Hrady při řece Berounce
Berounku, řeku, která opouští Plzeň, kdysi zvanou po celém toku Mže, lemují na vysokých skaliskách hrady. Některé jsou již dlouhou dobu rozvalené, ale i tak zůstávají krásné. Tvoří malebnou kulisu na návrších nad oblíbeným vodním tokem.
Jméno Berounka se poprvé objevilo v 17. století (řeka vzniká soutokem Radbuzy a Mže u Štruncových sadů a pivovaru Prazdroj).
Prvním, dávno zříceným, a dnes hojně vyhledávaným hradem vodáky, je Libštejn. Ten v minulosti patříval Kolovratům. V současnosti z něho zbyla jen vysoká věž. Husité ho jen marně několikrát dobývali, ale nepodařilo se… Poslední majitelé si hradu nevážili, takže pustl a od roku 1590 je prázdný. Jeho konec dokonali Švédové v roce 1639.
Po proudu po levé straně na vysoké skále se nacházejí ruiny mocného Krašova. Jeden z nejstarších českých šlechtických hradů postavili Hroznatovci. Majitelé byli katolíci, hrad byl silnou protihusitskou baštou. V 17. století okupovali pevnost loupeživí rytíři, kde „pro velkou loupež ani za humna možná vyjíti, aby svlékání z šatů a braní dobytka nebylo.“ Tehdy panství zakoupila rodina Misseronů, jednoho z předních klenotnických rodů. Ti ale nebyli žádní lidumilové a dřeli poddané bez nože. Nakonec hrad skončil jako církevní majetek plaského kláštera. Mniši ho částečně využívali coby letní sídlo, po zrušení kláštera byl nakonec hrad pobořen.
Týřov býval královským hradem. Nechal ho postavit Václav I.. Dnes jsou na kopci skromné ruiny pevnosti, která měla členitou siluetu s 9 věžemi. Václav tu věznil svého syna Přemysla, který se naivně nechal vtáhnout do politických her české šlechty. V letech 1315-1316 tu Jan Lucemburský nechal věznit svého odpůrce Jindřicha z Lipé. Pozdější páni z Týřova byli známí výtržníci. Hradu si moc nevážili. Od konce 16. století je prázdný.
Křivoklát je jedním z nejznámějších českých hradů. Byl oblíbený mezi českými panovníky. Přemysl Otakar I. tu pořádal po zvolení králem hodokvas, Václav I. si nedaleko odtud vypíchl oko, ale na hrad nezanevřel. Rád se tu zdržoval Karel IV., Václav IV. Atd. Sloužil i jako jiné jako vězení, například pro biskupa jednoty bratrské Jana Augustu, alchymistu Kelleyho. Po mnoha letech pustnutí ho opět zprovoznili Fürstenberkové, v roce 1929 přešel na stát.
Nižbor je stavba trochu hradně netypická, ale jedna z nejstarších u nás. Bývalý královský lovčí hrad byl oblíbený Václavem II. Během husitských válek byl pobořen. Po renesanční přestavbě K. Šanovcem přešel na Valdštejny. Ti odstranili hradní věže a sídlo barokně přestavěli. Nakonec přešel na Fürstenberky. V zámku je muzeum keltské historie.
Po Tetínu u Berouna není skoro památky. Cestu vyprávěním pamětihodností kolem kouzelné Berounky zakončím na králi českých hradů – Karlštejnu, založeném roku 1348. Bylo to, jak je jistě všem známo, oblíbené sídlo císaře Karla IV. Časem ztrácelo více na významu a pozvolna pustlo. Původní klenotnice s unikátní kaplí sv. Kříže a deskovými obrazy mistra Theodorika se stala administrativní budovou. V roce 1755 věnovala císařovna Marie Terezie zchátralý objekt Ústavu šlechtičen, instituci pro dcery zchudlé šlechty se sídlem na Pražském hradě. Na Karlštejně měl Ústav hospodářskou správu. V roce 1812 na hrad zavítal František I. Rakouský, hrad nechal částečně opravit a zakonzervovat. Do soudobé podoby ho přestavěl architekt J. Mocker.
V současnosti je významnou národní kulturní památkou a jedním z nejnavštěvovanějších hradů v ČR. Každoročně hrad navštíví přes 200 000 turistů. Výzdoba nejcennějšího prostoru kaple sv. Kříže ve Velké věži je ukázkou vyspělého gotického malířství. Hrad je ve vlastnictví ČR, jeho správu zajišťuje Národní památkový ústav.
