Machu Picchu
28. 7. 2011
Peru existuje jako nezávislý stát od 28. 7. 1821. Se svojí rozlohou je 20. největším státem světa a počtem obyvatel (29,91 milionů ze 7/2010) je 39. nejvíce osídlenou zemí. Na svém území má mnoho zajímavostí, jedničkou je zcela jistě Machu Picchu.
Tento Starý vrch (v českém překladu) jsou ruiny předkolumbovského inckého kultovního města v peruánských Andách. Nacházejí se na horském sedle 400 metrů nad řekou Urubamba asi 80 kilometrů severozápadně od Cuzca. Předpokládá se, že Machu Picchu nechal postavit Pachacútec Yupanqui (1438-1472), Inkové fakticky začali město stavět okolo roku 1430. Město bylo později opuštěno a zcela zchátralo, i když bylo místním známo, pro zbytek světa upadlo v dlouhodobé zapomnění.
Machu Picchu leží na jižní polokouli okolo 13 stupně jižně od rovníku. Ruiny leží na vrcholku hory Machu Picchu v nadmořské výšce 2450 m n. m. Cuzco leží naproti tomu ještě o 1000 metrů výše. Vlivem nižší nadmořské výšky se v oblasti vyskytuje mírnější klima než v hlavním městě Inků. Město bylo vystavěno na velkém granitovém orogénní struktuře, která začala vznikat přibližně před 250 milióny let. Jedná se o jednu z nejdůležitějších archeologických lokalit a nejvíce navštěvovanou památku ze všech míst v Jižní Americe a v Peru.
Machu Picchu je na seznamu UNESCO již od roku 1983. V roce 1990 peruánská vláda udělila koncese umožňující výstavbu lanovky a luxusního hotelu, včetně turistického komplexu s butiky a restauracemi.
Machu Picchu se stalo jednou z největších turistických atrakcí s narůstající tendencí návštěvnosti. Ještě v roce 2003 navštívilo oblast okolo 400 000 turistů, což odpovídá přibližně 1100 lidem denně. V sezóně 2006-2007 to již bylo přes 1 800 000 lidí, čímž se navýšila denní návštěvnost na přibližně 5000 lidí denně.
Dne 7. července 2007 bylo Machu Picchu zařazeno mezi nových sedm divů světa.
Machu Picchu bylo postaveno v klasickém inckém stylu za použití kvádrového zdiva tvořeného z opracovaných na sebe položených kamenů bez použití malty či jiného pojiva. Hlavními stavbami ve městě jsou Intihuatana, Chrám slunce a Místnost tří oken. Město nemělo administrativní, vojenskou ani obchodní důležitost.
Název města se do dnešních dní nezachoval a proto byl převzat název od blízké hory Machu Picchu, která se nad ruinami tyčí.
Citadela Machu Picchu byla postavena kolem roku 1450 na horském sedle mezi horami na území říše Inků. Přibližně o sto let později v roce 1572, byla náhle opuštěna, tedy v době, kdy již Španělé kolonizovali Jižní Ameriku. Je však možné, že většina obyvatel zemřela na neštovice dříve, než do této oblasti přišli španělští dobyvatelé. Zdá se, že Španělé věděli o místě zvaném Piccho. Přestože nejsou žádné záznamy, že by Španělé navštívili toto vzdálené město. Dobyvatelé ničili obětní kameny v jiných oblastech, ale na Machu Picchu zůstaly nedotčené.
Archeologové předpokládají, že město vzniklo mezi 13.-15. stoletím, i když většina indícií naznačuje, že se stavbou bylo započato někdy mezi roky 1440-1450 na popud výše uvedeného inského vládce Pachacútec Yupanqui. Jiné zdroje uvádějí dataci mezi lety 1460-1470. Přesné určení zahájení stavby komplexu nelze doložit.
Po pádu říše Inků město začala obklopovat džungle, která ho postupně zarůstala a pouze málo lidí vědělo o jeho existenci.
Dne 24. července 1911 bylo město znovuobjeveno americkým historikem Hiramem Binghamem v rámci expedice pořádanou Yale University, poté co byl do města doveden jedenáctiletým kečuánským chlapcem. Bingham jako první spatřil místo dnes nazývané Královská hrobka. Po archeologickém průzkumu oblasti se Bingham navrátil do vlasti, kde svůj objev zveřejnil. Ohlas, který objevení města vyvolalo, vedlo k spoluúčasti Yale University a National Geographic Society na druhé expedici odehrávající se mezi lety 1912-1915.
