Český přístav u Hamburku
Mapu ČR jste viděli určitě všichni. Proto dobře víte, že jsme státem vnitrozemským, který žádný přístup k moři nemá. Omyl! Jak to? Jak je to možné?
Důvodem je svobodná přístavní zóna. Jedná se o území, které se nachází na území jednoho státu /SRN/, ale podle mezinárodního a námořního práva ho spravuje stát jiný /ČR/. Ano! Stačí si zajet 530 kilometrů od českých hranic a nedaleko Hamburku tento český přístav stále ještě (i když zanedbaný) navštívit.
Jak jsme k tomuto území přišli? V období po první světové válce došlo k jednáním na Pařížské mírové konferenci. A na té bylo určeno, že Německo bylo viníkem konfliktu, a proto mu byla určena povinnost poškozeným státům platit reparace. Tak Německo přišlo o mnohá území – například všechny africké kolonie (Československu bylo dokonce nabídnuto území Toga, ale prezident Masaryk tuto nabídku s díky odmítl). Navíc řadu dalších oblastí bylo Německo nuceno pronajmout, aby si vůbec mohlo dovolit odškodnění platit. Ve Versailleské smlouvě ze dne 28. 6. 1919 se tak lze dočíst /v článcích 363 a 364/, že Československo si od Německa pronajme svobodné přístavní zóny u Hamburku a také ve Štětíně (ten byl tehdy ještě pod německou nadvládou). Po válce Štětín připadl Polsku, které v letech 1949-1956 Československu pronajímalo nábřeží ve východní části poloostrova Ewa. O území v Polsku poté Československo přišlo.
Poté, co se Československo koncem roku 1992 rozdělilo na dva samostatné státy, zůstal ČR nárok na část svobodné přístavní zóny u Hamburku. Platit to bude až do roku 2028, kdy buď dojde k nové dohodě, nebo ČR o přístav přijde /očekávám druhou variantu díky „našim všeho schopným vládcům“/.
Svobodné přístavní pásmo v Hamburku a Štětíně je námořní přístav ve správě ČR (do roku 1993 Československa). Český přístav v německém Hamburku se nachází v městské části Veddel a skládá se ze tří částí. Dále byla v roce 1919 podepsána Saintgermainská smlouva a v roce 1921 Barcelonská úmluva (Úmluva a statut o svobodě tranzitu), kterou Československo ratifikovalo v říjnu 1923. Podepsáním těchto smluv zajišťovalo nově vzniklým státům, které neměly přístup k moři, možnost provozovat námořní plavbu stejně jako státy, které přístup k moři mají. Smlouva o pronájmu mezi Československem a Hamburkem byla podepsána dne 2. listopadu 1929 a pozemky (území) byly pronajaty na 99 let. Nájemní smlouva byla postupně upravena čtyřmi dodatkovými protokoly z 2. března 1931, 13. května 1955, 20. srpna 1987 a 9. srpna 1996. Dne 22. listopadu 1929 uzavřena mezi Československem a Hamburkem kupní smlouva na území mezi přístavem Peute a kanálem Peuter o výměře 13 574,2 m², tj. přístav Peutehafen.
Od roku 1992 měla pozemky v pronájmu Československá plavba labská, ale ta v roce 2001 částečně zkrachovala a definitivně zanikla v únoru 2025. Od října 2001 do dubna 2008 spravovalo české přístavy v Hamburku Ředitelství vodních cest ČR a jejich správa mu byla ministerstvem dopravy vrácena v dubnu 2014. V roce 2015 navrhlo ministerstvo dopravy ČR rekonstrukci českého přístavu za částku 100-150 milionů Kč, na které by spolupracovalo s firmou Eko Logistics**.
V rámci kandidatury Hamburku na pořádání letních olympijských her v roce 2024 představilo město plány, podle kterých chtělo na části ostrova Kleiner Grasbrook postavit sportoviště a okolí propojit mosty. Takový krok mohl provoz přístavu výrazně omezit, nebo dokonce znemožnit. Proto české úřady jednaly o projektu her, případně o výměně pozemků s městem (viz výše**). Hamburk pak ale svoji kandidaturu na pořádání LOH 2024 v roce 2015 stáhl.
České přístavy v Hamburku nejsou českým exteritoriálním územím. Areál přístavů v Hamburku je tvořen molem s přilehlým prostorem, administrativními a skladovými budovami. Jak na svém webu uvádí Ředitelství vodních cest, některé jeho části se dnes používají jako parkoviště pro kamiony! (znovu špatně chápu). A my na rozdíl od Číňanů, kteří investují do budování a rozšiřování přístavů po celém světě (západní Evropa, Panama, Grónsko, Afrika, JV Asie…) nadále tuto možnost nejsme připraveni využívat.
