Jezera (nejen) v Plzeňském kraji
5. 1. 2024
V žádném kraji České republiky není tolik jezer jako v kraji Plzeňském. Jezera mají různý původ, ale pozor na „lidovou tvořivost“. Například nejznámější Máchovo jezero na severu Čech není jezero, ale správně Velký rybník!
Všech 8 ledovcových jezer (5 na české a 3 na bavorské straně) vzniklo při postupném tání ledovců, které se vytvořily koncem třetihor při ochlazení klimatu ve střední Evropě na úbočí (nejen) šumavských svahů. Tající ledovce tlačily před sebou množství kamene a štěrku, z nichž se pod svahy utvořili mohutné hráze – morénové valy. Tyto hráze zadržely tající vody z ledovců při ústupu poslední doby ledové. Samozřejmě jsou jezera v současnosti napájena jak spodními prameny, tak vnějšími přítoky.
Černé jezero je největším ze všech šumavských ledovcových jezer. Zaujímá rozlohu 18,4 ha, obvod vodní hladiny je 1 800 metrů. Ze všech šumavských jezer na české straně je nejníže položené (1 008 m n. m.). Je zahloubeno ve svoru na severovýchodním svahu Jezerní hory (1 343 m n. m.), která je současně nejvyšším místem Železnorudské hornatiny (Královského hvozdu). Maximální hloubka dosahuje 39,8 metru (je nejhlubším ze všech osmi šumavských jezer), průměrná hloubka je 15,6 metru. Černé jezero je odvodňováno Černým potokem do řeky Úhlavy a jeho voda odtéká do Severního moře. Ze stěn často stéká voda a na úzkých skalních terasách rostou porosty rašeliníku. V okolí jezera žijí tetřev hlušec, konipas horský, krkavec velký, datlík tříprstý, sokol stěhovavý, kos horský rys ostrovid aj. Západojihozápadně od Černého jezera ve vzdálenosti 8 kilometrů se nachází hraniční svorový Velký Ostrý (1 293 m n. m.).
Východojihovýchodně od Černého jezera blíže k Železné Rudě i Špičáku se nachází druhé největší šumavské jezero na české straně, Čertovo jezero s rozlohou 10,33 ha. Leží ve výšce 1 030 m n. m. na jihovýchodním svahu Jezerní hory. Maximální hloubka dosahuje 36,7 metrů, průměrná je 17,9 metru. Obvod vodní hladiny je 1 360 metrů. Čertovo jezero odvodňuje Jezerní potok, který vodu odvádí do Řezné a voda odtéká do Černého moře. Obě výše uvedená jezera jsou součástí národní přírodní rezervace o rozloze 175 ha (od roku 1992 podle zákona 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny). Rezervace zaujímá obě stěny nad jezery a rozsáhlý, plochý, od jihu k severu protáhlý vrchol Jezerní hory. Vzdálenost mezi jezery je 2,5 kilometru.
Jedenáct kilometrů východně od Železné Rudy se nachází nejvýše položené šumavské ledovcové jezero, součást I. zóny Národního parku Šumava (od 20. 3. 1991 podle nařízení vlády ČR č. 163), nejmenší jezero Laka na severovýchodním svahu Debrníku. Rozloha vodní plochy je 2,78 ha, nadmořská výška hladiny je 1 090 m n. m., maximální hloubka jen 3,9 metru. Jezero je charakteristické plovoucími rašelinnými ostrůvky. Zvláštností je velmi mírná karová stěna. V okolí jezera jsou přirozené lesní porosty. V 19. století byla hladina jezera dvakrát zvýšena umělou hrází, původně zde byl jen močál s několika malými jezírky. Voda se kdysi používala jako pitný zdroj a pohon brusíren v nedaleké Hůrce.
Na severovýchodním svahu Poledníku v nadmořské výšce 1 079 m n. m. se rozprostírá čtvrté šumavské ledovcové Prášilské jezero. Zabírá plochu 3,72 ha, maximální hloubka dosahuje 14,9 metru. Lesní porosty v jeho okolí byly nejvíce ovlivněny lidskou činností v západní části národního parku. Dnešní holiny způsobilo jednak nevhodné založení smrkových monokultur v 19. století, dále nevhodný boj proti lýkožroutu smrkovému, nemalý podíl měly i větrné kalamity. Od jezera lze dojít k Poledníku, kde za minulého režimu bývalo vojenské zařízení. Po jeho odstranění a přestavění v roce 1998 zde byla vybudována vyhlídková věž.
Polovina šumavských jezer (čtyři) patří do Plzeňského kraje. Věřím, že mi čtenáři odpustí, když uvedu i zbývající šumavská jezera, ač do Plzeňského kraje už nepatří. Již v Jihočeském kraji se nachází Plešné jezero. To leží v Trojmezenské hornatině v nadmořské výšce 1090 m n. m. na severovýchodním svahu nejvyšší české hory Šumavy (1 378 m n. m.). Zaujímá plochu 7,5 ha, maximální hloubka je 18,3 metru. Zajímavostí je čelní moréna a jezerní stěna. Nedaleko od vrcholu Plechého poblíž česko-rakouské státní hranice je památník šumavského básníka a spisovatele Adalberta Stiftera z Horní Plané. Výška památníku je 14,5 metru. Obelisk je složen z kvádrů Plekenštejnské žuly. Od památníku je dobrý výhled na Plešné jezero, údolí Vltavy s částí vodní nádrže Lipno. Na bavorské straně Šumavy ve Spolkové republice Německo jsou tři jezera – Arbersee (935 m n. m., plocha 7,7 ha), Kleine Arbersee (918 m n. m., plocha 6,36 ha) a Rachelsee (1071 m n. m., 5,7 ha).
