Grónsko
Zelená země /podle grónštiny/ patří sice geograficky k Severní Americe, ale již více jak tisíc let je pevně spojena s evropskými dějinami prostřednictvím vlivů seveřanů z Norska a Dánska. Země o rozloze 2 166 088 km2 s 56,9 tisíci obyvatel (2024) je od roku 1775 formálně součástí Dánského království - je autonomním územím. Více jak 80 % území je trvale zaledněno. Zajímavostí jistě je, že délka grónského pobřeží je asi 44 000 kilometrů a to je více než délka rovníku.
Díky jeho strategické poloze je o Grónsko zejména v jubilejním roce 2025 velký zájem z několika stran (USA – 45. a 47. prezident - po indiánsku náčelník "Velká huba" - Donald John Trump se hlavně zajímá o suroviny +…, Čína má zájem tam vybudovat letiště, Rusko jako imperialistická země má zájem hlavně vojenský – skrze Arktidu).
Země ledovců a úžasných horizontů (měl jsem tu nádheru možnost vidět z letadel při Sluncem zalitých denních přeletech jihu grónského území při cestách z Los Angeles [LAX] do Londýna [LHR] v říjnu 1998, z Frankfurtu [FRA] do Chicaga [ORD] v červenci 2006 a z Denveru [DEN] do Frankfurtu [FRA] v srpnu 2006, kdy na rozdíl od letu z Curychu [ZRH] do Tokya [NRT] v březnu 2003 přes Severní ledový oceán a severní Rusko, trvajícím 11 hodin a v noci - nebylo vidět téměř nic, ani světýlko, jen Měsícem osvětlené veletoky Jenisej a Lena) se nachází na křižovatce severního Atlantiku a Arktidy. To z ní činí strategický prostor mezinárodních obchodních cest a vojenských zájmů (na grónském území se nalézá americká vojenská základna Thule, která slouží nejen jako klíčový bod obrany, ale také jako technologický bod pro sledování satelitů).
Pod povrchem Grónska se skrývají poklady nevyčíslitelné hodnoty. Je nalezištěm 25 z 34 nerostů, které EU zařadila na svůj oficiální seznam kritických surovin (CRM). To podtrhuje jeho strategický význam v globálním těžebním průmyslu. Bohatství železné rudy, zlata, uranu, lithia a mnoha vzácných zemin má klíčovou roli pro současné moderní technologie. Těžba surovin ale čelí velmi drsnému arktickému klimatu a citlivému ekosystému ostrovní země. Některé projekty byly proto logicky pozastaveny – kvůli obavám ze závažných ekologických dopadů. I grónské pobřežní vody skrývají neuvěřitelné přírodní bohatství. Podle serveru Obnovitelně.cz se v arktické oblasti nacházejí značné zásoby ropy a zemního plynu. Server uvádí, že podle výzkumu Americké geologické společnosti leží na území Grónska asi 17,5 miliardy dosud neobjevených barelů ropy a 148 bilionů kubických stop zemního plynu. Ano, ale těžba těchto surovin v arktických podmínkách je spojena s astronomickými náklady, které mnohé společnosti od těžby zatím odrazují. Roste zde také tlak na udržitelnost a obavy z klimatických změn. Grónsko je tak nejen místem nevyčerpatelných přírodních zdrojů, ale i symbolem současného balancování mezi ekonomickými zájmy a ekologickými tendencemi.
Život v Grónsku je samozřejmě mimořádně nákladný skrze geografickou izolaci a složité dopravní síti. Proto jsou ceny základních komodit, jako jsou potraviny, paliva a další spotřební zboží, vyšší než v evropských zemích.
Grónsko se stalo v posledním desetiletí vyhledávanou turistickou destinací pro náročné cestovatele, kteří touží po nezapomenutelných zážitcích. Mezi nejvíce oblíbené aktivity patří plavby mezi majestátními ledovci, pozorování polární záře nebo návštěvy autentických inuitských vesnic. Cena za týdenní pobyt se obvykle pohybuje kolem sta tisíc Kč /v přepočtu z dánských korun/. Růst turistického ruchu také přináší nové podněty, zejména v oblasti ochrany přírodního prostředí a potřeby modernizace infrastruktury, aby se zvládla vzhledem k rostoucímu náporu (movitých) návštěvníků.
