Čuchonsko před VŘSR, Finsko po ní
6. 12. 2010
Nám všem známá Finská republika se původně jmenovala, a to je pro mnohé asi překvapení – Čuchonsko (viz Ottův slovník naučný, vydání z roku 1902). Je to podobné, jako se kdysi Etiopie jmenovala Habeš, Thajsko Siam, Myanmar Burma, Botswana Bečuánsko, Zambie Severní Rhodésie, Zimbabwe Jižní Rhodésie a tak bych mohl pokračovat několik dalších řádků. Název současného Finska byl čuchonsky Suomi nebo Snomenmaa, švédsky Finland, finsky Suomen Tasavalta, rusky Finlandija).
Jak známo, území dnešního Finska bylo v dávné historii součástí Švédska (od roku 1154) a později více jak sto let Ruska, když Švédsko svou východní část země ztratilo roku 1809. Dne 6. 12. 1917 (po legendární VŘSR) vyhlásilo Čuchonsko nezávislost na Rusku a stalo se samostatnou republikou poté, co dne 22. prosince 1917 bylo uznáno bolševickým Ruskem jako Finsko. To si pak v průběhu 30. let 20. století získalo pověst malého hrdého národa, který jako jediný platil své dluhy USA.
Vztahy se Sovětským svazem však nebyly dobré. Rusové se s tímto faktem nemohli srovnat. A tak roku 1939 vypukla Zimní válka, kterou po sto dnech vyhrála mnohonásobná ruská přesila a Finsko bylo nuceno postoupit Ruské federaci požadovaná území v Karélii. V roce 1941 za pomocí Německa získalo Finsko Karélii zpět na rozdíl od zemí z Pobaltí, které zůstaly pod nadvládou Kremlu až do počátku devadesátých let 20. století. Roku 1944 Finsko podepsalo mírovou smlouvu se SSSR a po více jak půl století poté – roku 1995 bylo přijato do Evropské unie. Ve Finsku jsou dva úřední jazyka – finština a švédština, ruština ne (ruská snaha o „výmaz“ švédštiny se nezdařila).
Finsko je skandinávská země. Omývá ho Baltické moře na jihozápadě, Finský záliv na jihovýchodě a Botnický záliv na západě. Finská republika sousedí na pevnině s Ruskem na východě, Švédskem na severozápadě a Norskem na severu a na moři má společnou hranici s Estonskem. Pod finskou suverenitu patří také Ålandy. Ty však mají rozsáhlou autonomii.
Finsko s rozlohou 338 145 km2 a 5,35 miliony obyvatel (2010) je zemí tisíců jezer a ostrovů. Přesněji je ve Finsku 187 888 jezer větších než 500 m2 a 179 584 ostrovů, z nichž jen 80 897 se nachází v moři. Největším finským jezerem a čtvrtým největším evropským je Saimaa s plochou asi 4377 km2, s průměrnou hloubkou 58 a maximální 76 metrů. Jezero je odvodňováno (jako většina jezer Finské jezerní plošiny) do Ladožského jezera. Čudské a Pskovské jezero zabírají dohromady plochu 3 650 km2. Nadmořská výška Finské jezerní plošiny se pohybuje mezi 100-250 m n. m., na okraji ojedinělé vrchy přesahují 300 m n. m. Vyvýšeniny jsou často zbroušeny nebo vznikly akumulací ledovcového tillu, sníženiny byly zatopeny jezery. Typickou pro finská jezera je velmi silně rozčleněná pobřežní linie, dále protáhlý tvar (včetně zátok) ve směru zlomové tektoniky a pohybu ledovce tj. SZ-SV, velký počet drobných skalnatých ostrůvků (skjärgaard). Velká část jezer je průtočná. Členitost zvětšují i ledovcem akumulované tvary eskerů – často probíhají krajinou souvisle několik kilometrů ve směru pohybu ledovce. Toto usměrnění je ovlivněno nejen činností pleistocenního ledovcového štítu, ale i rozpukáním starého horninového podkladu tektonickými liniemi téhož směru ve třetihorách. Jinak je finská krajina převážně rovinatá s nízkými vrcholky. Nejvyšším bodem je Haltitunturi s výškou 1328 m n. m. Nalézá se daleko na severu Finska na hranici s Norskem. Kromě mnoha jezer krajině dominují rozsáhlé severské lesy, které zaujímají asi 76 % souše a stále se zvětšují, a část tvoří obdělávaná půda. Převážná část ostrovů leží na jihozápadě (souostroví Ålandy) a podél jižního pobřeží ve Finského zálivu. Finsko je jednou z mála zemí na světě, která se stále zvětšuje. Od konce poslední doby ledové se země izostaticky zvedá každý rok až o 8 milimetrů a zvětšila se tak o 7 km2.
