NP Tongariro - N. Zéland
31. 12. 2010
Národní park Tongariro se rozkládá uprostřed Severního ostrova, 20 kilometrů na jih od jezera Taupo, na ploše 795 km2.
Je nejstarším národním parkem na Novém Zélandu a čtvrtým nejstarším na světě. Park byl založen na podzim roku 1887 (patnáct a půl roku po prvním Yellowstone NP), kdy toto území daroval novozélandskému státu významný maorský náčelník kmene Ngati Tuwharetoa. Tento čin byl praktický a předvídavý. Podmínkou prodeje totiž bylo, že se celá oblast stane národním parkem a tím tak bude zabráněno jejímu rozprodávání novým osadníkům. Celá oblast se sopkami měla a má posvátný a kulturní význam pro maorské obyvatelstvo.
Park je součástí hlavní sopečné oblasti Nového Zélandu Taupo Vulcanic Zone. Všude kolem tu na povrch uniká pára a vyvěrají horké prameny. Střídá se tu holá kamenitá půda, lávová pole, zasněžené vrcholky, vulkány, křišťálově čisté prameny, jezírka a samozřejmostí je také zápach síry.
NP Tongariro byl pojmenován podle sopky Mount Tongariro, která dosahuje výšky 1 978 m n. m. Ještě vyšší jsou sopky Mount Ngauruhoe (2287 m n. m.) a Mount Ruapehu (2 797 m n. m.).
Mount Ruapehu (v překladu z maorštiny hlučná díra) se svou výškou 2 797 m n. m. je nejvyšší a nejaktivnější z trojice místních sopek. Masív je tvořen převážně andezitem. Jednu z nejhorších erupcí tu zažili místní obyvatelé v období vánoc roku 1953. Tehdy se láva vylila přes okraj kráterového jezera a začala se valit do údolí. Na cestě smetla železniční most, přes který právě přejížděl vlak. O život tehdy přišlo 153 lidí. Tato událost až dosud patří k největším novozélandským neštěstím. Po této katastrofě nainstaloval Department of Conservation (DOC) na okraj kráterového jezera důmyslný výstražný systém s alarmem, který v případě přelití lávy ihned upozorní obyvatele na možné nebezpečí. Poslední erupce byla zaznamenána v říjnu 1997. Tato zatím poslední erupce ukončila padesátileté období (od roku 1950), kdy byla sopka s malými přestávkami neustále aktivní. Jednalo se o explozivní erupce doprovázené malými lahary (bahnotoky). Významnější erupce byly zaznamenány ve dnech 11. ledna 1995 a 16. června 1996.
Mount Ruapehu je v posledních letech velmi populární i v zimních měsících. Byla tu vybudována největší novozélandská střediska zimních sportů. K dispozici jsou dva významné lyžařské areály – Turoa a Whakapapa. Turoa je nejvýše položené lyžařské středisko na jižní polokouli (2 322 m n. m). Na 400 hektarech s převýšením 720 metrů nabízí sjezdovku dlouhou 4 kilometry. Je tu největší vertikální převýšení lyžařského vleku v celé oblasti jihozápadního Pacifiku včetně Austrálie. Areál Whakapapa se nachází na severozápadním svahu a nabízí 550 hektarů lyžařského terénu s převýšením 675 metrů. Každoročně sem zavítá téměř půl milionu vyznavačů sjezdového lyžování a snowboardingu. 
Mount Tongariro je starší, andezitový stratovulkán. Tyčí se do výšky 1 978 m n. m. Posledních osmdesát let ale spí. V bezprostřední blízkosti sopky můžete obdivovat krásně zbarvená jezírka sopečného původu a červený kráter. 
Mount Ngauruhoe (v překladu z maorštiny hora házející teplé kameny) je z těchto tří sopek tou nejmladší. Její stáří je „jen“ 2500 let. Dosahuje výšky 2 287 m n. m. Je typickým kuželovitým vulkánem s jediným středovým kráterem. Je historicky jednou z nejaktivnějších sopek na ostrově. Svou činnost začala před 275 000 let a jen ve 20. století zde proběhlo 45 erupcí. Centrem erupcí je nejmladší vulkanické centrum sopky zvané Ngauruhoe. Poslední z erupcí se odehrála v létě roku 1977. Vrchol je nejlépe dostupný v létě a výstup je určen pouze pro fyzicky zdatné jedince. Při výstupu se občas musejí překonávat skalní stěny, ale není nutné mít s sebou horolezeckou výstroj. Samozřejmostí je ale nutnost kvalitního obutí a oblečení.
Na konci prvního decénia (desetiletí) 21. století navštěvuje NP Tongariro ročně asi 1,2 milionu návštěvníků. 
