Pravčická brána a soutěsky Kamenice
1. 6. 2015
Mezi moje nejoblíbenější místa na světě (a to mám za sebou návštěvu 125 států světa) patřilo a stále patří nejsevernější část našeho území s nejníže položeným městem ČR a okolí blízké Pravčické brány. Viděl jsem podobné přírodní mosty v USA, ale naše brána je naše. Také soutěsky řeky Kamenice a plavba na lodičkách a pak i plavba lodí proti proudu Labe z Hřenska do Děčína, to byl vždy hluboký zážitek. A tak jsem tuto úžasnou lokalitu navštívil mezi lety 1956-1989 devětkrát (tolikrát žádnou jinou nikde ve světě). Proto jsem byl nemile překvapen, co se stalo s Hřenskem po roce 1990. Stala se z něho vietnamská enkláva s prodejními stánky, kam oko dohlédlo (při své cestě přes Hřensko do Saska na počátku 90. let 20. století jsem žasl, co je u nás pro obolus možné dovolit). Tak mi tito vlezlí prodejci čehokoliv podřadné kvality vzali chuť se sem, dokud zde oni budou nabízet své šunty, vracet. Chci věřit, že se už brzy dočkám a ještě jednou, naposledy, se sem vrátím, zavzpomínám a potěším svoji duši pohledy na český přírodní unikát o kterém si myslím, že patří mezi divy přírody. 
Národní přírodní památka Pravčická brána (německy Prebischtor) je skalní oblouk vzniklý v pískovci, který se nachází na území Národního parku České Švýcarsko v okrese Děčín v katastru obce Hřensko, v Jetřichovických stěnách přibližně dva kilometry severozápadně od Mezní Louky. Samotné těleso Pravčické brány se nachází v nadmořské výšce 447 m n. m. a tvoří podélný skalní hřbet orientovaný ve směru SV–JZ, jež vybíhá šikmo ze skalní plošiny. Stejně jako většina zdejších skalních tvarů vznikla i Pravčická brána erozivními procesy z původně masivního pískovcového bloku. V pískovcích se postupně vytvořil úzký skalní ostroh, který byl boční erozí perforován. Docházelo k postupnému rozšiřování vzniklého otvoru až do dnešní podoby.
Pravčická brána je tvořena jedním obloukem, který měří u dna pilířů 26,5 metru s výškou od základny ke klenbě dosahující 16 metrů, šířka brány se pohybuje mezi 7 a 8 metry a minimální tloušťka je 3 metry. Vrcholová plošina brány je nad dnem ve výšce 21 metrů. Jedná se o největší pískovcovou přirozenou skalní bránu v Evropě. Tento skalní útvar vznikl (stejně jako Labské pískovce) jako výklenek během druhohor na dně moře a je proto tvořen pískovcem. Současnou podobu dostala Pravčická brána během milionů let vlivem zvětrávání, které bylo způsobeno větrem, deštěm, sluncem a rostlinnou aktivitou.
K Pravčické bráně se dostanete pouze pěšky. Auto nebo bus musíte nechat na parkovišti ve Hřensku (placené parkoviště za restaurací Klepáč) nebo dojet na parkoviště na Mezní Louku (k hotelu Mezní Louka). Toto jsou dva výchozí body pro výlet na Pravčickou bránu.
Tato Národní památka je chráněna od roku 1963. Dříve bylo možné po oblouku brány volně chodit, což mělo za následek urychlení erozních procesů. V současnosti je vstup na vrcholek brány přísně zakázán. K bráně vede červeně značená turistická cesta. Na místě původní chatrče z dubové kůry, poskytující jednoduché občerstvení byl v roce 1881 vystavěn výletní zámeček Sokolí hnízdo s restaurací. Dodnes se v objektu dochovaly původní interiéry – v přízemí je stylová restaurace vyzdobená původními malbami a v prvním patře se nachází muzeum národního parku.
