Mrtvé moře mizí před očima
20. 6. 2010
O záchraně neustále se zmenšujícího Mrtvého moře by se mělo rozhodnout co nejdříve. Bez pomoci rozumně uvažujících lidí je téměř jisté, že by Mrtvé moře během následujícího půlstoletí o zbytek vody přišlo a zcela by se vypařilo (nad mořem stále „visí“ typický opar).
Tuto informaci oznámil přípravný výbor pro vybudování přívodního kanálu z Rudého moře. Podle něho by se měl vybudovat kanál, který by do jedné z nejslanějších vodních ploch na Zemi přivedl potřebné množství vody z Rudého moře. Již dříve se uvažovalo o výstavbě kanálu ze Středozemního moře, kdy by voda tekla samospádem (rozdíl hladin je větší než 400 metrů). Náklady na výstavbu by podle zamýšleného projektu hradil téměř celé pouze Izrael.
Mrtvé moře se nachází v proláklině v nadmořské „výšce“ přes –420 metrů pod hladinou světového oceánu. Každoročně se jeho hladina snižuje o desítky centimetrů. Podle odborníků je možné ho zachránit jen tím, že by se do něho přivedla voda z Rudého moře. Problémem je, že by se na realizaci projektu musely dohodnout Izrael, Jordánsko a palestinská samospráva ze Západního břehu Jordánu /Fatah/, tedy země, které se mezi sebou zrovna moc domlouvat neumějí. Snad jen to, že by nabízené řešení prospělo všem, dává naději na úspěch jednání a následnou realizaci projektu. V rámci něj by vzniklo největší odsolovací zařízení na světě, hydroelektrárna a další související závody. Všem zúčastněným stranám by vynaložené náklady časem navrátily velmi žádané kosmetické výrobky s minerály z tohoto moře, zisk z prodeje soli, která je bohatá na hořčík, vápník, draslík, bromidy, naopak je chudá na nežádoucí sodík a karbonáty. Hitem jsou solné jeskyně budované ze solí od Mrtvého moře i léčivé přírodní minerální bahno na balneoterapii. Neméně významné by byly vyšší příjmy z cestovního ruchu (rekreace a léčení dermatologických, respiračních chorob i chorob srdce). Je prokázáno, že několikatýdenní pobyt u Mrtvého moře urychluje léčbu po operacích srdce /bypassy/, pomáhá při snižování chronického vysokého krevního tlaku apod. „Mrtvá voda“ je bohatá na léčivé magnezium a obsahuje mnohé minerály.
S myšlenkou spojit Rudé a Mrtvé moře přišel jistý britský vojenský inženýr již v 80. letech 19. století. Na počátku 21. století jí „oprášil“ skotský inženýr David Meehan, současný vedoucí týmu připravujícího tento projekt. Nabízejí se tři možnosti dopravy vody – potrubím, podzemním tunelem či kombinací tunelu a nekrytého kanálu. V každém případě by vody Rudého moře překonaly během tří až čtyř dnů vzdálenost asi sto sedmdesát kilometrů a bylo by využito jejich převýšení více jak 400 metrů.
I zde však žijí všudypřítomní „zelení ochránci přírody“ a ti mají samozřejmě vůči připravovanému projektu určité výhrady. Tito ekologové se obávají, že by se tímto lidským zásahem do Mrtvého moře mohl nenávratně změnit jeho charakter. Ve slaném roztoku solí a vody jsou schopny přežívat jen některé mikroorganismy. Výstavbou kanálu by nehrozilo nebezpečí, že by moře „oživlo“. Příchodu „nežádoucího nového života" do Mrtvého moře by zabránil důmyslný filtrační systém.
Díky vysokému podílu solí (kolem 35 %), které nadnášejí tak, že v tomto moři není skoro možné plavat a ani se potopit (dá se jen velmi opatrně „pádlovat rukama“, ale nesmí se cákat velmi slanou vodou), zato si lze při „ležinku“ na hladině číst noviny.
Srpen 2019: aktualizace
Severní břeh Mrtvého moře ustupuje opravdu rychlým tempem. Za třicet let (1989-2019) o jeden kilometr a v současnosti o metr každým rokem! Velkým problémem jsou pak "sinkholes". To jsou propadliny způsobené podzemní sladkou vodou rozpouštějící solné krusty. Zatím co před dvaceti lety jich bylo kolem stovky, dnes (2019) je jich téměř šest tisíc. Takto vzaly za své například světoznámé pláže u letoviska Ein Gedi nebo velký úsek nově postavené Route 90.
