Názvy jarních měsíců
Za jarní měsíce jsou považovány březen, duben a květen. Jak jejich názvy vznikly?
Česká jména kalendářních měsíců většinou odrážejí koloběh přírody a zemědělské práce. U jarních měsíců to platí bez výjimky. Všem třem pojmenováním jarních měsíců je navíc společné, že jde původně o tvary přídavného jména ve jmenném tvaru, tedy podobné jako „šťasten“ nebo „mlád“. Vyjadřovaly vlastnost, která patřila k danému měsíci. Dnes už jsou z nich podstatná jména.
Pojmenování „březen“ nám asociují dva různé výrazy – „březí“ nebo „bříza“ a z nich vycházejí dvě teorie o původu tohoto slova. Jedním vysvětlením je, že jsou v této době samice zvířat březí a rodí se mláďata. S tím se nám připomíná také „březňák“– zajíc vržený v březnu. Druhý výklad říká, že „březen“ je měsícem, kdy začínají rašit břízy. Z evropských jazyků jsou známe názvy jako „March“ (anglicky), „März“ (německy) nebo „Mars“ (francouzsky). Všechny vycházejí z latinského slova „Martius“ – měsíc zasvěcený římskému bohu války a ochránci zemědělství Martovi. I ve staročeštině bylo používáno pojmenování měsíce – „mařec“.
Pojmenování „duben“ se odvozuje od dubů, kterým během dubna začíná růst listí. Pro pojmenování čtvrtého měsíce v roce se někdy užíval i název latinského původu „apríl“. Původní výraz duben ale nenahradil. Apríl je pouze označením prvního dubnového dne, kdy lidé vymýšlejí aprílové žertíky a snaží se někoho vyvést „aprílem“. Známé je i spojení – aprílové počasí – počasí proměnlivé.
Květen je měsíc, ve kterém příroda rozkvétá. Pátý měsíc byl do nedávna označovaný jako „máj“. Tento výraz pochází z latiny a odvozoval se od římské bohyně země a růstu jménem Maia. Dnes už je nám známý jen z pranostik (Studený máj – v stodole ráj) nebo z názvu básnického díla Karla Hynka Máchy. V době napsání a prvního vydání Máje byl tento název běžně užívaný jako označení kalendářního měsíce.
Výraz „květen“ použil poprvé v roce 1805 Josef Jungmann ve svém překladu Chateaubriandovy novely „Atala“. Tím chtěl dokázat, že i čeština umí být moderním jazykem (v umění). Při tvorbě názvu měsíce vycházel ze staročeského přídavného jména „květný“. Název „květen“ se prosazoval až časem. V souvislosti s různými klimatickými podmínkami najdeme v jiných slovanských jazycích výrazy podobné „květnu“, které ale neoznačují pátý, ale čtvrtý měsíc v roce, tedy náš duben – v polštině „kwiecień“ nebo v ukrajinštině „квітень“.
