Kalendáře, Nový rok
Lidstvo dnes používá gregoriánský (křesťanský) kalendář, který zavedl papež Řehoř XIII. v roce 1582. Opravil tím dosud platný juliánský (z roku 46 př. n. l.) od císaře Julia Caesara. Ten se opožďoval (i díky dlouhému trvání téměř po 17 století) za astronomickou skutečností. Jarní rovnodennost (na počátku třetí dekády března) se posouvala více do zimy a to dělalo církvi problémy s určováním nejvýznamnějších svátků velikonočních.
České země přistoupily na gregoriánský kalendář od ledna 1584 rozhodnutím římského císaře a českého krále Rudolfa II. (na Moravě pro odpor šlechty k tomu došlo později – až v říjnu).
Vše ale bylo docela bouřlivé – po pondělí 6. ledna 1584 bylo následující den úterý, ale 17. ledna 1584. Jakoby se náhle ztratilo (bylo ukradeno) 11 dní! Mnozí lidé to považovali za krádež 11 dnů života! Vznikaly také spory při výplatách (chyběly neodpracované dny a tak vrchnost byla ochotna zaplatit jen 20 dní místo 31 dne). Totéž se týkalo nájmů aj., takže císař musel vše korigovat řadou dekretů, aby spory vyřešil.
Přesto se na celém světě nepoužívá jen jeden kalendář. Naopak, i když k velkému sjednocení došlo, dodnes ve světě fungují další kalendáře (a to zdaleka neuvedu všechny): Afghánistán má tři kalendáře – perský 1404, islámský 1447 a „náš“ gregoriánský 2026 (vesměs je uznáván kvůli obchodu). Etiopie má rok 2018 (jejich kalendář má 13 měsíců). Indie má roky 1947 podle kalendáře Šaka, podle hinduistů 2082 i náš gregoriánský 2026 (a různé indické státy mají ještě své vlastní kalendáře). Írán podle perského kalendáře žije a bojuje v roce 1404, Saúdské Arábie a další muslimské země Blízkého východu a Severní Afriky mají podle kalendáře Hidžra rok 1447 podle proroka Mohameda. Nepál právě žije v roce 2082 podle hinduistického kalendáře. Thajsko, Kambodža, Laos a Myanmar mají podle buddhistického kalendáře (od úmrtí Buddhy) letos rok 2569. KLDR – specifická to země má i specifický kalendář Čučche – datuje se od narození Kim Ir-sena, takže rok 115. Izrael se řídí židovským kalendářem od biblického stvoření světa – 5786.
To ale ještě není všechno. Otázkou zůstává, kdy vlastně ten a tam rok začíná? Ani to není stejné, jak víme například od čínského kalendáře. Překvapivě existují začátky od 1. a 3. ledna, 25. března, až po 1. listopad.
I u nás se začátky roků měnily! Kdysi v pradávnu býval začátek v září na konci sklizně. Bylo to logické…. Slovanští pohané ho měli na začátku zimního slunovratu kolem 21. prosince a to také bylo logické – dny se začínaly tímto dnem prodlužovat. Nový rok také někde začínal narozením se Ježíše Krista, tedy 25. prosince – narodil se Boží syn… Římané měli počátek roku 1. března. A to dodnes je určitým problémem v pojmenování měsíců podle pořadí. September je září z latinského septem (sedm), ale je vlastně devátý „po našem“ jak by řekli obyvatelé ze Slezska, October je říjen z latinského octo (osm) ale je v pořadí až desátý, November je listopad z latinského novem (devět) a je jedenáctý a konečně December je prosinec z decem (deset), ale je dvanáctý.
Dionýsus Exiguus, učenec z kmene Skytů, kočujících na území dnešního Rumunska nalezl prý v Janově evangeliu den Zvěstování, kdy archanděl Gabriel oznámil neposkvrněné početí Panny Marie. Jeho datum se shodovalo i s datem Ježíšova ukřižování a velcí proroci uznávali stejný den, v jaký byl údajně počat. Dvacátý pátý březen byl významný i proto, že tento den měl Bůh stvořit Adama a později ho vypudit z Ráje. Lucifer měl být 25. března svržen z nebes. Abraham měl 25. března obětovat svého syna Izáka. Mojžíš a Izraelité měli 25. března přecházel z Egypta rozestoupeným Rudým mořem. I proto mohl Dionýsus v 6. století vyhlásit 25. březen za významný den a stanovit tak 25. březen za počátek křesťanského Nového roku.
Vše „usměrnil“ k pořádku až Rudolf II. Ten rozhodl, že Nový rok začíná dne 1. ledna! (proto je na začátku toho dne velké N, v ostatní dny roku mají na začátku malé n).
Všem z Vás, kteří si čtete mé články přeji šťastných všech běžných 365 dní, tak i ten jednou za čtyři roky se objevující v kalendáři 29. únor. Ať jsou to dny plné zdraví, štěstí, pohody a lásky – vždyť jsou nám všem jen propůjčeny na omezenou dobu a tak je využijme naplno. Už se nikdy nevrátí nazpátek.