Podnebí jižního Finska je severské mírné. V severním Finsku, obzvláště v severním Laponsku převažuje subarktické podnebí, charakteristické studenými, někdy krutými zimami a relativně teplými léty. Počasí významně ovlivňuje jak Golfský proud, tak vnitrozemské podnebí západní Sibiře. Teploty se mohou, zejména v zimě, měnit velmi rychle. Někdy se teplota změní i o několik desítek °C během jednoho dne. V zimě je většina území Finska pod sněhovou přikrývkou. V jižním Finsku je po většinu zimy několik desítek centimetrů sněhu, který postupně připadává. Jezera v zimě zamrzají, obvykle v listopadu, větší pak v prosinci. Rozmrzají v dubnu, případně v květnu. Zamrzají i okolní moře.
Čtvrtina finského území leží za polárním kruhem. Díky tomu se zde dá zažít půlnoční Slunce. Čím více na sever, tím je víc dnů, kdy je to možné. Na severním konci Finska v létě Slunce nezapadá po 73 dnů, zato v zimě nevyjde 51 dnů. V jižním Finsku pak v létě sice Slunce zapadá, ale nesetmí se. V době okolo letního slunovratu jsou zde známé bílé noci. Okolo zimního slunovratu pak zde jsou nejkratší dny jen pět až šest hodin dlouhé.
Téměř všichni vstupujeme do Finska, ať po vodě nebo vzduchem přes hlavní město Helsinki. Začnu tedy jimi. Helsinki s 584 000 obyvatel (2010) jsou hlavním městem Finska (od roku 1812), přesto ve srovnání s ostatními skandinávskými metropolemi působí útulně a pokojně. Rozloha města by se dala by přirovnat k menší polovině Prahy. Se spletitými uličkami je jako stvořená k příjemným procházkám. První zmínky o osídlení v této oblasti pocházejí z roku 1550, kdy byla švédským králem Gustavem Vasa založena osada v ústí řeky Vantaa. Švédové zde v 18. století postavili mohutnou pevnost na ostrově Suomenlinna. Když Finsko v roce 1809 připadlo k Rusku, Helsinki se staly sídelním městem ruského velkovévody, i když většina měst byla v té době po bojích rozbořena.
Helsinské Senaatintori je rozlehlé náměstí v centru města. Je ohraničeno majestátními budovami z 19. století a působí velmi přívětivě. Bylo postaveno podle Petrohradu a slouží občas i jako kulisa pro hollywoodské filmy odehrávající se v Rusku. Hlavní dominantou náměstí i celých Helsinek je Suurkirkkonebo také Katedrála, která vládne právě Senaatintori – Senátnímu náměstí. Byla navržena v 19. století Carlem Ludwigem Engelem a dokončena byla v roce 1852. Velmi často se zde konají výstavy a koncerty. Pokud se Katedrálu rozhodnete navštívit čeká vás výstup po zhruba 60 vysokých schodech, z kterých je velmi pěkný výhled na celé Helsinki. Na katedrálních schodech často sedávají mladí Finové. Před katedrálou na Senátním náměstí stojí socha Alexandra II., který uznal finštinu jako úřední jazyk. Na druhé straně ulice se nachází Finlandia talo – koncertní hala postavená Alvarem Aaltem.
