Jan Hájek - web-based sites

         Velmi zajímavé „čtení“ nabízím srovnáním faktických dat ze studie „Životní úroveň obyvatelstva ČSR a ČSSR za 40 let socialismu (1948-89) a 25 let kapitalismu v ČSSR, ČSFR a ČR (1990-2014).

Koncem roku 1948 bylo v ČSR celkem 757 miliard Kčs, ale již koncem roku 1989 měla ČSSR prostředky v celkové hodnotě 5 178 miliard Kčs. Majetek tedy vzrostl 6,8krát.    V letech 1990-2014 vzrostl hrubý domácí produkt o více než polovinu. Zatím co v roce 1990 činil HDP 672 miliard korun, v roce 2014 byl více než čtyři biliony korun. HDP se tedy celkově zvýšilo 6krát.

Struktura ekonomiky se od roku 1970 do současnosti u většiny složek výrazně nezměnila. Zatímco před více než 40 lety se konečná spotřeba domácností podílela na HDP 53 procenty (v roce 1970), v roce 1990 to bylo 55 procenty a v roce 2010 klesla k pouhým 50 procentům.

Vývoj růstu HDP v období 1971–1990 v %:

1971 : 5,2; 1972 : 5,3; 1973 : 4,7; 1974 : 4,8; 1975 : 5,6; 1976 : 4,0; 1977 : 3,4; 1978 : 4,1; 1979 : 1,4; 1980 : 1,7; 1981 : -0,2; 1982 : -1,5; 1983 : 1,6; 1984 : 2,2; 1985 : 2,2; 1986 : 2,7; 1987 : 2,3; 1988 : 2,1; 1989 : 1,7; 1990 : 1,0.

Vývoj růstu HDP v období 1993–2013 v %:

1993 : 1,0; 1994 : 2,4; 1995 : 6,2; 1996 : 4,3; 1997 : -0,7; 1998 : -0,3; 1999 : 1,4; 2000 : 4,3; 2001 : 3,1; 2002 : 1,6; 2003 : 3,6; 2004 : 4, 9; 2005 : 6,4; 2006 : 6,9; 2007 : 5,5; 2008 : 2,7; 2009 : -4,8; 2010 : 2,3; 2011 : 2,0; 2012 : -0,8; 2013: -0,7.

Podstatně narostl objem domácího produktu. Podle výpočtů VŠE a údajů ČSÚ činil HDP v běžných cenách v roce 1970 necelých 293 miliard korun, v roce 1990 to bylo necelých 633 miliard korun a v roce 2013 to bylo již 3,844 bilionu korun.

Studie ale neuvádí, že se ročně do ciziny vyvede až 300 miliard korun ve formě dividend pro zahraničních společností. Pokud jejich hodnota roste, není to hodnota pro naši republiku,  ale pro zahraniční vlastníky.

Za socialismu se ceny nájemného za byt  pro dělníky s rodinou pohybovaly kolem 5-10 % z platu, v kapitalismu v roce 2014 se ceny nájmů  pro dělníky s rodinou pohybují kolem 30-70 % z platu (dělník v menším městě z čistého platu 12 000 Kč zaplatí 6 500-8 000 Kč). V Praze může mít dělník výplatu kolem 25 000 Kč, ale cena nájemného je kolem 14 000 Kč a výše.

Cena vlastního nového bytu (1970) dosáhla na 24-30 000 Kčs, při výplatách po vyučení a dělníků 1 000-3 000 Kčs (průměrný a reálný plat 2 000 Kčs). Výše hypotéky se pohybovala kolem 1-2 %.

V kapitalismu v roce 2014 se ceny zachovalých a nových bytů pohybují mezi 750 000-1 800 000 Kč (ve větších městech od 1 500 000 Kč) při výplatách dělníků 10 000-25 000 Kč (průměrný plat byl v roce 2014 25 200 Kč; reálný průměr asi 15 000 Kč). Výše hypotéky se pohybuje v lepším případě kolem 5 %.

Cena benzínu v roce 1970 byla  – speciál 2,40 Kčs a super 3 Kčs. V roce 2014 se cena benzínu pohybovala kolem 38 Kč. Počítejme s průměrnou výplatou v roce 1970 (2 000 Kč) a průměrnou výplatou v roce 2014 (25 200 Kč). Z toho vyplývá při 160 pracovních hodinách za měsíc v roce 1970 – hodinová mzda 12,50 Kčs, v roce 2014 – hodinová mzda 93,75 Kč a průměrná hodinová mzda 157,50 Kč. V socialismu jsme si za hodinu práce mohli zakoupit 5,2 litrů benzínu speciál a 4,1 litrů super. V kapitalismu v roce 2014 si za hodinu práce může dělník koupit 2,6 litrů, ti bohatší až 4,6 litrů.