Mimo šumavských jezer jsou v Plzeňském kraji na Severním Plzeňsku další dvě zajímavá jezera – Odlezelské jezero a Hromnické jezírko.
Odlezelské jezero (4,53 ha) 3 kilometry jižně od Žihle a 9 kilometrů severozápadně od Kralovic v údolí Mladotického potoka je chráněnou národní přírodní památkou. Vzniklo v důsledku přírodní katastrofy v roce 1872, kdy po průtrži mračen a následné povodni došlo k prosycení svahu a pískovcové bloky se sesunuly ze západního svahu Potvorovského kopce (546 m n. m.) jižně od osady Odlezly a přehradily Mladotický potok. Jezero je dlouhé 500 metrů, široké 70-100 metrů, hluboké 6,6 metru. Jedná se o jezero hrazené sesuvem. Podél jezera vede železniční trať Plzeň-Žatec.
Hromnické jezírko (zaplavený lom) je 190 metrů dlouhé, 130 metrů široké, až 18 metrů hluboké a zaujímá plochu 2 ha. Od roku 1859 zde jezdila důlní technika a pracovaly stovky lidí. Červené jezírko (i tak se mu říká) je památkou na těžbu vitriolové břidlice. První záznamy o jejím dobývání jsou z roku 1578. Ložisko objevili a začali využívat cisterciáčtí mniši z kláštera z Plas, kteří břidlici používali k výrobě léčiv. Na přelomu 18. a 19. století se tu začala vyrábět kyselina sírová. Horníci kopali břidlici a vršili ji na jílový podklad. Haldy potom prolévali vodou a ta prosakovala k jílu. Na své cestě rozpouštěla v břidlici rozptýlený síran železnatý, který byl jako červený louh odváděn do nádrží. Odpařováním vznikl vitriolový kámen a ten se dál zpracovával na kyselinu sírovou. Jílovitá břidlice, která se tu těžila, je prekambrického stáří, asi 800 milionů let stará. Důležitý byl ale v ní jemně rozptýlený pyrit, který byl podstatný právě pro onu výrobu kyseliny sírové.
Hromnická výroba kyseliny sírové byla svého času jediná na světě. Vitriolová břidlice byla používána v chemickém průmyslu pro výrobu dýmavé kyseliny sírové pro výrobu fosforu a čištění minerálních olejů, k bělení (v té době byla jmenovaná kyselina jediným známým rozpouštědlem rostlinného barviva – indiga) a také k výrobě saské modři. Vytěžená břidlice se na haldách zavlažovala vodou a získaný výluh se zpracovával na kyselinu. Tato těžba a na ní navazující výroba však netrvala tak dlouho, jak se původně čekalo. V Anglii a Německu objevili levnější způsob (syntetická kyselina sírová), a tak těžba v roce 1896 v Hromnicích skončila, výroba pak o dva roky později.
Postupně došlo k sesuvům stěn lomu, až vzniklo Hromnické červené jezírko. Červené je proto, že proces, který byl využíván dříve, probíhá samovolně dodnes. Na dně jezírka se hromadí kyselina sírová, která dodává vodě načervenalé nebo hnědočervené zbarvení. Ještě ve 20. století se našlo několik nadšenců, kteří chtěli ložisko břidlice využít. Nějaký čas se tu vyráběly například stavební prefabrikáty, ale ne s valným úspěchem.
Dešťová voda za jeden a půl století už prolila břidlice tak dokonale, že v současnosti je v jezírku jen nízký obsah kyseliny. A díky tomu má podle místních obyvatel voda z Hromnic léčivé účinky. Někteří lidé tuto vodu používají na léčení ekzémů. Kromě mikroskopických řas, kterým kyselé prostředí nevadí, je červené jezírko bez života.
Pozůstatkem těžby v okolí obce Hromnice ležící severovýchodně od Třemošné jsou haldy, rozkládající se na ploše více než 12,2 ha.
Pár metrů od jezírka stojí sousoší svatých – Johana, Jakuba a Krista. Nechal ho postavit majitel dolů Johann David Starck poté, když tu tragicky zahynuli dva horníci. Původně chtěl vybudovat kostel, místní ho ale přemluvili, aby raději zafinancoval stavbu školy, a tak se pak horníci modlili k tomuto sousoší a děti dostaly od tohoto podnikatele školní budovu.
Jezírko je od roku 1975 chráněno jako přírodní památka. K této památce, 13 kilometrů severně od centra Plzně) se můžete dostat z několika míst: Z Horní Břízy se vydáte po zelené turistické značce východním směrem přes osadu Býkov, kde můžeme navštívit místní velmi pěkný renovovaný zámek (můžete si zde objednat nějakou významnou společenskou akci, např. svatební hostinu, oslavu „promočení“ atd.). Z Býkova půjdete dále kolem vrcholku Kosina (456 m n. m.) k jezírku. Nebo můžete jít z Třemošné severovýchodním směrem podél toku říčky Třemošné do obce Žichlice. Z rozcestí v obci pak půjdete severozápadním směrem do Hromnic. Dalším výchozím bodem může být konečná stanice trolejbusu linky 16 (Plzeň-Zábělská třída) MHD v Plzni-Doubravce. Z ní můžete jít severovýchodním směrem podél toku řeky Berounky, přes obec Dolany necelé čtyři kilometry severním směrem. Dalším výchozím bodem může být Chrást. Z něj se vydáte západním směrem do obce Dolany a odtud dále, jak je uvedeno o řádek výše. Lze dojet MHD také do obce Zruč-Senec a zbývá Vám jen 3,6 kilometru příjemné chůze. Tak ať už si vyberete „startovní“ místo kdekoliv, přeji Vám pohodovou procházku vesnickou krajinou Severního Plzeňska.