Bingham nazval objevené město „Ztracené město Inků“, pod stejným názvem vyšla i jeho první kniha. Velký ohlas a zájem mezi veřejností o Machu Picchu způsobilo vydání dubnového čísla od National Geographic Society z roku 1913, které se městem zabývalo. Bingham původně hledal město Vilcapampa, poslední útočiště a centrum odporu proti španělským dobyvatelům v Peru. V roce 1911 náhodou narazil na místní obyvatele, kteří mu o městu pověděli a následně ho do něho i zavedli. Během druhé expedice Bingham shromáždil velké množství artefaktů (např. kosti, kovové předměty, keramiku). Ty později odvezl do USA. Tyto předměty jsou předmětem sporů mezi Yale Univesity a peruánskou vládou, která požaduje jejich navrácení.
I když byl Bingham první osobou, která objevila Machu Picchu pro širokou veřejnost, město bylo již před ním navštíveno západními cestovateli. Simone Wasibard, dlouholetá průzkumnice Cuzca, prohlásila, že Enrique Palma, Gabino Sánchez a Agustín Lizárraga zanechali svá jména na jednom z kamenů Machu Picchu již 14. července 1901. V roce 1904 inženýr Franklin zahlédl ruiny města ze vzdálené hory. Své pozorování sdělil anglickému křesťanskému misionáři Thomasi Payne, který v oblasti žil. V roce 1906 údajně Payne a další misionář Stuart E. McNairn vyšplhali k ruinám města, jak dokládají výpověďmi potomci Payena. Město bylo možné navštíveno a vykradeno v roce 1867 německým obchodníkem Augustem Bernsem. Existuje však i záznam hovořící o možné návštěvě města německým inženýrem Jorgem von Hasselem, jehož mapa, která byla objevená historiky ukazuje pozici města již v roce 1874.
Oblast 325,92 km² okolo Machu Picchu byla v roce 1971 vyhlášena za historickou památku Peru. Vyjma samotných ruin města spadá pod ochranu také okolí lokality, bohaté na množství rostlinných a živočišných druhů. V roce 1983 byla památka navržena na seznam světového dědictví jako „absolutní odborné architektonické unikátní svědectví Incké civilizace“. Město se do 20. století zachovalo v dobrém stavu, k čemuž přispělo přibližně 5 století, kdy bylo město zakryto okolní džunglí. Jediné co se nedochovalo, byly původní střechy tvořené pravděpodobně z materiálu na bázi sena (sláma).
Na Machu Picchu se střídají dvě roční období v podobě období sucha a dešťů. Většina srážek spadne v oblasti mezi říjnem až dubnem, ale pršet může v jakoukoliv část roku.
Machu Picchu se nachází nad záhybem řeky Urubamba, který obtéká horu ze tří stran s útesy strmě se zvedajícími do výšky 450 metrů od hladiny řeky. Blízkost řeky způsobuje, že se zde po ránu často utváří mlha nad vodní hladinou. Přesná pozice města byla vojenským tajemstvím a okolní příkré srázy a hory vytvářely dobrou přírodní obranu. Inkové vystavěli přes řeku Urubamba provazový most v oblasti kaňonu Pongo de Mainique, což umožňovalo v případě potřeby tajně do města Machu Picchu přesunout armádu. Další most se nacházel západně od Machu Picchu, kde se nacházela šestimetrová mezera mezi útesy. Most byl vystavěn ze dvou kmenů stromů. V případě potřeby se dal most snadno odstranit a tím by pro potenciální invazní armádu vyvstal problém, jak překonat 570 metrů vysoké útesy.
Samotné město bylo vystavěno v sedle mezi horami Machu Picchu a Huayna Picchus širokým výhledem dolů do dvojice údolí a s téměř neschůdnými horami v zádech. Město mělo nezávislé zásobování pitnou vodou z pramenů, které se nedaly snadno přehradit a dostatek půdy pro pěstování až čtyřikrát více potravin, než kolik potřebovalo obyvatelstvo města. Na svazích hor byly uměle vybudovány terasy, které zvětšily zemědělsky využivatelnou půdu, ale také fungovaly jako zdi, které by museli případní útočníci překonávat. Terasy také zpomalovaly půdní erozi vlivem dešťů a zamezovaly půdním sesuvům.
