Úvodem bych se měl představit. Jmenuji se Jan Josef Hájek. Nejdříve uvedu vysvětlení k mým jménům. Příjmení mám samozřejmě po otci.
Kalendářů existuje celá řada 
/občanský, církevní, Egyptský, Řecký, Indický, Mayský, Juliánský, Gregoriánský, Islámský, Židovský, Japonský, Čínský, Perský, lunární, solární... / a tak i Janů je v nich několik (podobně to je např. se jmény Marie, Petr, Pavel atd.). Janové Nepomučtí (jako já) slaví svůj svátek 16. května 
. Jan Křtitel slaví svůj svátek 24. června, Jan Hus 6. července, Jan Žižka 11. října a Jan Evangelista 27. prosince.
Mučedník katolické církve, jeden z českých patronů, Jan Nepomucký, byl svržen z Karlova mostu do Vltavy dne 20. 3. 1393 večer (to neudělali komunisti, to ještě nebyli...). Za svatého jej prohlásil dne 19. 3. 1729 papež Benedikt XIII. 
Z občanského kalendáře byl vymazán soudruhy po "Vítězném únoru." 
I to byl důvod, proč jsem je zrovna "nemusel."
Svatý Jan Nepomucký je patronem bezpečného putování a šťastného návratu a určitě držel svojí ochrannou ruku nade mnou 
při mých cestách světem. 
Josef se jmenuji proto, že oba moji kmotři /nepocházeli ze Sicílie, Neapole ani Chicaga/ 
se jmenovali Josef.
Narodil jsem se dávno, v první polovině minulého století, kopu dní po osvobození Plzně americkou armádou (jako první přijeli od Skvrňan příslušníci 16. pancéřové divize a brzy po nich jednotky 23. a 38. pluku 2. pěší divize. Její součástí byl 17. střelecký prapor osmi set belgických dobrovolníků, zformovaných v Lutychu a zařazených do americké armády).
Plno let (18) jsem se připravoval na své budoucí povolání. Po ukončení vysokoškolského studia jsem pracoval jako učitel matematiky a zeměpisu na základních školách v Západočeském kraji (okresy Domažlice, Plzeň-sever a Plzeň-město), střední SOA v Plzni i jako akademický pracovník na vysoké škole (FPE a ZČU v Plzni). Během prvního decénia 21. století mi Česká správa sociálního zabezpečení písemně oznámila, že jsem pro ní již senex (stařec) a tak mi od té doby vyplácí almužnu 
(prý starobní důchod).
Nikdy jsem nebyl organizován v žádné politické straně (v odborech ano, to museli skoro všichni) a ani jsem nepatřil do kategorie "prase" (pracující senior). 
Umění odejít na vrcholu je vlastní jen některým. Já jsem rád uvolnil své pracovní místo mladším. 
Ať si také užijí radostí z pracovních úspěchů! Já jsem svojí "psí věrnost" 
dětem, studentům SŠ a VŠ i školství dávno prokázal. 
V mládí jsem hrál fotbal za TJ Spartak Skvrňany/TJ Spartak B Plzeň/ na Karlově. Byl jsem Přeborníkem kraje Plzeň pro rok 1959 v kategorii žactva, jako dorostenec Přeborníkem Západočeského kraje v roce 1962. Za dorost TJ Spartaku LZ Plzeň (U 18) jsem odehrál 11 ligových zápasů a vstřelil v nich pět branek. Na vojně jsem hrál za VTJ Dukla Žilina Středoslovenský krajský přebor. Za 18 let aktivního běhání, hlavičkování a kopání do míče jsem odehrál celkem 345 zápasů a vstřelil v nich (většinou z pozice levého křídla) 197 branek, na 111 přihrál.
Rád jsem hrával míčové hry jako malý fotbal, nohejbal, tenis, hokejbal, basketbal. Rád jsem běhal spíše kratší tratě (od 6. do 9. třídy jsem reprezentoval naší 3. OSŠ v Plzni na Husově náměstí v soutěžení více jak dvaceti plzeňských škol ve sprintech, štafetách v atletických závodech "O Pohár Čs. rozhlasu", v tehdy populární vybíjené či nohejbalu. Možnost reprezentovat svojí školu bylo tehdy v naší mysli a očích stejné jako hrát za "národní"! A za kolik? Zadarmo!
Ze hřiště pocházela moje přezdívka Tíma. Byla odvozena od opory týmu /vymyslel mi jí kamarád z Plachovky s přezdívkou "Slovák" - byl Slovák/. Družstvu (kolektivu) se říká anglicky team, česky tým, slovensky tím.
Měl jsem to štěstí, že jsem mohl prožít nádherné dětství a mládí ve společnosti mnoha mých kamarádů a kamarádek, dělit se s nimi o radosti i starosti, pomáhat si... Nikdy na ty časy nezapomenu.
Mezi mé záliby patřilo cestování, organizování a vedení školních výletů i zájezdů dospělých, pobyty v přírodě, fotografování v zajímavých lokalitách (např. Národní parky...), psaní článků o světě i aktuálních událostech, sledování sportovních přenosů, filmů...