Temppeliaukionkirkko je kostel, který byl dokončen v roce 1969. Je vytesán do skály Temppelinkatu a upraven použitím žuly a betonu. Má 24 metrů v průměru velkou střechu, pokrytou 22 kilometry měděných plátů. Uvnitř je velmi dobrá akustika a v létě se zde pořádá mnoho náboženských a instrumentálních koncertů. Kostel, který symbolizuje moderní finskou sakrální architekturu, slouží luteránům.
Uspenská katedrála se tyčí nad přístavem a pochází z roku 1868. Vychází ze staroruské architektury. Projektoval jí ruský carský architekt. Se svými rysy a vnitřním vybavením působí velmi vznešeně. Stavbu z červených cihel podpírá 13 pozlacených kupolí, které zobrazují Ježíše a jeho pomocníky. Uspenská katedrála patří mezi nejortodoxnější kostely ve Finsku.
V Helsinkách je ještě řada dalších zajímavých staveb jako např. Hala Finlandia, poslední realizovaná Aaltova stavba (konala se zde významná konference OBSE v polovině sedmdesátých let 20. století), Sibeliovy varhany v parku blízko nám milému olympijskému stadionu, kde Emil Zátopek v roce 1952 na LOH vybojoval během týdne tři zlaté medaile v bězích na 5, 10 kilometrů i v maratonu, který běžel poprvé v životě a doslova „utavil“ všechny své soupeře. A jeho žena Dana Zátopková „zahodila“ svůj oštěp ze všech zúčastněných atletek nejdál a také získala zlatou.
Turku je pátým nejlidnatějším finským městem. V roce 2010 v něm žilo 176 000 obyvatel. I navzdory moderní architektuře je nejstarším městským osídlením. Založeno bylo ve 12. století a jako první bylo hlavním městem Finska (až do roku 1812). Kolem roku 1827 byla však většina města vypálena. Turku je největším finským přístavem, velmi důležitým hlavně pro spojení se Švédskem. Za návštěvu rozhodně stojí hrad Turku, který se tyčí na západě města, na břehu řeky Aury. Hrad byl svědkem bojů i historických jednání. V roce 1743 zde byl uzavřen mír s Ruskem, předtím byl dlouhá léta rezidencí švédského guvernéra Pera Braha, i když původně byl ve 13. století založen jako obranná pevnost. V 16. a 17. století byl přebudován a rozšířen, a to zvláště po velkém požáru v roce 1614. V roce 1881 v něm bylo otevřeno historické muzeum. Další památkou k navštívení je Dóm (Tuomiokirkko), při němž bylo ve 13. století založeno biskupství. Vnějšek si udržel středověký ráz, ale interiér byl po požáru v roce 1827 zcela přebudován. Dnes slouží především věřícím evangelicko–luteránského vyznání. Je zde pohřbena Catherine Mansdotter – královna Švédska a Finska. Na Štědrý večer se zde koná bohoslužba, kterou přenášejí rádia finská televize. Nelze zapomenout ani na Luostarinmäki, skanzen na hoře Vartiovuori. Je to prakticky jediná část města, která se dochovala z 18. století. Dříve zde bylo přístřeší pro řemeslníky, skanzenem se stalo až v roce 1940. Pro nás již dávný život lze vidět v muzeu Ett hem, kde jsou typická finská obydlí od 18. století. Dalšími muzei v Turku jsou Muzeum farmacie, Muzeum biologie, Sibeliovo muzeum, Muzeum lodě Sigyn (která jediná přežila z doby Vikingů), Muzeum umění atd.