Socialistický stát po sobě zanechal ohromný majetek zaplacený v průběhu jeho vlády výhradně z peněz našich občanů. Byl to majetek rentabilní, protože vynášel okolo 10 % z vloženého kapitálu. Dnes by jeho hodnota určitě odpovídala ocenění za 7-8 bilionů Kč, ve skutečnosti nám však skoro žádný nezůstal!  Osmdesát procent těchto hodnot bylo zprivatizováno, zašantročeno, ukradeno nebo zcela zničeno.

DIKové z hodnoty privatizovaného majetku v rámci kuponové privatizace inkasovali, a to často jen na papíře,  nejvýše 2-2,5 %. Tento náš společný majetek byl ekonomicky a cenově nesmírně zdevastován, znehodnocen, což lze prokázat například na faktu, že v době na sklonku století, kdy se hodnota majetku USA měřená nejprestižnějším burzovním indexem (Dow Jones) zvýšila z 2 000 na 10 000 bodů, u nás naopak poklesla (index PX 50) z 1 000 na pouhých 400 bodů,  přičemž vzhledem k vysoké inflaci by naopak měly být už v té době nominální ceny našeho majetku 4-5krát vyšší. Je známé, že akcie srovnatelného majetku byly u nás pro západní investory levnější než třeba v nejchudších zemích světa.

Naše zahraniční zadlužení (státu, bank i podniků), které za celé Československo koncem roku 1989 dosáhlo 7,9 miliard USD, tj. asi 500 USD (7 500 Kčs) na obyvatele,  rychle v dobách kapitalistického postkomunismu a jen za ČR (už bez Slovenska) vzrostlo do konce roku 2007 na 1,3 bilionu Kč,  tedy asi na 6 600 USD na obyvatele (více než 13krát) a dále roste...

Dluh České republiky vůči zahraničí vzrostl ke 30. září 2014 na 2,77 bilionu Kč.  Jen během 9 měsíců roku 2014 (273 dní) vzrostl o 293 miliard Kč (tedy rostl více než miliardu denně) a představoval tak už 65,5 % HDP!  Soukromý sektor se na zadluženosti země podílel 67,7 % , třetina dluhů připadala na veřejný sektor. Podíl bankovního sektoru včetně ČNB dosáhl 25 %. A zrovna nějak významně se neblýská na lepší časy  - v rozpočtu státu na rok 2015 se počítá s dalším navýšením dluhu o 100 miliard Kč.

Příjmy z privatizace dosáhly v letech 1991-2005 částky 523 miliard Kč. Dále za jednu z dalších loupeží století po roce 1989 je označována také kamuflovaná peněžní reforma, spočívající ve znehodnocení úspor obyvatelstva, v důsledku stále trvající inflace, převyšující úrokovou míru. V roce 2004 její výnos dosáhl již téměř 400 miliard Kč. Zásah ČNB  dne 7. 11. 2013 připravil obyvatelstvo o přibližně 8 % úspor a snížil tím významně jeho životní úroveň.

Na základě žádosti československé vlády se uskutečnila mise Světové banky, která v květnu 1990 vypracovala své hodnocení tehdejšího stavu ekonomiky a doporučení pro její převedení na tržní hospodářství. Uvádí se v něm: „V mnoha ohledech jsou československá ekonomická opatření v posledních 20 letech relativně dobrá. Příjmy na hlavu stále stoupají, třebaže v druhé polovině osmdesátých let jen ve stěží postihnutelné míře.  I vnitřní i vnější stabilita je udržována. Zjevná inflace je menší než dvě procenta v průměru v rámci osmdesátých let. Nezaměstnanost skutečně neexistuje. Sociální ukazatele země ukazují relativně dobrý výsledek. Dostup obyvatelstva ke zdravotním službám, dopravě, službám v péči o děti a možnosti rekreace jsou velmi působivé. Celkový standard vzdělávání zůstává velmi vysoký.  Československo má bezpochyby velmi malé vnější zadlužení.“

Uvedené příklady hodnocení ukazují, že se ekonomická situace za socialismu katastrofálně nepropadla. Nebyly pouze zápory, jak se to dnes snaží dokázat někteří politici, ekonomové a publicisti. Bylo i mnoho kladů (např. neexistovala nezaměstnanost, bezdomovectví a zadlužení státu bylo minimální. Stát sloužil všem, nebyly obrovské sociální rozdíly). Ve druhém decéniu 21. století se naopak rozdíly mezi obyvateli stále zvyšovaly.

          Vzhledem k  rozsahu textu studie jsem na těchto stránkách uvedl jen výtah z řady zajímavých dat a to ani jednomu ze zřízení nestraním a vím, že žádná třetí cesta není možná…