Jan Hájek - web-based sites

Olympijské hry, kruhy, vlajka, logo her 2012...

 První starověké olympijské hry se uskutečnily kolem roku 776 před Kristem. Nejlepší antičtí sportovci se v řecké Olympii scházeli každé čtyři roky až do roku 393 našeho letopočtu, kdy římský císař Theodosius „pohanské“ hry zakázal.

        O znovuobnovení antické tradice se nejvíc zasloužil francouzský baron Pierre de Coubertin, na jehož popud vznikl v roce 1894 Mezinárodní olympijský výbor. Prvních novodobých olympijských her se o dva roky později v Aténách zúčastnilo 245 sportovců – výhradně mužů – ze 14 zemí. V Paříži 1900 a St. Louis 1904 trpěla úroveň soutěží tím, že hry byly součástí Světové výstavy. Přínosem byly premiérová ženská účast v roce 1900 a zavedení kompletní sady medailí o čtyři roky později.

Během úvodního ceremoniálu v Londýně 1908 byl poprvé k vidění nástup po výpravách, v Antverpách 1920 se premiérově skládal olympijský slib a nad stadionem zavlála olympijská vlajka. Olympijský oheň prvně vzplál v Amsterdamu 1928. Na hrách v Los Angeles v roce 1932 byly zavedeny stupně vítězů. Atmosféru OH 1936 v Berlíně negativně poznamenal nástup nacismu, v Londýně 1948 se Evropa ještě vzpamatovávala z válečných hrůz. Skutečnou oslavou se tak znovu stala až XV. Letní olympiáda v Helsinkách v roce 1952. O čtyři roky později se olympijské hry díky Melbourne poprvé konaly na australském kontinentu, ale jezdecké soutěže hostil kvůli karanténní lhůtě Stockholm. V roce 1964 se své premiéry dočkala i Asie, jmenovitě Tokyo. Následně si OH prošly například první dopingovou diskvalifikací (Mexiko 1968) či teroristickým útokem (Mnichov 1972). V Montrealu 1976 chyběla kvůli bojkotu dvacítka afrických států, her v Moskvě 1980 se nezúčastnila většina západních zemí na protest proti vpádu SSSR do Afghánistánu a v Los Angeles 1984 zase hry bojkotovaly socialistické země mimo Rumunska a Jugoslávie. Kompletně se „svět“ sešel až v roce 1992 v Barceloně, o čtyři roky později v Atlantě počet sportovců poprvé přesáhl desetitisícovou hranici.

Vizitka XXX. letních olympijských her

Oficiální stránky: www.london2012.com. Počet sportů: 26, počet disciplín: 302, počet sportovišť: na tři desítky. Srdcem konání her je Olympijský park, devět sportovišť bude mimo Londýn. Maskoti: postavičky Wenlock a Mandeville. Motto: Inspirovat generaci. Logo: číslice 2012 vyvedené ve dvou řadách, horní dvě obsahují nápis Londýn (dvojka) a olympijské kruhy (nula). Zahajovací ceremoniál: 27. července na Olympijském stadionu pro 80 tisíc diváků. Choreografii asi tříhodinové show s názvem Zázračné ostrovy má na starosti režisér Danny Boyle (náklady jsou odhadovány na 857 milionů korun).

Olympijské kruhy

Největším olympijským symbolem jsou olympijské kruhy, které jsou vzájemně propojeny. Pět kruhů představuje pět kontinentů spojených olympijskou myšlenkou, šest barev (včetně bílého podkladu) barvy všech národů světa. Existuje obecný názor, že kruhy představují jednotlivé kontinenty. Baron de Coubertin vnímal kruhy a barvy jako dva nezávislé symboly a MOV výslovně uvádí, že žádný z kruhů nereprezentuje konkrétní kontinent. Olympijské kruhy jsou součásti olympijské vlajky, která má bílý podklad a v jejím středu je umístěno pět olympijských kruhů.

Olympijská vlajka poprvé zavlála při VI. olympijském kongresu v roce 1914, na olympijském stadiónu byla poprvé vyvěšena v roce 1920. Na LOH se vyvěšuje vlajka, kterou v roce 1920 věnovaly Antverpy (na ZOH vlajka, kterou v roce 1952 věnovalo Oslo). Součástí historické vlajky je i olympijské heslo Citius, Altius, Fortius (Rychleji, výše, silněji), které vyjadřuje cíl olympijského hnutí – úsilí o neustálý pokrok. Pierre de Coubertin toto heslo převzal od svého přítele, abbé Didona. Nejvýznamnější symboly olympijského hnutí jsou podle čl. 6 olympijské charty výlučným vlastnictvím MOV. Nejvyšší symboly se nesmí použít ke komerčním účelům. Nově používaným symbolem OH jsou maskoti, kteří mají vyjadřovat národní tradice hostitelské země.

            Olympijská vlajka je symbolem mezinárodního olympijského hnutí reprezentovaného Mezinárodním olympijským výborem (MOV). Vlajka má podobu bílého obdélníku (poměr stran 2:3), ve kterém je umístěn nejvyšší symbol olympismu – pět navzájem se protínajících kruhů modré, žluté, černé, zelené a červené barvy.

Olympijská vlajka je vždy vztyčována během slavnostního zahajovacího ceremoniálu každých olympijských her. Na olympijský stadion ji přináší rozprostřenou ve vodorovné poloze delegace vybraných sportovců nebo významných osob, které jsou známé svojí pozitivní prací pro společnost (tento rituál byl zaveden v roce 1960 na Letních hrách v Římě). Vlajka musí nad stadionem vlát po celou dobu her a její snětí během slavnostního ceremoniálu je signálem ukončení her. Druhá vlajka je užívána při skládání olympijském slibu. Na konci her vrací starosta (primátor) organizátorského města vlajku do rukou prezidenta MOV, který ji předává starostovi města, které bude příštím hostitelem her. Existují tři vlajky, které se liší od ostatních exemplářů v tom, že jsou po obvodu lemovány šestibarevnými třásněmi a k žerdi jsou upevněny pomocí šestibarevné stuhy.

Antverpská vlajka byla Mezinárodnímu olympijskému výboru věnována na Letních olympijských hrách 1920 belgickým městem Antverpy. Tato vlajka byla předávána mezi organizátory letních olympiád až do roku 1988.

Oselská vlajka byla Mezinárodnímu olympijskému výboru věnována na Zimních olympijských hrách 1952 norským městem Oslo. Tato vlajka je předávána mezi organizátory zimních olympiád.

Soulská vlajka byla Mezinárodnímu olympijskému výboru věnována na Letních olympijských hrách 1988 korejským městem Soul. Tato vlajka je předávána mezi organizátory letních olympiád.

 Tabulka s údaji o LOH:

 XXXII. LOH 2020 se budou konat v japonském TOKYU, XXXIII. LOH 2024 v PAŘÍŽI a XXXIV. LOH 2028 v americkém LOS ANGELES.