Tampere je třetím největším městem Finska s 210 000 obyvatel (v roce 2010). Roku 1770 bylo založeno králem Gustavem Vasou mezi jezery Näsijärvi a Pyhäjärvi. Obdrželo statut svobodného města a stalo se tak bezcelní oblastí, což přispělo k jeho rychlému rozvoji. Kdysi to bylo textilní město (bylo zde i několik kovodělných a papírenských průmyslových výroben). Všechny bývalé manufaktury byly v 19. století přestavěny na bary, restaurace a kulturní centra. Mezi místa, která byste v Tampere měli navštívit, patří Leninovo muzeum. V něm je uloženo mnoho historických dokumentů z období ruské bolševické revoluce. Muzeum Vám přiblíží pobyty Lenina ve Finsku, kam uprchl před pronásledováním z carského Ruska. Stejně jako každé větší město ve Finsku, má i Tampere svůj Dóm. Roku 1907 byl postaven ve stylu národního romantismu, podle návrhu Larse Soncka. Ornamenty na oknech, pilířích i freska na stropě jsou dílem finských umělců, především Huga Simberga. Oltářní malbu vytvořil M. Enckell v roce 1907. V Dómu je 2500 míst k sezení. Další památkou je kostel Kaleva. Ten vytváří na skalnatém pahorku Liisankalio moderní panorama města. Postavili jej v roce 1966 architekti Raili Paatelainenová a Reima Pietilä. Půdorys kostela má tvar ryby, starého křesťanského symbolu. Na něm jsou vztyčeny 30 metrů vysoké betonové stěny s úzkými zasklenými okny. Do kostela se vejde 1050 sedících osob. Neméně zajímavý je i ortodoxní kostel Alexandra Něvského. Ten je postaven v novobyzantském stylu. Před hlavním vchodem je věž s devíti zvony, mezi nimiž je i největší finských zvon, vážící 4800 kg.
Jyväskylä bylo do roku 1997 hlavním střediskem Středního Finska. Ve městě, ležícím na břehu jezera Jyväs, žije 129 000 obyvatel (2010). Město bylo založeno roku 1837 ruským carem Mikulášem I. a již v 19. století proslulo jako centrum vzdělanosti. Proto se mu přezdívalo finské Athény. V roce 1858 byla v Jyväskylä založena první chlapecká a v roce 1864 první dívčí vysoká škola. Na obou byla vyučovacím jazykem čuchonština. Vysoká škola pedagogická byla založena v roce 1934. Od roku 1968 má statut univerzity. Rozvoj průmyslu přinesl i velkou výstavbu a Jyväskylä je dnes moderním městem s mnoha funkcionalistickými stavbami. Většina návrhů pochází od Alvara Aalta, který v městě prožil své mládí a později pracoval na plánech jeho výstavby. Z historických památek lze uvést např. novogotickou stavbu Městského kostela z let 1879-80, neoklasicistickou stavbu kostela Taulumäkiz roku 1929, Katolický kostel z roku 1962. Zajímavostí jistě je i obytný blok, stavba Alvara Aalty z roku 1923, vybudovaná pro železniční zaměstnance, Dům dělnického spolku, budova hlavní pošty, budova Univerzity z roku 1951. Muzeum Alvara Aalty dokumentuje tvorbu tohoto významného finského architekta, který řadu svých myšlenek realizoval právě v Jyväskylä. Středofinské muzeum shromažďuje materiály o tomto kraji. Budova Viitatorni je dominantní třicetipodlažní obytnou budovou, která byla vybudována v roce 1959 podle projektu J. Jörviho.