Zážitky z cest do 125 zemí světa jsem publikoval ve více jak pěti stech článků na www.ingema.net, více jak šedesáti příspěvcích v časopise Zeměpisného a vlastivědného sdružení "Země a cesty" (vychází v Brně). V roce 1986 mi vyšla v Západočeském nakladatelství v Plzni moje první kniha "Z cest po zemích Střední Asie." 
Byl jsem v Číně i v Jičíně, v Barceloně i Arizoně, v Dánsku i Jordánsku, v Nýrsku i Norsku, "u podkovy" Niagarských vodopádů i u italské řeky Pádu, v Paříži i u Ježíše na kříži, 
v Havaně i Tiraně, v Berlíně i ve Zlíně, v japonské Hirošimě 
i poutní Fatimě, v Argentině i Palestině, na Kampě i v Tampě, daleké Austrálii i v rumunské Mangálii, v Mamaii či thajské Pattayi, v Šanghaji i Dubaji, na Islandu 
i Novém Zélandu, v kanadském Ontariu či brazilském Riu, 
na Sahaře i v uzbecké Buchaře, u Liptovské Mary i na pláních keňské Masai Mary, 
na Havaji v Pacifiku i ostrovech Karibiku, na Štrbském plese i v Bavorském lese... 
Nestihl jsem navštívit Kamčatku, teď už sedím jenom doma na zadku.
Více jak patnáct let jsem se podílel na vydávání učebnic, videoučebnic pro zeměpis: ČR - Západní Čechy, ČR - Na jihu Čech atd., Scientia, s. r. o., pedagogické nakladatelství, školního atlasu České republiky, Geodézie ČS a. s. - nakladatelství a pracovních sešitů ze zeměpisu a matematiky pro základní a střední školy, napsal několik skript (Cvičení z regionální geografie Asie, Vybrané kapitoly z didaktiky geografie, Zeměpisné vycházky do okolí města Plzně, Průvodce expozicí Island, Změny názvů na mapách koncem 20. století, Geografie obce Rybník, Pedagogická praxe-metodické pokyny aj.) a přes dvacet pět metodických publikací pro učitele základních a středních škol pro geografii vzdělávání. Působil jsem jako lektor učebnic geografie při MŠMT ČR (posuzoval jsem přes třicet zejména středoškolských učebnic, zpracovával na vyžádání výzkumné zprávy pro MŠMT ČR). Napsal jsem několik příspěvků s ekonomicko-geografickou /Regionální rozvojová agentura Západní Čechy, IMR Nederland, BIC Plzeň, spol. s. r. o. .../ nebo politicko-geografickou tématikou, desítky článků pro měsíčníky, do časopisů i novin (Biologie-chemie-zeměpis, Geografické rozhledy, Plzeňský týden, Plzeňský deník, Univerzitní noviny ZČU v Plzni, Právo, Haló noviny, Metro, Evropské noviny, VELbloud atd.).
Na konci 20. století ještě nefungoval Internet naplno, nebyly Google, Facebook, Twitter, Instagram, ba ani Wikipedie. SMS a e-mail teprve začínaly vytlačovat tradiční dopisy, korespondenční lístky, pohlednice a na konec i telegramy (ty úplně v desátých létech 21. století zanikly). Ale stále ještě vládly mezi čtenáři knihy, skripta, učebnice, encyklopedie...
Já jsem se spoluautorsky podílel na vydání 16 knih. Za svoji nejcennější publikaci považuji knihu Ottova všeobecná encyklopedie ve dvou svazcích A-L a M-Ž vydanou v roce 2003 Ottovým nakladatelstvím v Praze. Toto první vydání bylo "dotiskem" původního Ottova slovníku naučného, jehož 1. díl vyšel v roce 1888 a do roku 1909 vyšlo dalších 26 řádných a jeden svazek doplňkový. Od roku 1930 byly vydávány doplňky k 1. vydání pod názvem Ottův slovník naučný nové doby. Vyšlo 12 svazků, pak za doby 2. světové války byl projekt přerušen a po válce bylo vydání zbývajících dvou svazků na popud soudruha Zdeňka Nejedlého zakázáno.
V této, v roce 2003 poprvé vydané encyklopedii jsem se podílel na textaci databáze vybraných lokalit ze států Asie, Ruska a států Východní Evropy. Druhé aktualizované vydání Ottovy všeobecné encyklopedie ve dvou svazcích A-L, M-Ž bylo vydáno dne 15. 11. 2009.
Pokud tuto encyklopedii máte, pak Vám blahopřeji, pokud ne a nečetli jste si v ní, musíte to napravit co nejdříve. Hezké počtení a mnoho příjemných zážitků při objevování zajímavých informací Vám přeje spoluautor tohoto původního českého slovníku s více jak 36 000 hesly a 5000 ilustracemi. Na tomto úžasném díle pracovalo více jak 175 specialistů a významných českých odborníků spolu s kolektivem encyklopedické redakce OTTOVA NAKLADATELSTVÍ.