Ruiny města Machu Picchu se rozkládají na ploše přibližně 5 km² a dají se rozdělit na dvě základní skupiny – na městskou (ležící na asi 10 hektarů) a na zemědělskou část. Ta leží v jihovýchodní části Machu Picchu. Obě části jsou od sebe odděleny zdí. Zemědělská část je dále rozdělena na spodní a horní část cestou, zatímco městská část je rozdělena na západní a východní část rozhlehlým náměstím. Archeologové tvrdí, že městská část byla rozdělena na tři velké díly: „Sacred“, „Popular District“ a „District of the Priests and the Nobility“. Jednotlivé terasy v zemědělské části jsou pospojovány kamennými schodišti, horní část tvoří přibližně 40 teras, spodní pak 80 teras. Výška teras není všude stejně vysoká a může dosáhnout až 4 metrů. Vzhledem k přírodním podmínkám se předpokládá, že se zde pěstovala kukuřice, brambory a možná i koka. Mimo množství teras se zde nachází i několik menších staveb, které pravděpodobně sloužili jako skladiště. Mimo těchto zemědělských staveb se zde nachází i strážní budova a pohřební kámen.
Budovy Machu Picchu byly postaveny v klasickém inckém stylu z kvádrového zdiva, které bylo založeno na skládání opracovaných kamenů na sebe bez použití pojiva, většinou se jedná o žulu. Inkové byli v této technice stavení velice zkušení a u některých jejich zdí není možné mezi dva na sebe položené kvádry vsunout ani ostří nože. Některé další budovy ve městě byly postaveny za použití malty, ale takto postavené budovy byly druhořadé, vystavěné ve spěchu. Všechny důležité budovy byly postaveny pokládáním opracovaných kamenů na sebe. Důvodem byla skutečnost, že Peru je seismicky aktivní oblastí a zdi postavené za použití malty by byly více náchylné ke zřícení. Zdi postavené bez použití malty se v případě otřesů mohou částečně rozestoupit a následně opět sesednout a nezřítit se. Otázkou zůstává, jak Inkové transportovali těžké žulové bloky, protože neznali kolo.
Popular district byl tvořen skladišti a obytnými domy, kde žila nižší třída. Oproti tomu vyšší třída žila v řadách domů pod svahy v District of the Priests and Nobility. V této části města se nacházelo i vězení. Město bylo tvořeno pravděpodobně 200 objekty obsahující chrámy, svatyně, parky a obytné domy se slaměnými střechami. V celé oblasti se také nacházejí v kamenech vytesaná koryta a četné vodní fontány tvořící rozsáhlý vodovodní systém. Každá budova ve městě byla napájena tímto systémem vodou z posvátných pramenů. V městské části Sacred se nacházejí nejdůležitější a nejznámější památky Machu Picchu. Jsou jimi Intihuatana, Chrám Slunce a Místnost tří oken. Tyto objekty byly pravděpodobně zasvěceny bohu Slunce Intimu a předpokládá se, že celá tato část města měla náboženský význam.
Vyjma uvedených památek se ve městě nachází i další budovy různého významu a účelu. Jsou jimi například Hlavní chrám v severní části Sacred Plaza blízko Místností tří oken. Chrám má jen tři stěny a byl vystaven z obdélníkových bloků. Další památkou je Komora ornamentů, což je malá místnost poblíž Hlavního chrámu, o které se předpokládá, že byla doplňková stavba Hlavního chrámu, kde se prováděly oběti. Dále se pak jedná o Chrám kondorů, která podle některých výzkumníků mohla být snad mučírnou.
Intihuatana (česky místo, na kterém je připoutáno Slunce či opěrný sloup Slunce) je jedním ze zvláštně tvarovaných rituálních kamenů, které se nacházejí na území Jižní Ameriky. Jedná se o opracovaný skalní blok do podoby zploštělé pyramidy v točitém tvaru. Protože Španělé nikdy Machu Picchu neobjevili, nedošlo ke zničení tohoto kamene, jako se tomu stalo v mnoha jiných případech. Španělé totiž tyto kameny systematicky vyhledávali a ničili, protože byly pro Inky posvátné. Tyto kameny byly stavěny tak, aby v době zimního slunovratu směřovaly přesně k němu. Během rovnodennosti je Slunce přesně nad hlavním pilířem, který nevrhá stín. Vyjma rovnodenností ukazuje i další astronomické útvary. Výzkumníci se domnívají, že kámen sloužil jako astronomické hodiny nebo kalendář. Dny, kdy Slunce nevrhalo žádný stín byly Inky oslavovány.
Chrám Slunce (zvaný též Sluneční věž) bylo obřadní místo ve východní zóně městské části poblíž hranice se zemědělskou částí, které se využívalo pro poctění a oslavy spojené s bohem Slunce Inti, který hrál ústřední roli v Inckém božstvu. V době zimního slunovratu procházel do chrámu hlavním oknem paprsek slunečního světla, který dopadal na velký obřadní kámen umístěný uprostřed místnosti. Okolo postavená budova ve tvaru podkovy (jediná budova s kruhovým půdorysem v komplexu Machu Picchu) v podstatě jen ochraňovala tento kámen před okolím. Do chrámu měli pravděpodobně přístup jen kněží, kteří zde prováděli nejspíše zvířecí oběti.