Kuopio je pěkné městečko obklopené hustými lesy. Je důležitým krajským městem s 92 000 obyvatel (2015), ležícím na břehu jezera Kallavesi, severně od pohoří Puijo. Nejvýznamnější stavební památkou města je katedrála, kterou podle plánů P. W. Palmrotha začal stavět Jacob Rijf a po jeho smrti ji v roce 1815 dokončil Pehr Granstedt. Obraz na hlavním oltáři je od A. Godenhjelma. Další památka – Ortodoxní kostel sv. Mikuláše pochází z roku 1903 a je sídlem ortodoxního metropolity Finska a správcem diecéze Karélie. Je zde také seminář ortodoxní církve, druhého nejrozšířenějšího náboženství ve Finsku. Místními obyvateli je zejména oblíbeným výlet na vrchol lesnaté hory Puijo, kde je 75 metrů vysoká vyhlídková věž a z ní je pěkný výhled na rozlehlou jezerní oblast. Ze světských staveb je zajímavá novorenesanční radnice (F. A. Sjöström) z roku 1884. Tržnice od J. V. Strömberga z roku 1902 je příkladem severské secese. Moderní stavbou je městská knihovna z roku 1967 od Matti Hakaly. Z muzeí stojí za pozornost Ortodoxní církevní muzeum z roku 1969. Jsou zde vystaveny ikony i další církevní předměty z Finska i z některých ruských kostelů a klášterů.
Oulu je rychle rostoucím univerzitním městem. V roce 2010 v něm žilo již 131 000 obyvatel. Město bylo založeno králem Karlem IX. v roce 1605. Přestavěno bylo po velkém požáru roku 1822, kdy zde zbylo jen několik budov. Ve městě je dobré navštívit Tietomaa – největší vědecké muzeum ve Skandinávii. Dále pak za shlédnutí stojí Oulské umělecké muzeum, které představuje vynikající současné finském a světové umění. Zajímavostí města je, že v červnu a červenci se zde vůbec nestmívá.
Téměř šedesátitisícové město Rovaniemi je hlavním městem Laponska a branou do něj. Město samo není příliš zajímavé, i když bylo postaveno podle plánu Alvara Aalta. Tvarem má město připomínat paroží soba.
Původní město bylo prakticky úplně zničeno během 2. světové války. Zajímavostí je Muzeum Arktikum. Výstavy a interaktivní expozice přibližují především arktickou floru a faunu, stejně tak jako život Samiů a jiných arktických národů Evropy. Typické panorama moderního Rovaniemi tvoří dům Laponia, postavený v roce 1975 Alvarem Aaltem. Je to kulturní dům, zahrnující divadlo, koncertní sál a výstavní prostory. Zajímavý je také Luteránský kostel. Vlevo od něj je památník původního kostela, zničeného v roce 1944. U kostela je postaven památník obětem obou světových válek. Pro cestovatele je významnou stavbou oficiální milník polárního kruhu „Etiäinen“. Ten leží osm kilometrů severně od Rovaniemi, stejně jako „oficiální“ rodná vesnička Santa Clause. Poštovní úřad v této vesničce pro něho dostává miliony dopisů od dětí z celého světa. Před Vánocemi patří mezi nejvíce vytížené poštovní úřady. Splnit přání dětem není zase až tak snadné.
Z dalekého severu se ale vraťme zpět na jih, do Lahti. Toto středisko zimních sportů leží asi 100 kilometrů severně od Helsinek, na jižním pobřeží jezera Vesijärvi. Město vyrostlo v poválečných letech v nové moderní sídlo (102 000 obyv. v roce 2015). V Lahti je rozvinut průmysl konfekční, strojírenský a také potravinářský. Známý je také průmysl nábytkářský, který se kvalitou zpracování a moderním designem prosadil ve vývozu na řadu světových trhů. Jak jsem již výše uvedl, město je zaslíbeno sportu. Jsou v něm tři skokanské můstky, lyžařské běžecké dráhy a sjezdovka. Z kulturní činnosti je zajímavostí každoročně pořádaný varhanní festival, každé dva roky se koná filatelistické bienále a mezinárodní spisovatelský seminář. Z historických památek stojí za povšimnutí kostel sv. Kříže z roku 1978 od slavného Alvara Aalta a monumentální secesní budova radnice z roku 1912.
Kouvola je moderním městem ležícím „v zeleni“ okolních lesů, nacházejícím se asi 90 kilometrů severovýchodně od Helsinek. Zajímavá je jeho moderní architektura, bohužel historických památek se dochovalo minimum. Město je důležitým vzdělávacím centrem s 88 000 obyvatel. Kromě řady odborných škol je zde dislokována katedra překladatelství a tlumočnictví helsinské univerzity.
