Jev duha
Duha patří mezi fotometeory, optické úkazy v atmosféře, vyvolané odrazem, rozptylem, lomem nebo interferencí (vzájemné ovlivňování) světla.
Na obloze bývá k vidění, když prší, ale současně svítí slunce. Dešťové kapky představují opticky hustší prostředí, než je vzduch, a sluneční paprsky se při průchodu těmito kulovitými strukturami lámou, rozkládají a odrážejí.
Světelný paprsek se na okraji dešťové kapky rozkládá na jednotlivé barevné složky. Ty se následně na její vnitřní stěně odrážejí. Pak kapku opouštějí pod různými úhly v závislosti na vlnové délce. Kapky, které jsou ve stejné úhlové vzdálenosti od slunce, se pak jeví jako by měly stejnou barvu. Proto můžeme pozorovat duhu na opačné straně, než svítí slunce.
Abychom mohli vidět duhu, musí být slunce v daném okamžiku níže než 42 stupňů nad obzorem. Proto je tento jev v našich zeměpisných šířkách nejčastěji pozorován v pozdním odpoledni nebo večer, když již slunce svítí nízko a duhový oblouk naopak vystupuje vysoko na oblohu. Když je slunce výše než 42 stupňů, duha se promítne pod obzor a tak ji nemůžeme pozorovat.
Pro naší polohu v Evropě kolem padesáté rovnoběžky severní šířky převažuje západní proudění, se kterým se k nám dostává vlhký oceánský vzduch a v něm bývají častěji srážky. Proto můžeme duhu u nás pozorovat nejčastěji během léta.
A jaké barvy a v jakém pořadí můžeme vidět? Směrem od vnějšího okraje jsou seřazeny barvy v duze v tomto pořadí: červená, oranžová, žlutá, zelená, modrá, indigo, fialová. Čím jsou kapky větší, tím jsou barvy výraznější
Pořadí barev v duze jako první vysvětlil až v roce 1670 známý anglický fyzik Issac NEWTON.
K refrakci – lomu světla dochází na rozhraní dvou prostředí, kterými světlo prochází – např. sklo /broušené/ a vzduch – Snellův zákon ve fyzice.
Přeji krásné léto s dostatkem vláhy a nezapomenutelných pohledů na jev zvaný duha.