Vstup do areálu NPP, v němž se nacházejí Pravčická brána i Sokolí hnízdo, je zpoplatněn. Vstupné činí 75 Kč (3 €) pro dospělé, pro děti, studenty a důchodce 25 Kč (1 €), při uplatnění skupinové slevy pro školy 20 Kč. Od dubna do října je otevřeno denně od 10 do 18 hodin, od listopadu do března pouze o víkendech a to od 10 do 16 hodin.
Od místa vstupu do areálu se rozbíhají upravené stezky a schodiště na jednotlivé vyhlídky, odkud můžete pozorovat samotnou Pravčickou bránu nebo se kochat působivými pohledy do blízkého i vzdálenějšího okolí. Při dobré viditelnosti můžete z Pravčické brány spatřit čedičový vrchol Grosser Winterberg, stolové hory Kleiner a Grosser Zchirnstein, Děčínský Sněžník, Lilienstein a Königstein, dále vrchy Kaiserkrone a Zirkelstein.
Velká návštěvnost Pravčickou bránu ohrožovala, proto byl vstup na vlastní skalní most v roce 1980 uzavřen a pískovcový útvar zpevněn speciální směsí s pryskyřičnou přísadou, která by měla zpomalit erozi. Přístupné ale zůstaly skalní vyhlídky v jejím bezprostředním okolí.
Soutěsky Kamenice se nachází nedaleko Hřenska v Českém Švýcarsku. Jedná se o hluboké kaňony řeky Kamenice v kvádrových pískovcích. Ve směru toku Kamenice je nejdříve Ferdinandova soutěska, za Dolským mlýnem část zvaná Ve Strži, Divoká soutěska a Edmundova soutěska. Řeka zde protéká pod strmými skalami vysokými 50–90 metrů. Edmundovou a Divokou soutěskou prochází žlutá turistická značka, v neschůdných úsecích funguje převoz na pramicích. Naopak soutěskami výše proti proudu neprochází žádná cesta a skály zde často spadají přímo do vody. 
Edmundova soutěska se od své rekonstrukce v polovině 60. let 20. století nazývala Tichá a v 50. a počátkem 60. let 20. století Ďurišova soutěska (podle ministra lesů a zemědělství z 50. let). Od počátku 21. století nese opět svůj původní historický název podle svého zakladatele. Původně byla zcela nepřístupná, koncem 19. století byla z iniciativy knížete Edmunda Clary-Aldringena a Horského spolku pro České Švýcarsko zahájena stavba stezky, procházející tunýlky ve skalách, přes lávky a jez, který umožnil plavbu neprůchodným úsekem. Na nákladné stavbě se podílelo 200 dělníků pod vedením italských odborníků. Dne 4. května 1890 byl slavnostně zahájen provoz a otevřena restaurace. V letech 1964–65 byly obě soutěsky zrekonstruovány.
Divoká soutěska u Mezního můstku navazuje na Tichou soutěsku. Byla zpřístupněna v roce 1898. Budoucí úsek Edmundovy soutěsky byl provizorně zpřístupněn Franzem Clarem (obchodník se dřevem ze Hřenska) už v roce 1889 systémem dřevěných ukotvených plovoucích lávek a chodníčků, v jednom úseku se dokonce plulo na voru; celé zařízení však bylo příliš křehké a neodolalo by častým větším vodám na říčce. Proto bylo od září 1890 na žádost Horského spolku pro České Švýcarsko přikročeno k důkladnému zpřístupnění soutěsky Edmundem Clary-Aldringenem, majitelem zdejšího panství, až neuvěřitelně časově krátkou výstavbou promenádní stezky s třemi tunely u Edmundovy soutěsky, soustavy můstků, jezu a veřejných turistických plaveb na pramicích. Divoká soutěska byla zpřístupněna a otevřena v roce 1898 už po smrti Edmunda Claryho-Aldringena (zemřel roku 1894) jeho následníky. Úsek plavby v Edmundově soutěsce je dlouhý 960 metrů, na Divoké soutěsce 450 metrů. Ve 20. letech 20. století zde jezdilo 21 loděk (14 v Tiché a 7 v Divoké), v 70. letech 20. století bylo v provozu 11 lodí pro 25 osob (9 v tehdejší Tiché a dvě v Divoké soutěsce). V současnosti je v provozu v Edmundově soutěsce osm lodí pro 25 osob, v denním provozu je přibližně 6–7 lodí. Součástí atrakce je v současné době kromě specifického výkladu, zaměřeného žertovně, ale i naučně. Také umělý vodopád u Tiché soutěsky, který je pomocí ocelového lanka spouštěn převozníkem na lodi.
