Grónsko
Zelená země /podle grónštiny/ patří sice geograficky k Severní Americe, ale již více jak tisíc let je pevně spojena s evropskými dějinami prostřednictvím vlivů seveřanů z Norska a Dánska. Země o rozloze 2 166 088 km2 s 56,9 tisíci obyvatel (2024) je autonomním územím Dánského království.
Díky jeho strategické poloze je o Grónsko zejména v jubilejním roce 2025 velký zájem z několika stran (USA – 45. a 47. prezident Donald John Trump se hlavně zajímal o suroviny +…, Čína má zájem tam vybudovat letiště, Rusko jako imperialistická země má zájem hlavně vojenský – skrze Arktidu).
Země ledovců a úžasných horizontů (měl jsem tu nádheru možnost vidět z letadla při přeletu grónského území při cestě z Los Angeles do Frankfurtu) se nachází na křižovatce severního Atlantiku a Arktidy. To z ní činí strategický prostor mezinárodních obchodních cest a vojenských zájmů (na grónském území se nalézá americká vojenská základna Thule, která slouží nejen jako klíčový bod obrany, ale také jako technologický bod pro sledování satelitů).
Pod povrchem Grónska se skrývají poklady nevyčíslitelné hodnoty. Je nalezištěm 25 z 34 nerostů, které EU zařadila na svůj oficiální seznam kritických surovin (CRM). To podtrhuje jeho strategický význam v globálním těžebním průmyslu. Bohatství železné rudy, zlata, uranu, lithia a mnoha vzácných zemin má klíčovou roli pro současné moderní technologie. Těžba surovin ale čelí velmi drsnému arktickému klimatu a citlivému ekosystému ostrovní země. Některé projekty byly proto logicky pozastaveny – kvůli obavám ze závažných ekologických dopadů. I grónské pobřežní vody skrývají neuvěřitelné přírodní bohatství. Podle serveru Obnovitelně.cz se v arktické oblasti nacházejí značné zásoby ropy a zemního plynu. Server uvádí, že podle výzkumu Americké geologické společnosti leží na území Grónska asi 17,5 miliardy dosud neobjevených barelů ropy a 148 bilionů kubických stop zemního plynu. Ano, ale těžba těchto surovin v arktických podmínkách je spojena s astronomickými náklady, které mnohé společnosti od těžby zatím odrazují. Roste zde také tlak na udržitelnost a obavy z klimatických změn. Grónsko je tak nejen místem nevyčerpatelných přírodních zdrojů, ale i symbolem současného balancování mezi ekonomickými zájmy a ekologickými tendencemi.
Život v Grónsku je samozřejmě mimořádně nákladný skrze geografickou izolaci a složité dopravní síti. Proto jsou ceny základních komodit, jako jsou potraviny, paliva a další spotřební zboží, vyšší než v evropských zemích.
Grónsko se stalo v posledním desetiletí vyhledávanou turistickou destinací pro náročné cestovatele, kteří touží po nezapomenutelných zážitcích. Mezi nejvíce oblíbené aktivity patří plavby mezi majestátními ledovci, pozorování polární záře nebo návštěvy autentických inuitských vesnic. Cena za týdenní pobyt se obvykle pohybuje kolem sta tisíc Kč /v přepočtu z dánských korun/. Růst turistického ruchu také přináší nové podněty, zejména v oblasti ochrany přírodního prostředí a potřeby modernizace infrastruktury, aby se zvládla vzhledem k rostoucímu náporu (movitých) návštěvníků.
Grónsko je samosprávnou oblastí Dánského království. Politické vedení „zelené země“ se dlouhodobě snaží dosáhnout plné suverenity (zatím jde o autonomii na Dánském království, jehož je součástí). Místní ekonomika je zatím hodně závislá na dotacích. Dánsko každoročně poskytuje Grónsku značné peníze na financování veřejných výdajů, jako jsou zdravotní péče a vzdělávací systém. Díky svému politickému propojení s Dánskem může souostroví čerpat i značné dotace z EU – jeho obyvatelé Grónska jsou unijními občany. Rozvoji by také prospěl příliv dalších zahraničních investic do klíčových oblastí, jako jsou těžební průmysl, cestovní ruch a obnovitelné energetické zdroje. Mohl by být zásadním faktorem pro dosažení potřebné hospodářské nezávislosti.
Dánský ministr obrany Troels Lund Poulsen počátkem roku 2025 sdělil grónské plány na zlepšení obrany země jen několik hodin poté, co Donald John Trump zopakoval, že by USA rády Grónsko odkoupily - Dánsko by se mělo vzdát svého nároku na Grónsko, který je stejně pochybný, protože USA ho potřebují pro svou bezpečnost. Hranice s Kanadou je jen umělá čára a Kanaďané by si měli vážit toho, že je chtějí Spojené státy připojit. Panama, na jejímž území se nedopatřením nachází průplav, který jí Amerika omylem vrátila (Carter), má smůlu. Její státní suverenita je věc podružná.
Teď už je zřejmý Trumpův svět - západní polokoule je podle něho americká: MAKE AMERICA GREAT AGAIN!
S připojením Mexika k USA bych vůbec ale nespěchal. Představa, že by Trump udělal americkými občany 130 milionů Mexičanů, by americkým patriotům asi nevoněla.
A co takhle Svalbard (Špicberky)? Vzít je Norům a ke komu je připojit? K Rusku - vždyť už tam Rusové a Ukrajinci /asi 440 obyv. (2020)/ dávno jsou - Barentsburg, a do zániku SSSR tam i těžili uhlí) nebo k USA (asi by byla cena nižší než za obrovské Grónsko)? A jde o zajímavou část Arktidy v čase tání ledu...
Ukazuje se, že demokracie je nejlepší cestou k totalitě, pokud je dostatek duševně slabších voličů a kvalitní lži. Vůbec věk zvolených prezidentů USA v poslední době špatně chápu.
