Mandel (15) citátů latinsky (česky). Oč jde?
Již více než dva tisíce let je latina jazykem vzdělanců, diplomatů, vědců i církve. Není již živým jazykem, ale „slavné výroky a citáty z minulosti“ jsou stále živé a platné. Tyto výstižné, stručné a elegantní výroky jsou plné moudrosti, které překonaly staletí.
1) – Alea acta est (Kostky jsou vrženy). Julius Caesar pronesl tuto větu dne 10. ledna 49 př. n. l. na severu Itálie u řeky Rubikon, když se vracel z Galície (dnešní Francie) po úspěšném vojenském tažení. Římský senát, vedený Pompeiem, mu nařídil rozpustit vítěznou armádu před vstupem do země a vrátit se do Říma jen jako civilista (Rubikon byla hraniční řeka, kterou nesměl kvůli možné válce s Římem překročit). Caesar ale varování nedbal a řeku i s vojskem překročil a způsobil tak následnou občanskou válku (důsledkem toho bylo, že se nakonec sám stal diktátorem). Toto rčení se používá, není-li cesty zpět.
2) – Audentes fortuna iuvat (Odvážným štěstí přeje). Tento citát z Vergiliova eposu Aeneis zdůrazňuje, že riskování a rozhodnost vedou k úspěchu, a stal se populárním mottem pro vyjádření odvahy, často používaným v kultuře nebo vojenství.
3) – Carpe diem, quam minimum credula postero (Užívej dne, co nejméně důvěřuj zítřku). Horatius napsal tento verš okolo roku 23 př. n. l. mladé dámě Leuconoë, která se nadměrně věnovala věštbám a úvahám o budoucnosti. Horatius tím měl na mysli moudrost, střídmost, uvážlivost, nikoliv jen velká slavení.
4) – Cogito, ergo sum (Myslím, tedy jsem). Citát pochází z roku 1637, kdy René Descartes hledal jistý základ veškerého poznání. Použil tak metodu radikální pochybnosti – nemohu pochybovat, že pochybuji! Pokud myslím, musím existovat. Obdobně se vyjádřil před ním svatý Augustin ve čtvrtém století našeho letopočtu ve svém citátu: „Si fallor, sum – Pokud se mýlím, jsem“.
5) – Divide et impera (Rozděl a panuj). To je politická a strategická zásada, která říká, že je snazší vládnout rozdělené a znesvářené skupině než jednotnému celku. Cílem je oslabit protivníka tím, že se podnítí a pak posilují spory mezi jeho frakcemi a tím se brání jejich spojenectví proti vládnoucí „elitě“. Úspěšně to rčení aplikují mnozí vládci stovky let /i dnes/.
6) – Dum spiro, spero (Dokud dýchám, doufám). Toto slavné motto je připisované římskému řečníku Marku Tulliu Cicerónovi. Vyjadřuje nezlomnou naději a víru, které přetrvávají, dokud je člověk naživu.
7) – Dura ex, sed lex (tvrdý zákon, ale zákon). Tento výrok vyjadřuje princip, že zákon je nutné dodržovat a uplatňovat, i když je jeho důsledek přísný, nespravedlivý nebo nepříjemný. Autorství je připisováno římskému právníkovi Ulpianovi, který poukazoval na nutnost právní jistoty a důslednost práva. Lepší je mít tvrdý, ale jasně daný zákon, než žít v právní nejistotě (často se používá k obhajobě toho, že právo musí být aplikováno bez ohledu na city nebo osobní okolnosti).
8) – Errare humannum est, sed perseverare diabolicum (Mýlit se je lidské, ale setrvávat v omylu je ďábelské). Senecův výrok známe asi všichni – každý děláme chyby, to je přirozené. Ale opakovat stejnou chybu vícekrát je hloupé. Neschopnost učit se z chyb je horší než chyby samotné.
9) – Et tu, Brute? (I ty, Brute?). Viliam Shakespeare publikoval tuto smutnou větu v roce 1599 v dramatu Julius Caesar s odkazem na na 15. březen 44 př. n. l., kdy byl Caesar zavražděn v senátu 23 ranami dýkou od spiklenců proti něn´mu. Byl mezi nimi i bývalý dlouholetý „přítel“ Marcus Julius Brutus. Tento zrádce věřil, že zabitím Caesara zachrání republiku před bezprávím. Výsledkem byla občanská válka a vznik království, tedy opak toho, co chtěl.
10) – In vino veritas, in aqua sanitas (Ve víně je pravda, ve vodě zdraví). Antický výrok Plinia staršího odkazuje na to, že pod vlivem alkoholu se lidé stávají upřímnějšími a odhalují své skutečné myšlenky či povahu, protože ztrácejí zábrany /alkohol odbourává přetvářku/.
11) – Memento mori (Pamatuj na smrt). Mravní zásada, která varuje člověka, aby nezapomínal na svojí pomíjivost. Kdysi v antickém Římě slavil povýšený vojevůdce své vítězství. Nechal se vézt ve zlatém kočáře a lidé ho oslavovali jako hrdinu okamžiku. Za ním byl otrok a ten mu prý zašeptal do ucha slova: „Pamatuj, že jsi smrtelný, že jsi jen člověk“. Chtěl tím předejít pýše i v okamžiku největší slávy.
12) – Mens sana in corpore sano (Ve zdravém těle zdravý duch). Římský básník Juvenalis v Satire X napsal: „Orandum est, ut sit mens sana in corpore sano“ – Je žádoucí, aby ve zdravém těle byl i zdravý duch. Obdobně věta „Mens sana in corpore sano“ vyjadřuje ideál propojení fyzické a duševní kondice. Původně šlo o doporučení, aby člověk usiloval o zdravou mysl ve svém těle. Nyní se používá jako motivace pro péči o zdraví, sport a vyvážený životní styl.
13) – Quid pro quo (Něco za něco). Označuje vzájemnou výměnu hodnot, služeb nebo zboží, kdy jedna strana poskytne odpovídající plnění za protislužbu. Používá se v obchodním, právním i běžném jednání jako ekvivalent pro „službu za službu“. Základním významem je oboustranně výhodná dohoda.
14) – Veni, Vidi, Vici (Přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem). Kolem roku 47 př. n. l. poslal Caesar svojí oslavnou zprávu římskému senátu po vítězství v bitvě u Zely nad Farnakem II. z Pontu. Bleskové jen pětidenní tažení charakterizovalo Caesarovu rychlost, efektivitu a sebevědomí.
15) Vox populi, vox Dei (Hlas lidu, hlas Boží). Tento výrok vyjadřuje myšlenku, že názory, přesvědčení nebo vůle většiny lidí jsou správné, legitimní a měly by být respektovány (často v politickém či společenském kontextu) – Co si přeje většina, to je svaté či rozhodující.
