Symbol Vánoc - betlém (jesličky)
Podle biblického příběhu se narodil malý Ježíšek obklopený Pannou Marií, svatým Josefem, pastýři, anděly a zvířaty na Poli pastýřů - Shepherd´s Field (dnes lokalita v arabské části betlémského předměstí Beit Sahur). Je součástí betlémské poutní cesty a právě při ní jsem tuto lokalitu navštívil počátkem září 2000, těsně před následující intifádou.
Podle evangelia se Ježíš Kristus narodil v chudých podmínkách v Judsku nedaleko dnešního palestinského města Betlehem. Josef a Marie se tam vydali kvůli sčítání lidu nařízeném římským císařem. V hostinci pro ně už nezbylo volné místo a tak budoucí rodiče museli vzít za místo narození svého syna nedaleko – ve stáji.
Novorozený synek byl po narození položen do jeslí ve žlabu pro krmení zvířat. Narození dítěte zvěstovali pastýřům andělé a přidali se i tři králové – mudrcové, přicházející z Východu, když následovali na nebi se pohybující kometu.
Jak vznikla tradice betlémů? Otcem betlémů byl svatý František z Assisi, který jako první v roce 1223 v italském městečku Greccio postavil první betlém. Do skalní jeskyně dal jesle, přivedl živého oslíka a vola a během půlnoční mše sehrál scénu narození malého Ježíška a tak ukázal přítomným obyčejnou prostotu a pokoru.
Betlém je zobrazením vánočního příběhu narození Ježíše Krista, které (mimo Rusů, ti měli jiný kalendář a svátky slaví až počátkem ledna) křesťané slaví v noci ze 24. na 25. prosince /u nás 24. prosince, ve světě o večer později/.
Co jesličky symbolizují? 1) pokoru a prostotu – Boží syn se narodil ve stáji, 2) radost z narození – přišel na svět Spasitel, 3) jednotu – k jesličkám přišli chudí pastýři i bohatí králové, 4) naději a světlo – narození Krista jako světlo ve tmě.
K nám do Čech tuto tradici přinesli kněží katolických a jezuitských řádů. První betlém byl postaven v roce 1562 v Praze v kostele svatého Klimenta v Klementinu.
Zlom nastal až koncem 18. století, kdy si lidé sami začali stavět domácí betlémky. Ty se stavěly už během adventu a zůstávaly vystaveny až do Hromnic (2. února).
Českým specifikem je Svatá rodina – Ježíšek v jeslích, Panna Marie a svatý Josef, Zvířata – osel a vůl (hřáli Ježíška svým dechem), Pastýři – jako první uctili příchod novorozence na svět, Andělé – nebeští poslové, kteří zvěstovali radostnou zprávu, Tři králové – Kašpar, Melichar a Baltazar, kteří přinesli dary jako zlato, kadidlo a myrhu.
Odlišností bylo přenesení svatého příběhu do čes-kého prostředí – česká místo orientální krajiny, typické české vesnické chaloupky, hory, mlýny…Typické byly i české postavy – mlynář, tesař, sedlák, kupec, rybář, horník, šenkýř či muzikant a česká zvířata jako kozy, ovce, vepři, koně a slepice.
Z minulosti do přítomnosti – roku 2020 bylo české a moravské betlemářství zapsáno na Národní seznam nemateriálního kulturního dědictví ČR. Betlém je pro nás živou tradicí spojující minulost s přítomností, víru s uměním, pevné rodiny napříč generacemi.
Betlémy vyprávějí o narození, naději a světle, které přichází do tmy, odráží nadčasovou krásu a přitažlivost.
