Šumavská Vydra
Kdo zná tuhle krásnou říčku, dlouhou i s přítoky 23,1 kilometru, tomu připadne její charakterizování jako fádní, protože ji vidí svýma očima. Kdo jí ještě nezná a poprvé uvidí, toho určitě "zasáhne". 
Na dvanácti kilometrech najde příchozí 
čistou přírodu a bude se sem muset znovu vracet. Myslím tím území kaňonu Vydry od Antýglu po Čenkovu Pilu. Lze říci, že celá Naučná stezka Povydří je pastvou pro oči. 
Vydra je zvláštní řekou, nemá totiž pramen. Vzniká ve výšce 980 metrů u Modravy soutokem Modravského potoka (hlavní zdrojnice, pramenící na státní hranici na severozápadním svahu Luzného v nadmořské výšce 1215 metrů) a Roklanského potoka s Javořím a Filipohuťským potokem. U Čeňkovy Pily se Vydra spojuje s Křemelnou a vzniká pak asi známější Otava.
Vydra pod Modravou plyne k Antýglu. Ten je známý od roku 1523, kdy tu sklář Hans Fuchs ze Svojše vystavěl huť na duté sklo a později na páteříky, duté korálky růžence. Huť měla jednu pánev – ein Tigel. To bylo časem zkomoleno na antýgl. Sklárna ale skončila svojí činnost v roce 1815 a Královácký dvorec byl přestavěn na zájezdní hospodu.
Karel Klostermann umístil na Antýgl a do jeho okolí svůj román „V ráji šumavském“.
Pod Antýglem začíná kaňon divoké Vydry. Na opačné straně řeky, než je Antýgl, leží osada Rokyta, kde je infocentrum (od roku 1997) NP Šumava. V expozici centra lze vidět lesní hospodaření, plavení dřeva, osidlování horní Šumavy…
Podél řeky se táhnou hluboké lesy. Koryto Vydry je plné obřích žulových balvanů. Voda v nich vymlela díry, tak zvané „obří hrnce“. Pod Antýglem se jich nachází nejvíce. Stráně jsou plné kamenných moří, tok říčky je dravý, peřejnatý.
Turnerova chata nabízí nejen občerstvení a ubytování (20 lůžek), ale i expozici vydry říční, po níž řeka dostala jméno. Nejdříve tu stávala od roku 1888 lesní bouda, ta ale shořela v roce 1932. Byla obnovená jako restaurace.
Vydra snášela zlato z okolních hor do Otavy, kde se tok zklidnil a dalo se v ní rýžovat. Prý se dá občas ještě nějaká zlatinka najít. To věděli již Keltové, kteří v Otavě zlato prý těžili. Zlatonosný byl i přítok Vydry, Hamerský potok.
Důležitou stavbou je také Čeňkova Pila, kterou nechal v letech 1868-1870 postavit pražský obchodník se dřívím pan Čeněk Bubeníček. Na letní pobyty sem jezdíval prý i Bedřich Smetana a zde prý vznikly i první tóny „jeho“ Vltavy.
Divoké koryto Vydry znemožňovalo splavovat dříví do Otavy, proto inženýr Rosenauer navrhl pod Antýglem vybudovat plavební kanál. Proto vznikl Vchynicko-tetovský kanál /1799-1800/, kterým se dřevo plavilo rychlostí asi 4 kilometry za hodinu.
Elektrárna na Čeňkově Pile byla uvedena do provozu v roce 1942 (využívá vodu z výše uvedeného kanálu).
Vydra je částečně splavná. Vodáci jí rádi využívají k plavbě od Modravy po Antýgl.
