Černá Hora
12. 8. 2010
Republika Černá Hora (anglicky Montenegro) se rozprostírá v jihovýchodní Evropě při pobřeží Jaderského moře. Sousedí s Chorvatskem, Bosnou a Hercegovinou, Srbskem, Kosovem a Albánií. Má rozlohu 13 812 km² a žilo v něm k 1. 7. 2010 666 730 obyvatel. Hlavním městem je Podgorica se 174000 obyvateli.
Černá Hora, jak známo, byla od roku 1929 součástí Jugoslávie (podrobnosti viz níže), po jejím rozpadu tvořila soustátí se Srbskem. V roce 2006 proběhlo v zemi referendum o nezávislosti a o odtržení od Srbska. Při něm bylo 55,5 % voličů pro a hranice 55 %, určená Evropskou unií, tak byla překročena. Černá Hora vyhlásila nezávislost dne 3. června 2006.
Černá Hora je hornatý stát. Její území je součástí Dinárských hor. Nejvyšší vrcholky přesahují výšku 2500 m n. m. – Zla Kolata (2534 m n. m.), Dobra Kolata (2528 m n. m.), Rosni vrh (2524 m n. m.), Bobotov kuk (2523 m n.m.). Nejhornatější je sever a západ státu spolu s pásem hor podél pobřeží. Nížiny se vyskytují pouze v okolí Skadarského jezera.
Černá Hora byla prohlášena „ekologickým státem“. Zřízeny zde byly čtyři národní parky: NP Lovćen (považovaný za prapůvodní Černou Horu), NP Biogradska Gora, NP Skadarské jezero a NP Durmitor.
Černá Hora měla v roce 2009 HDP na obyvatele v paritě kupní síly 9800 USD (podle CIA – The World Factbook) a byla tak druhou nejchudší zemí Evropy. Po rozpuštění unie mezi Srbskem a Černou Horou země zaznamenává poměrně vysoký roční růst HDP (až 7,5 %), a tak by se ekonomická situace měla zlepšovat a stabilizovat. Země má velký ekonomický potenciál v cestovním ruchu a v těžbě a zpracování nerostných surovin, zejména hliníku.
V Černé Hoře se rychle rozvíjí cestovní ruch. Hlavní turistická letoviska se nacházejí na pobřeží Jaderského moře.
Kotor je město a přístav v jihozápadní části Černé Hory. Rozkládá se v malebném fjordu na samém konci boky Kotorské na úpatí horského masivu Lovćen. Samotné město mělo v roce 2009 1 350 obyvatel (s přilehlými osadami téměř 23 500).
První zmínky o Kotoru pocházejí ze 7. století, kdy byl důležitou pevností Byzantské říše. To platilo až do roku 1185. V letech 1186-1371 byl autonomním městem středověkého Srbska (pod vládou Nemanjićů). Stejné postavení měl i v období vlády chorvatsko-uherských (1371-1384) a bosenských králů (1384-1391). Po krátkém období v letech 1391-1420), kdy byl samostatnou republikou, se dostal pod vládu Benátské republiky. Po jejím pádu v roce 1797 přešel pod vládu Rakouska jako součást provincie Dalmácie (až do roku 1918). Poté se stal součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (SHS), které bylo v roce 1929 přejmenováno na Jugoslávii. V době druhé světové války byl okupován Itálií (1941-1943) a Německem (1943-1944). Poté se stal opět součástí Jugoslávie v rámci republiky Černá Hora. Od června roku 2006 je součástí nezávislé Černé Hory.
Kotor je jedním z nejlépe zachovaných středověkých měst v jihovýchodní Evropě s bohatstvím historických budov. Jako uznání jeho výjimečné historické hodnoty bylo staré město Kotor v roce1979 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Staré město je obklopené středověkými městskými hradbami o délce 4,5 kilometru, výšce až 20 metrů a šířce až 15 metrů, které ho spojují s pevností sv. Jana (Tvrdjava sv. Ivan) na strmém kopci nad městem o výšce 260 m n. m. Město je tvořeno charakteristickou středověkou urbanistickou sítí úzkých uliček a nepravidelných náměstí, s nádhernými kostely i paláci v románském, gotickém, renesančním i barokním slohu.
Budva má asi 10 000 obyvatel (2009). Je centrem Budvanské riviéry, jedné z nejvýznamnějších turistických oblastí v Černé Hoře. Jádro města je dochované ve své historické podobě a je obehnáno hradbami. Jeho dějiny jsou staré 2 600 let. Legendy vyprávějí, že město bylo založeno Kadmómem, synem fénicého krále Agenora a královny Telofosy, poté, co byl vyhnán z Théb. Ilyrové, kteří zde žili, ho vzali mezi sebe a když s jeho pomocí porazili svoje nepřátele, jmenovali ho svým vůdcem.
