Chichén Itzá
12. 12. 2010
Chichén Itzá je zřícenina chrámového mayského města v džungli v centrální části severního Yucatánu na území stejnojmenného mexického spolkového státu Yucatán pocházející z pozdně klasického až pozdně postklasického období (cca 600-1500 n. l.). Chichén Itzá je toltécký název a znamená "na okraji studny Itzá" nebo volněji "bezedná studna kmene Itzá". Z Cancúnu se sem dostanete za necelé tři hodiny jízdy autem či busem. 

V červenci roku 2007 byl tento chrámový komplex na mexickém poloostrově Yucatán zařazen do novodobého seznamu sedmi divů světa.
Ve městě jsou dvě tzv. cenote (přírodní mayské studny), které jsou velice důležité jako zásobárna pitné vody. Na poloostrově Yucatán se totiž nevyskytuje žádná povrchová voda, takže si Mayové museli hloubit studny, protože podzemní vody je v tomto místě dostatek. Známější ze dvou cenote se jmenuje „Studna obětí“, kde byly prováděny lidské oběti. Traduje se, že zde byly obětovávány pouze panny. To ale zřejmě není pravda. Tuto pověru rozšířili Španělé, když se zúčastnili obětí a viděli, že obětovány jsou děti bohatě nazdobené a se spoustou šperků. Rozbory koster vyzdvižených z cenote však prokázaly, že obvykle byli obětováni malí chlapci, ale ani oběť dospělého nebyla výjimkou. 

Nejznámější stavbou v Chichén Itzá je schodovitá pyramida El Castillo del Serpiente Emplumado - pyramida opeřeného hada - Kukulcánova pyramida. Kukulcán (Quetzalcoatl) je hlavním mayským bohem, bohem slunce a nebes. Pyramida má čtvercový půdorys o straně dlouhé 50 metrů, je 24 metrů vysoká a na jejím vrcholu je šestimetrový chrám. Na vrchol vede z každé strany 91 schodů. Je postavena tak, že při jarní rovnodennosti, když zapadá slunce, ozáří pyramidu a jak postupně zapadá, vypadá to, že se po boku pyramidy dolů plazí had a postupně mizí. Had byl znakem boha Kukulcána.
Další významnou stavbou je velké hřiště na Pelotu. Pelota je mayská hra na uctění slunce. Cílem bylo dopravit míč skrz jednu obruč na hřišti. Jedno družstvo bylo po hře popraveno, ale neví se které. Některá legenda říká, že prohrávající za trest, jiná zase, že vyhrávající, protože být obětován byla pocta. No asi bych si zahrát nešel, být obětován by mně nepotěšilo.
Stěny hřiště zdobí reliéfy zobrazující různé výjevy ze hry.

Další ze známých staveb je tzv. observatoř - Caracol. Jedná se o částečně zřícenou stavbu, jejíž vrchol měl na válcovitém "těle" tvar pootevřené kopule. Mayové odtud pozorovali hvězdy. Neměli žádné čočky ani nic podobného, veškeré pozorování probíhalo pouhým okem. Podle jedné z teorií nemá její název s její funkcí nic společného a svůj název obdržela až po objevení, kde její název byl vybrán na základě podobností s v Evropě známou hvězdárnou.
Chrám válečníků tvoří jedna menší pyramida a kolem ní se nachází Hala tisíce sloupů. Sloupy údajně držely strop. Není moc jasné, co se kdysi v této budově konalo. Dalšími zajímavými stavbami jsou např. Terasa orlů a jaguárů, Chrám vousatého muže - Chac Moolův chrám, Tzompantli - Zeď lebek, plošina Venuše, Tržiště atd. Nejlepší bude, když se sami přijedete podívat a nasát zdejší unikátní atmosféru. 

