Rotunda ve Starém Plzenci
je jednou z nejstarších dochovaných církevních památek v České republice. Společně s areálem hradiště Hůrka je od roku 1978 chráněna jako národní kulturní památka České republiky.
Románská rotunda byla postavena v západním předhradí raně středověkého hradiště poprvé zmiňovaného v roce 976, které bylo hlavním opěrným bodem českých knížat v západních Čechách a až do konce 13. století neslo název Plzeň.
Rotunda vznikla ve slovanském hradišti nad řekou Úslavou pravděpodobně ve druhé polovině 10. století a stojí v místech, kde býval původně knížecí hrad. Byla postavena z řádkovaného křemencového zdiva, spojeného vápennou maltou.
Novější výzkumy ukazují, že mohla být postavena i později. Po přenesení centra z hradiště do nové Plzně ztratila lokalita na významu. Stavba začala postupem času chátrat, až se dokonce v 15. století částečně zřítila. V následujícím století byla obnovena. V první polovině 19. století byla používána jako skladiště střelného prachu potřebného při stavbě silnice. Faktické rekonstrukce se dočkala až ve 20. století.
Uvnitř rotundy jsou vystaveny kopie archeologických nálezů. Rotundu tvoří válcová loď s plochým stropem, ke které je připojena apsida (výklenek za oltářem) zaklenutá konchou (kulová klenba tvořící horní část apsidy).
Rotunda je až na výjimky nepřístupná. Od rotundy je ale zajímavý výhled na Starý Plzenec i na místní dominantu hrad Radaně.
Starý Plzenec se nachází 9 kilometrů jihovýchodně od centra Plzně v údolí řeky Úslavy mezi Radyní a Hůrkou. Archeologické nálezy svědčí o osídlení místa již od 5.tisíciletí př. n. l.
První písemná zpráva se vztahuje k roku 976 a k vítězné bitvě Čechů s Bavory pod „iuxta Pilisini urbem". Od 8. století lze podle archeologických nálezů vystopovat, že se jednalo o hradiště slovanské, které se od 10. století stalo přemyslovským knížecím hradištěm a bylo správním centrem Plzeňska.
Stará Plzeň – ještě než byla v roce 1295 založena nová Plzeň, nesl jméno dnešní západočeské metropole přemyslovský knížecí hrad na vrchu Hůrka. Původní hradiště, dnes známé jako Stará Plzeň, patřilo k nejvýznamnějším centrům přemyslovské moci. Nacházelo se na tzv. řezenské cestě, která spojovala Prahu s Bavorskem a Franckou říší. V dobách své největší slávy, kdy byl hradním správcem syn Přemysla Otakara I. a pozdější král Václav I., se zde dokonce razily mince. Význam místa dokládá i královská listina z roku 1266, která mluví o tom, že v té době se na území hradiště nacházelo osm kostelů.