O Budvě (pod jménem Buthohe) se poprvé zmínil Sofoklés. Města se později zmocnili Řekové a po nich ve 2. století Římané, kteří z Budvy vytvořili obchodní centrum jižního Jadranu. V roce 535 se města zmocnili Byzantinci. V roce 831 rozkvět skončil. Tehdy město po moři přepadli Arabové a vydrancovali ho. Budva byla obnovena pod ochranou státu Duklja. Byzantinci se pak město pokoušeli získat zpět, ale marně. Později Budva patřila Zetě, Benátkám, Turkům, Francii a Rakousku. V roce 1919 se stalo součástí Černé Hory.
Budva je jedním z nejvýznamnějších turistických letovisek v Černé Hoře. Nejrozlehlejší pláží v Budvě je Slovenska plaža.
Bečići je přímořské lázeňské městečko navazující promenádou na sousední Budvu. Mys mezi oběma městy spojuje tunel. Mezi oběma městy jezdí pravidelně turistický silniční vláček. Dva kilometry dlouhá Bečićka plaža byla v roce 1936 v Paříži vyhlášena nejlepší pláží Středomoří. Směrem k Budvě je Hotel Splendid, který je považován za nejluxusnější hotel ve Středomoří (vlastníkem je moskevský starosta Jurij Lužkov).
Sveti Stefan leží na mysu, spojeném s pevninou úzkou písečnou lavicí. Oblázkové a písečné pláže jsou určeny především pro hotelové hosty. Na uměle vytvořeném poloostrově (kdysi to byl ostrůvek nacházející se těsně od pobřeží) je jeden z nejluxusnějších černohorských hotelových komplexů s 80 domky, přeměněnými na luxusní apartmány o průměrné rozloze 120 m2. Hotel z konce 50. let 20. století ve své době získal prestižní ocenění Zlaté Jablko jako nejlepší hotel světa. To už je ale jen historie. Hotel Sveti Stefan**** (10 kilometrů od Bečiči a 14 kilometrů od Budvy) byl zrekonstruován a opět otevřen v roce 2009. Fotografie hotelu zdobí titulní stránky většiny průvodců po Černé Hoře. Také druhý ze tří špičkových černohorských hotelů /dnes Aman Sveti Stefan–Villa Miločer****/, k jejichž provozování získal koncesi na 30 let singapurský hotelový řetězec Aman Resorts, byl opět zprovozněn po rekonstrukci. Hotel v Miločeru byl jako letní královská rezidence postaven v roce 1936. Jeho chloubou byl vždy rozlehlý park a nádherné pláže. Hotel asi 7 kilometrů od Budvy má nyní 8 apartmánů, spa a wellness-centrum, restauraci, společenský sál a knihovnu. Třetí – Hotel Kraljičina Plaža byl zbourán (nedosahoval úrovně obvyklé v objektech Aman Resorts. Tento hotelový řetězec patří kvalitou svých zařízení ke špičce současné světové nabídky. Vlastní hotely v 16 zemích, např. hotely Amankila, Amandari a Amanusa na ostrově Bali v Indonésii, Amangalla a Amanwella na Srí Lance, Amanpuri na ostrově Phúket v Thajsku, Bora Bora na stejnojmenném ostrově ve Francouzské Polynésii a další ve Francii, USA, Maroku, Bhútánu, Kambodži a v dalších zemích). Na místě nevyhovující stavby bude společností Aman Resorts postaven nový, čtyřpatrový luxusní hotel se 120 pokoji a apartmány.
Sutomore je malé pobřežní město. Patří do území Opštiny Bar. Má kolem 3 000 obyvatel (2009). Dříve se na jeho území nalézala rybářská vesnice Spič.
Sutomore leží v severní části malého Barského zálivu. Terén je téměř rovný, vysoké hory se zdvihají o několik set metrů dále od města. Těm dominuje vrchol Sutorman (805 m n. m.). Právě vysoké hory chrání Sutomore od nepříznivých klimatických vlivů z vnitrozemí. V okolí městečka je bujná středomořská vegetace, zejména přízemní trnité keře a cypřiše.
Sutomore je jedním z hlavních turistických cílů na černohorském pobřeží Jaderského moře. Známá a oblíbená je oblázková pláž, která lemuje pobřežní promenádu v centru. Je 1 300 metrů dlouhá a na jihu ji zakončuje poloostrov Ratac s benediktinským klášterem Panny Marie Ratacké, který byl postaven v 11. století. Byl však v 16. století vypleněn Turky a během 2. světové války byl přebudován na pevnost. Další starou církevní památkou je kostel sv. Tekly pocházející již z 8. století. I ten byl několikrát přestavován a jeho současný vzhled je z 19. století. Jeho hlavní zajímavostí je dvojí oltář jak pro pravoslavné, tak i pro katolíky. Ve městě se také nacházejí zbytky turecké pevnosti Tabija.