Grónsko je samosprávnou oblastí Dánského království. Politické vedení „zelené země“ se dlouhodobě snaží dosáhnout plné suverenity (zatím jde o autonomii na Dánském království, jehož je součástí). Místní ekonomika je zatím hodně závislá na dotacích. Dánsko každoročně poskytuje Grónsku značné peníze na financování veřejných výdajů, jako jsou zdravotní péče a vzdělávací systém. Díky svému politickému propojení s Dánskem může souostroví čerpat i značné dotace z EU – jeho obyvatelé Grónska jsou unijními občany. Rozvoji by také prospěl příliv dalších zahraničních investic do klíčových oblastí, jako jsou těžební průmysl, cestovní ruch a obnovitelné energetické zdroje. Mohl by být zásadním faktorem pro dosažení potřebné hospodářské nezávislosti.
Grónská patrola Sirius (dánského královského námořnictva) a polární psi
Dánský ministr obrany Troels Lund Poulsen počátkem roku 2025 sdělil grónské plány na zlepšení obrany země jen několik hodin poté, co Donald John Trump zopakoval, že by USA rády Grónsko odkoupily - Dánsko by se mělo vzdát svého nároku na Grónsko, který je stejně pochybný, protože USA ho potřebují pro svou bezpečnost. Hranice s Kanadou je jen umělá čára a Kanaďané by si měli vážit toho, že je chtějí Spojené státy připojit. Panama, na jejímž území se nedopatřením nachází průplav, který jí Amerika omylem vrátila (Carter), má smůlu. Její státní suverenita je věc podružná.
Narušitel "starých pořádků" Trump je nelítostným americkým nacionalistou. Teď už je zřejmý "jeho svět" - západní polokoule je podle něho americká: MAKE AMERICA GREAT AGAIN!
S připojením Mexika k USA bych vůbec ale nespěchal. Představa, že by Trump udělal americkými občany 130 milionů Mexičanů, by americkým patriotům asi nevoněla.
A co takhle Svalbard (Špicberky)? Vzít je Norům a ke komu je připojit? K Rusku - vždyť už tam Rusové a Ukrajinci /asi 440 obyv. (2020)/ dávno jsou - Barentsburg, a do zániku SSSR tam i těžili uhlí) nebo k USA (asi by byla cena nižší než za obrovské Grónsko)? A jde o zajímavou část Arktidy v čase tání ledu...
Ukazuje se, že demokracie je nejlepší cestou k totalitě, pokud je dostatek duševně slabších voličů a kvalitní lži. Vůbec věk zvolených prezidentů USA v poslední době špatně chápu.
Aktualita z března 2025 - výsledek voleb:
V předčasných parlamentních volbách ve druhé dekádě března 2025 v Grónsku zvítězila strana Demokraté (Demokraatit), která získala 29,9 % hlasů, což bylo více než třikrát tolik proti volbám v roce 2021, kdy získala 9,1 % hlasů.
Na druhém místě se umístila opoziční strana Naleraq se ziskem 24,5 % hlasů, která chce získat nezávislost na Dánsku rychleji.
Vítězná strana Demokraté upřednostňuje pomalý přístup k nezávislosti na Dánsku. „Lidé chtějí změnu… Chceme, aby náš blahobyt financovalo více podniků,“ řekl Jens-Frederik Nielsen, lídr Demokraatitu a bývalý ministr průmyslu a nerostných surovin. „Nechceme nezávislost zítra, chceme dobrý základ“.
Dosud vládnoucí strana Inuitské společenství (Inuit Ataqatigiit) a její koaliční partner Pokroková strana (Siumut), které rovněž usilují o pomalou cestu k nezávislosti, získaly dohromady 36 % hlasů. V parlamentních volbách v roce 2021 získaly tehdy drtivých 66,1 %. V březnu 2025 tato uskupení obsadila třetí a čtvrté místo. „Respektujeme výsledek voleb,“ uvedl premiér Múte Egede z Inuitského společenství. Zároveň dodal, že si vyslechne všechny návrhy v nadcházejících koaličních rozhovorech.
„Pevně věřím, že velmi brzy začneme žít život více založený na tom, kdo jsme, na naší kultuře, na našem vlastním jazyce a začneme vytvářet předpisy založené na nás, ne na Dánsku,“ řekla Qupanuk Olsenová, kandidátka opozičního uskupení Naleraq.
Pro poddání se Trumpovi hlasovalo pouhé 1 procento Gróňanů. Také odpověď.