Pod chrámem Slunce se nachází Královská hrobka. Předpokládá se, že do ní byly ukládány mumie významných představitelů Inků či vládců Incké říše.
Místnost tří oken (někdy také chrám tří oken) byl postaven s výhledem na hlavní náměstí. Na rozdíl od chrámu Slunce má pravoúhlý půdorys o rozměrech 11 metrů na délku a 8 metrů na šířku, na třech stranách se nacházejí stěny, čtvrtá strana je tvořena otevřeným prostorem narušeným pouze sloupy podpírající střechu (ale neexistují žádné důkazy, že stavba střechu skutečně někdy měla). Nejdelší stěna byla původně postavena s pěti okny, ale dvě byla později zabedněna, takže se zde v současnosti nachází pouze tři trapézová okna, která dala místnosti svůj název. Ve vnitřku se nachází trojice vyřezaných kamenů představující tři světy: Ukja Pacha (podzemní svět), Kay Pacha (Země) a Hanan Pacha (Nebe). Uprostřed místnosti se nachází vztyčený kámen, který má vztah k uspořádání oken.
Zvaná též Casa Del Vigilante je malá budova s okny obehnaná třemi zdmi, která se nachází ještě před hlavní vstupní bránou. Budova je postavena tak, že se z ní dá přehlédnout většina zemědělské i městské části města a tedy i chránit.
Bingham teoretizoval o významu města podobně jako další. Předpokládal, že město sloužilo jako klášter, kde byly incké ženy školeny pro službu vládci Inků a jeho družině. Tuto teorii mají dokazovat i 150 koster žen z celkového počtu 173 objevených koster v oblasti, které na místě našli američtí archeologové mezi lety 1912-1915. Podle tehdejších průzkumů se zdálo, že zastoupení koster žen je 75 % na celkovém počtu, ale modernější výzkumy tento předpoklad vyvrátily, když ukázaly, že zastoupení ostatků mužů a žen je v podstatě stejné. Celkově se nakonec našlo okolo 250 koster v okolí města.
Moderní výzkumy naznačují, že město spíše než obranná pevnost, bylo vystaveno pro vládce Inků Pachacuti. Město bylo na tehdejší poměry malé. Archeologické výzkumy naznačují, že ve městě nežili pouze Inkové, ale že nalezly se zde důkazy přítomností lidí z pobřežních oblastí, z hor a také fragmenty keramiky od jezera Titicaca, což naznačuje populaci z různých koutů říše.
Proč a kdy bylo město opuštěno zůstává nevyřešenou záhadou. Existuje řada domněnek, které se snaží odchod Inků vysvětlit. Mezi tři teorie patří válka mezi znepřátelenými kmeny s následným vyvražděním celé komunity, epidemie nebo znesvěcení posvátného místa. Protože ale Inkové nepoužívali psané písmo a ústní legendy o městě se nedochovaly, je možné, že pravý důvod zmizení populace města nebude nikdy vysvětlen.
Jako nepravděpodobný se jeví masakr populace Machu Picchu španělskou armádou, protože město se zachovalo do dnešních dní v dobrém stavu a neponičené. Současně se předpokládá, že ani okolo žijící kmeny v té době nedisponovaly dostatečnou silou a technikou, aby mohly strategicky umístěné město dobýt. Pravděpodobnější se jeví případná potyčka mezi samotnými Inky s následným vyvražděním poražených. Mezi Inky bývalo časté, že v případě porážky soupeře došlo k pozabíjení všech pozůstalých. V místě ruin se však nenašly žádné známky masového vyvraždění populace.
Druhá hojně rozšířená teorie předpokládá, že populace města vymřela jako následek některé z epidemií, které byly toho času v Jižní Americe časté. Během archeologických průzkumů prováděných Binghamem byla objevena kostra bohaté ženy jevící známky sifilidy. Pokud došlo k její rozšíření mezi celou populaci, mohlo město pomalu a postupně vymřít. V případě zasažení morem či malárií mohlo dojít k vymření města během několika týdnů. V okolí města se ale nenašlo větší množství známek, které by svědčily o smrtící epidemii ve městě jako například stejné známky výskytu nemoci na více kostrách.
