že je postaven z dvakrát pálených cihel tzv. klinkerů (zvonivek) a je výrazně méně průlinčitý tedy má nesrovnatelně menší nasákavost. V oblasti, kde se hrad nachází je totiž specifické geologické podloží tvořené kvartérními (pleistocenními) sedimenty – písky, štěrky, naplaveninami a bahnitými sedimenty. Nebyly zde zdroje kamene a proto byl použitý pouze pro základy stavby a hlavním stavebním materiálem byla stavební keramika.
Pozornost návštěvníků přitahuje také unikátní systém vytápění, který rytíři využívali už ve středověku. Teplý vzduch z topeniště proudil kanály pod podlahou a následně otvory do místností. Šlo o důmyslné řešení, díky němuž bylo možné vytápět i rozlehlé reprezentativní prostory. Hrad měl vlastní zásobovací a obranný systém, který mu umožňoval fungovat jako prakticky soběstačné sídlo.
Malbork nebyl nikdy dobyt, ani po bitvě u Grunwaldu v roce 1410. Řád rytířů ale časem ztrácel na síle, a tak musel hrad v roce 1454 předat (zatím do zástavy). Prvním zástavním držitelem se stal český hejtman Oldřich Červenka, který se stal i starostou celého města. I přes svůj slib věrnosti velmistrovi se „pan Oldřich“ v roce 1457 rozhodl hrad prodat (během třináctileté války) a tak ho získal polský král Kazimír IV. Jagellonský za 190 000 uherských florénů.
Na konci druhé světové války utrpěl areál značné škody, zejména při bojích v roce 1945. Byl naštěstí opraven do dnešní podoby.
V roce 1997 byl celý komplex zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Tato organizace ocenila jeho mimořádný význam pro poznání středověké architektury a vývoje obranných staveb. Malbork dnes patří k nejnavštěvovanějším historickým památkám Polska a představuje jeden z nejvýraznějších dokladů někdejší moci a ambicí Řádu německých rytířů.