I zde bohužel došlo k divoké privatizaci. 
Plavbu soutěskami od roku 1993 provozovala paní Hana Kozáková. Podle pozdějšího zjištění a následného rozhodnutí soudu se k provozování dostala neoprávněně dodatečně pozměněným zápisem ze schůze zastupitelstva v době, kdy pracovala na místním úřadě. Po téměř desetiletém soudním sporu přešlo provozování plavby od roku 2009 na obec Hřensko. Od února 2009 však došlo „ z neznámých důvodů“ k řadě vandalských poškození, např. k opakovanému poškození jezu udržujícímu splavnou hladinu v Divoké soutěsce, k rozřezání a podkopání zařízení umělého vodopádu, opakovanému přeštípání telefonních drátů k pokladnám atd. V květnu 2009 obec oznámila, že v tomto roce se nepodaří plavbu na Divoké soutěsce ani umělý vodopád u Edmundovy soutěsky zprovoznit. Podařilo se zprovoznit jen vodopád v Edmundově soutěsce.
Plavbu soutěskami od roku 1993 provozovala paní Hana Kozáková. Podle pozdějšího zjištění a následného rozhodnutí soudu se k provozování dostala neoprávněně dodatečně pozměněným zápisem ze schůze zastupitelstva v době, kdy pracovala na místním úřadě. Po téměř desetiletém soudním sporu přešlo provozování plavby od roku 2009 na obec Hřensko. Od února 2009 však došlo „ z neznámých důvodů“ k řadě vandalských poškození, např. k opakovanému poškození jezu udržujícímu splavnou hladinu v Divoké soutěsce, k rozřezání a podkopání zařízení umělého vodopádu, opakovanému přeštípání telefonních drátů k pokladnám atd. V květnu 2009 obec oznámila, že v tomto roce se nepodaří plavbu na Divoké soutěsce ani umělý vodopád u Edmundovy soutěsky zprovoznit. Podařilo se zprovoznit jen vodopád v Edmundově soutěsce. Kamenici a nejen jí doslova zpustošila srpnová povodeň v roce 2010. 
„Na obci“ se naštěstí našly peníze (2,5 milionu Kč), dalších osm milionů Kč se získalo z dotací a darů (více jak sto dárců) a tak Edmundova soutěska opět může přivítat návštěvníky přírodních krás samého severu ČR. Znovu otevřena byla dne 22. 4. 2011 a návštěvníci od tohoto dne znovu mohou vidět zajímavé skalní útvary jako jsou např. Skalní rodina či Strážce. Také vstupné zatím zůstalo stejné, tedy 75 Kč za dospělého a 30 Kč za dítě (zvýšit cenu může inflace či zvýšení DPH v řádu několika Kč).
„Na obci“ se naštěstí našly peníze (2,5 milionu Kč), dalších osm milionů Kč se získalo z dotací a darů (více jak sto dárců) a tak Edmundova soutěska opět může přivítat návštěvníky přírodních krás samého severu ČR. Znovu otevřena byla dne 22. 4. 2011 a návštěvníci od tohoto dne znovu mohou vidět zajímavé skalní útvary jako jsou např. Skalní rodina či Strážce. Také vstupné zatím zůstalo stejné, tedy 75 Kč za dospělého a 30 Kč za dítě (zvýšit cenu může inflace či zvýšení DPH v řádu několika Kč). Milovníci přírodních krás se jistě opět začnou navracet do kouzelného prostředí říčky Kamenice, která již několikrát ukázala své dravé zuby. Pro mě to byla již od dětství a i po více jak půl století stále je jedna z nejhezčích lokalit nejen naší vlasti. Přijeďte se sem podívat a má slova potvrdit. 