Pod kopcem Haj Nehaj (232 m n. m.) se nachází okrajová čtvrť Zagrađe a vesnice Haj Nehaj. Na vrcholu kopce se nachází stejnojmenná pevnost, kterou postavili Benátčané a později opevnili Turci. Její součástí je kostel sv. Demetria. Pevnost tvoří kromě zřetelného opevnění většinou jen ruiny. Malý kostel na vrcholku byl v létě roku 2007 zčásti zrestaurován. Cesta na vrchol je neznačená, neudržovaná, ale je schůdná. Z vrcholu je krásný výhled na pobřeží a hory. Zajímavé je také řazení cypřišů do různých obrazců.
Prostor ke koupání za hranicemi města nabízí zejména pláž Maljevik, Štrbina a Zaljiv galeba. Na rozdíl od hlavní pláže je zde relativně klid. Zajímavým místem, asi 5 kilometrů na sever je Královnina pláž (Kraljičina plaža), původně oblíbené místo jugoslávské královny Marije Karađorđević. Je dostupná pouze z moře. Ze Sutomore a Petrovace k ní jezdí výletní lodi. Písečná pláž je rozdělena na dvě části, volnou a s placenými místy na ležení s barem.
Město Sutomore je podobně jako výše zmíněná místa dostupné po známé Jadranské magistrále, která lemuje celé pobřeží. Staví zde také osobní vlaky i rychlíky na trati Bělehrad-Bar. Lodní doprava je možná ze sousedního přístavu Bar. V letním období jezdí malé výletní lodičky z Baru přes Sutomore do Petrovace a Budvy. Snadné je také „svezení“ pendlujícími mikrobusy mezi Barem a Budvou.
Bar je nejdůležitější černohorský přístav, ze kterého vyplouvají trajekty do Slovinska, Itálie a Řecka. Je také konečnou stanicí železniční tratě Bělehrad–Bar. V roce 2009 zde žilo téměř 14 000 obyvatel. Jsou zde mnohé architektonicky zajímavé budovy. Bohužel byly doslova „utopeny“ v období jugoslávské socialistické výstavby. Nový Bar byl vybudován až na konci 19. století. Proto jsou zde poměrně široké ulice. Bar byl těžce poškozen při zemětřeseních v letech 1968 a 1979.
Starý Bar je město, které zde stálo před Barem. Jeho zbytky se nacházejí několik kilometrů od nového města, na úpatí pohoří Rumija s nejvyšší vrcholem 1 593 m n. m. Dnes je nazýváno městem duchů. Nejstarší domy byly postaveny již v 10. století. Ve 14. a 15. století byla západní část města opevněna. Město zničili v roce 1878 Turci, než byli vyhnáni odsud mohutným výbuchem střelného prachu. Částečně se dochovaly Katedrála a románský kostel sv. Jiří ze 12. století. Turci ho používali jako sklad střelného prachu a to se jim stalo osudné. Atrakcí pro turisty jsou zbytky opevnění města a část akvaduktu ze 16. století, který po 200 let zásoboval město vodou. Opraveno bylo několik domů a mešita. Zajímavostí je, že v okolí města roste více než 130 000 olivovníků, z nichž jeden, vedle staré cesty, která vede ze Starého Baru do Ulcinje, je podle odhadu starší než 2 000 let.
Ulcinj je město na jihu Černé Hory nedaleko hranice s Albánií. Ve městě žilo v roce 2009 téměř 11 000 obyvatel. Ve městě se nacházejí lázně a mnoho památek. Vzhledem k blízkosti Albánie je zde silný vliv islámu (61,5 % obyvatel města jsou Albánci). Město bylo založeno Illyry před 2 500 lety. Jedná se tedy o jedno z nejstarších měst na území Černé Hory. Jak už to tak v historii bývá, bylo nejdříve obsazeno Řeky a později Římany. V roce 444 bylo zničeno zemětřesením, ale bylo znovu obnoveno. Poté patřilo Srbům, později Benátčanům, pak město získali Turci. Ti po porážce u Lepant roku 1571 nabídli město zvítězivším pirátům. Na sklonku 19. století získali město Černohorci. O město dnes usilují Albánci. Za Kosovské krize hrozilo dokonce reálné nebezpečí, že se ho pokusí násilně připojit k Albánii.