K Finsku patří také souostroví Ålandy. Ty jsou autonomní oblastí s vlastní vlajkou a kulturou. Hovoří se zde mnoha švédskými dialekty a jen malá část zdejších trvale bydlících lidí mluví finsky. Souostroví nabízí výborné terény pro cyklistiku, kempování a oslavy příchodu jara. Na ostrovech najdete krásné farní kostely, ale i historické ruiny i rybářské vesnice. Centrem Åland je Maarianhamina na jižní skupině ostrovů. Ostrovy jsou propojené mosty a přívozy.
Nyní budu velmi stručně charakterizovat jednotlivé ostrovy: Na ostrově Eckerö je zajímavý kostel ze 13. století, zříceniny kaple z 10. století a budova pošty z roku 1826. Na ostrově Hammarland archeologické výzkumy ukázaly, že krajina byla osídlena Vikingy již kolem roku 600 našeho letopočtu. Ačkoliv je tento ostrov poměrně velký, najdete zde pouze kostel St. Catharina. Ostrov Finström zaujme hlavně především velkým pohřebištěm z vikingské doby nebo pěknými plážemi. Je zde kostel St. Mikael, jehož nejstarší část pochází ze 13. století. Zdi jsou silné metr. Stavební vývoj zde pokračoval i ve 14. a 15. století, kdy si jednotliví budovatelé brali vzory z Anglie nebo Čuchonska. Jeho interiér byl pokryt malbami datovanými do let 1430-50. Ostrov Jomala je nejvýznamnějším ostrovem co se týče zemědělství a podnikání. Má kostel postavený kolem roku 1260, v 19. století přebudovaný do současné podoby přístavbou příčné lodi. Ostrov Lemland proslul jako ostrov mořeplavců a rybářů. Je zde památník Victora Westerholma, významného malíře. Kostel St. Brigitta je jedním z nejstarších dřevěných kostelů v této oblasti. Později byl přebudován do kamenné podoby. Uvnitř jsou malby z doby kolem roku 1280, které patří k nejlepším dílům svého druhu v zemi. Kaple v Lamböteje další významnou stavbou. Tvrdí se, že byla založena svatým Olafem. V roce 1985 byla zahájena její renovace, která jí má zachránit pro další generace. Vedle kaple stojí pozůstatky kamenné stavby, která je považována za nejstarší stavbu Skandinávie vůbec. Na ostrově Saltvik bylo podle archeologů jedno z nejstarších prehistorických sídlišť. V době Vikingů byl ostrov osídlen. Tomu odpovídá velké pohřebiště. První kostel zde byl postaven kolem roku 1280, v pozdější době byl několikrát upravován. Dnes jsou v jeho interiéru malby, triumfální kříž z roku 1280 a křtitelnice z gotlandského kamene, jejíž ornamenty pocházejí z doby kolem roku 1250. Ostrov Sund je jedním z nejnavštěvovanějších míst Åland. I on byl osídlen již v pravěku. Na ostrově je středověký hrad Kastelholm, dále kostel z roku 1280, v jehož interiéru jsou malby ze 14. století, které patří mezi nejvýznamnější díla gotlandských mistrů.
Tak myslím si, že už máte dostatek informací o bývalém Čuchonsku, současném Finsku, které nám může být v řadě věcí (zejména ve vzdělávání a výzkumu) příkladem. Jistě používáte mobilní Nokii, občas jste ochutnali finskou vodku, určitě jste se setkali s papírovými kartony či obaly, které byly vyrobeny ve Finsku. Nepochybuji, že jste mnohokrát drželi palce našim hokejistům v nemilosrdných soubojích s hráči hrajícími s nápisem SUOMI na prsou. Možná že by nebylo na škodu, kdybyste se v létě vydali tentokrát na sever Evropy. Určitě nebudete litovat, skandinávské země Vás nezklamou.