Třetí nejvíce přijímaná teorie předpokládá, že Inkové město dobrovolně opustili z nějakého důvodu. V okolí města se našlo pouze okolo 250 lidských ostatků, což za předpokladu populace do tisíce lidí obývající město, je velice nízký počet. Kdyby bylo město obýváno po několik století, musel by počet ostatků jít do několika tisíců. Co by ale vedlo Inky k dobrovolnému odchodu je předmětem hypotéz – mohlo se jednat o náboženský problém, znesvěcení svatého místa či neochoty obyvatelstva setrvávat ve městě například z nedostatku jídla či pomalého vymírání populace stářím.
Panují i názory, že město nebylo nikdy skutečně dostavěno a tedy používáno, o čemž mají svědčit některé nedostavěné budovy či velký kvádr uprostřed města, který zdánlivě nezapadá do koncepce města. Důvodem, proč by Inkové město nedostavěli, by mohl být náboženského ražení. Inkové mohli nabýt dojmu, že si bohové nepřejí dostavění města a jeho obývání a tak stavění zanechali.
V roce 2002 zveřejnila skupina japonských geologů zprávu, že se podloží pod Machu Picchu dalo do pohybu a hrozí sesuvy, které by mohly vést až k samotnému zničení památky. Geologové předpokládají, že by nejdříve mělo dojít ke zhroucení západního svahu, který je příkřejší a následně pak východního. V oblasti ruin se již nacházejí v severojižním směru drobné zlomy způsobené pohyby podloží. V roce 2010 opravdu došlo v oblasti k sesuvům půdy způsobeným dlouhodobými lijáky, kvůli kterým v okolí Machu Picchu uvízlo kolem 1300 turistů, kteří byli evakuováni vrtulníky. Celkem bylo v oblasti evakuováno 3900 turistů. K poškození památek na Machu Picchu nedošlo.
Hiram Bingham je uznáván jako člověk, který sídlo objevil pro světovou veřejnost, ačkoli mu pomáhalo mnoho dalších. Cesta od řeky Urubamba k Machu Picchu se na jeho počest nazývá Hiram Bingham Highway. Jediné možné dopravní spojení na Machu Picchu vede z Cuzca po železnici do městečka Aguas Calientes, nacházejícím na úpatí hory Machu Picchu. Celé město je možné spatřit z rozhledny na vrcholku blízké hory Intipunku. Moderní vstup do města je skrze moderní budovu, kde staví autobusy, postavenou vedle zemědělského sektoru.
Do oblasti Machu Picchu se dá dostat také pomocí vlakového spojení do zastávky Puente Ruinas ležící ve výšce 2000 metrů nad mořem. Z této zastávky pak autobusy pokračují až k Machu Picchu. Další, dost fyzicky náročnou variantou je pěší pochod přes starou inckou stezku Camino Inca. Původně tato cesta spojovala Cuzco s pevností Machu Picchu. Nejlepší Inkovi běžci, kteří zajišťovali předávání zpráv, byli schopni překonat "štafetou" 150 kilometrů za pouhý den. V současnosti tento trek pro turisty začíná až na 88. železničním kilometru (z Cuzca se sem dopravíte úzkokolejnou železnicí a pak pokračujete horskou cestou více jak 35 kilometrů). Před výstupem je nutné si zakoupit vstupenku a v ní je již započten i vstup na Machu Picchu. Pak už můžete začít stoupat podél řeky Urubamba do prvního sedla ležícího ve výšce 4200 m n. m. Těchto jedenáct náročných kilometrů se dá ujít asi za jeden den. První sedlo se jmenuje Warmiwanusca neboli "mrtvá žena". Jak přiléhavý název. Z něho je ale nádherný výhled na zasněžený vrcholek pohoří Cordillera Vilcabamba - 5750 metrů vysoký La Veronica. Na cestě je pak dále zajímavým místem pevnost Runturaqaya a pak již je na obzoru druhé sedlo ve výšce 3998 m n. m. Zde skončíte druhý den výstupu. Další sedlo ve výšce 3680 m n. m. je na pořadu třetího dne. Okolní krajina je velmi zajímavá - deštný prales od bylinného podrostu s mnoha druhy orchidejí, voskovek, husté keře, kapradiny a liány až po koruny stromů. V posledním táboře, asi 2,5 hodiny od Intipunku - Brány Slunce je muzeum flóry a fauny a pro mnohé také záchrana - "občerstvovací stanice". Pak už zbývá jen projít posledním stanovištěm před pevností a cíl je dosažen. Trek není lehký, spíše naopak, ale úžasná scenérie pevnosti Machu Picchu se stane pro Vás nezapomenutelnou.
Bude jen na Vás, kterou z variant cesty si vyberete, rozhodnete-li se tuto inckou stavbu navštívit.
