Jak vznikly české názvy měsíců
Naši předkové museli žít v souladu s přírodou a podle toho nazývali roční období. Když později rozdělovali rok do 12 měsíců, využili už zažité názvy.
Rok začínal v prosinci. Ten se podle lidové tradice mohl původně jmenovat prasinec podle zabijaček. Název také mohl pocházet od konzumace prosa. Nejpravděpodobnější je ale původ ve slově prosinoti neboli prosvítat, probleskovat, protože v zatažených dnech slunce pouze prosvítávalo mraky.
Leden a únor byly měsíci ledu, podle kterého se jmenuje leden. Původ slova únor byl pravděpodobně odvozen od slova noření – led se v tomto měsíci nořil, lámal se a pukal.
Březen byl odvozen od březosti ovcí a koz. Je ale i možné, že byl odvozen od břízy, která v tuto dobu raší a dává mízu. Dává to větší smysl i proto, že následující duben je měsícem, kdy raší dub.
Slovo „máj“ díky K. H. Máchovi považujeme za poetický název pro květen. Slovo „máj“ se v různých podobách používá všude v Evropě a užívalo se i u nás. Slovo květen si vymyslel Jungmann při překladu francouzského básnického obratu „měsíc květin.“ Rychle se vžilo a původní máj nahradilo.
Pro červen a červenec — jinak malý a velký červen — existuje několik verzí. Tím nejoblíbenějším je zrání neboli červenání ovoce v tomto období. Pravděpodobnější je ale původ od sbírání červce, který žil na koříncích chmerku vytrvalého a používal se k výrobě červené barvy. Mohlo také jít o výskyt včelích larev — červů.
Po období zrání následovalo období sklizně neboli siŕpsti, podle které se jmenuje srpen. Po sklizni začala říje — čas páření zvěře. Od té se proto odvozují názvy obou dalších měsíců: září — za říje a říjen. Později začalo padat listí ze stromů a tak dnes máme listopad — měsíc, kterým slovanský rok končil.