Mayové měli mnoho druhů kalendáře, ale nejznámějším je civilní sluneční (Haab) kalendář. Ten měl 18 měsíců a každý z měsíců měl 20 dnů (celkem tedy 360 dnů) a na konci roku bylo ještě 5 bezejmenných dnů navíc, které byly považovány za neblahé, nešťastné - xma kaba kin. Pro každý měsíc měli Mayové svůj název a údajně měli názvy i pro každý den v měsíci. To, jak pro ně byl kalendář důležitý, lze pozorovat na Kukulcánově pyramidě. Nahoru totiž vede z každé strany 91 schodů a 91 x 4 je 364 a jako 365. den se počítala stavba na vrcholu pyramidy. Druhým nejznámějším kalendářem je měsíční (Tzolk´in) kalendář, který má 13 měsíců po 20 dnech. Tyto dva kalendáře se potkají jednou za 52 let. Padesát dva let byl pro Maye posvátný cyklus. Zajímavosti je, že číslo 20 vzniklo z dvacítkového systému počítání odvozeného od počtu prstů na rukou i nohou a mělo význam jako úplný, dokonalý.
Mayský kalendář začíná datem, který odpovídá 13. srpnu 3114 př. n. l. podle našeho Gregoriánského kalendáře (před Gregoriánským - od roku 1582, kdy po čtvrtku 4. října následoval pátek 15. října, se počítalo datum podle méně přesného Juliánského - chyba tak byla tehdy 10 dnů, nyní je rozdíl 13 dnů - viz Velikonoce jsou první neděli po jarním úplňku, pravoslavné svátky vánoční se slaví až v našem lednu, VŘSR byla v listopadu 1917 apod. V roce 2100 bude mezi Juliánským a Gregoriánským kalendářem rozdíl 14 dní). Mayové byli přesvědčeni, že čas je cyklický a že každých 5 125,37 let končí jeden věk a současně začíná nový (takže by měl skončit čtvrtý věk Ryb a přejít do pátého věku Slunce - Vodnáře).
Asi nám nějaká mimozemská civilizace,
která zřejmě měla s Mayi "komunikaci", sděluje informace o budoucím dění prostřednictvím agrosymbolů - kruhů v obilí (nejčastěji v Anglii zpravidla v první polovině měsíce srpna - Field Pictograms - s impozantními mayskými obrazci). Váženým čtenářům mých stránek doporučuji podívat se na 53 minut trvající italský dokumentární film (sci-fi?)
2012 - Mayská proroctví a kruhy v obilí
(ČT - 21138254755 - archiv). V něm jsou mnohé zajímavosti zaslané pozemšťanům někým z vesmíru zdokumentovány a divácky zajímavě komentovány.



Někteří „strašpytlové“ vyhrožují, že se blíží den poslední a tím by měl být 21. prosinec 2012?
Jisté je, že v tu dobu se posune naše sluneční soustava do určité hraniční polohy, ale konec světa to asi nebude (Mayové se o něm nezmiňují, jen předpověděli "restart" Země. Na naší planetě by měl být jiný život než jaký žijeme dosud).

Ale každý cyklus Stvoření prý byl ovládán a zničen jedním z pěti živlů. Určitou předzvěstí negativních jevů na naší planetě je neuvěřitelné mizení včelstev (opylování přírody je nenahraditelné), nemocnost a rychlé ubývání např. netopýrů (lov hmyzu), zvyšování teploty a tím i ubývání vodních zdrojů, rostoucí hladomory, epidemie, přírodní katastrofy jako tornáda, hurikány, tajfuny apod.
K tomuto dni se ku podivu měli vyjádřit i Nostradamus, staří Sumerové, Indiáni Hopi, Cherokee, Inkové... Všichni výše zmínění se shodli na jediném. Nastane konec cyklu čtvrtého věku Slunce. Ve Ztracené knize Nostradama je: "21. 12. 2012 se bude Země nacházet v souhvězdí Hadonoše (Ophiuchus) ve 13. znamení zodiaka. /Hadonoš je souhvězdí, kterým prochází ekliptika/. A v té době se také bude Střelec (Sagittarius) dotýkat svým oštěpem přímo centra Mléčné dráhy!"
Podle Pole shiftingu by mělo dojít k prohození magnetických pólů Země. Následky tohoto jevu by byly pro náš "elektrický svět" hrozivé, i když prý k tomuto jevu už v minulosti několikrát došlo (ale to o elektrických sítích nebylo ani potuchy a tak se vlastně nic nestalo).
Trochu na pováženou je, že o 21. 12. 2012 a o konci cyklu věku Slunce se zmiňují tisíce let staré kultury napříč kontinenty. Má nastat nový Aeon, ale co to bude je zatím ve hvězdách. Doufám, že se v den zimního slunovratu roku 2012 „neotevřou dveře nebes“.
Americká NASA vysvětluje "problémový" rok 2012 tak, že by v něm mělo proběhnout lokální maximum slunečních bouří. Ty mohou např. vyřadit z provozu počítačové sítě, sítě mobilních telefonů, GPS, elektrorozvodnou síť aj. Situace by se mohla podobat problematice Y2K (přechod data na rok 2000), ale ten počítače zvládly bez problémů.
Kdy nastane konec světa? Až nebude na Zemi nikdo lhát, krást a zabíjet. Bůh pak neunese skutečnost, že jsme všichni svatější než on a tak to tady všechno zničí. 

Tak to jsem se od chrámového komplexu na Yucatánu poněkud odchýlil. Prosím o omluvu, nechal jsem se datem 21. 12. 2012 unést. 
