Podněstří s. r. o.
Zánik Sovětského svazu tu „na východním konci Evropy mezi Rumunskem a Ukrajinou“ nesli místní docela nelibě. Obyvatelé zdejšího „kraje“ se cítili k němu být připoutáni více než k nově osamostatněné Moldově (Moldávii). A tak začala válka, která oficiálně zatím neskončila (zamrzlý konflikt, jaký se Rusku daří v takových situacích udržovat skoro do nekonečna). Tuto prapodivnou enklávu, skanzen leninského socialismu s jedním a půl tisícem okupačních ruských vojáků, dodnes uznává jen Náhorní Karabach, Jižní Osetie a Abcházie (vesměs uznané jen Ruskem a sami sebou). Tedy země nikým jiným neuznávané.
Podněstří má pověst samozvané mafiánské republiky, obludné černé díry na peníze, a místa, kde včera již znamená předevčírem. A která dluží Rusku tři miliardy USD za dodávky plynu /vhodný potenciál k vydírání/. Ve velkém se tu prý kšeftuje s lidmi a se zbraněmi, korupce je tu nedílnou součástí všedního života a prezident tu v rádoby demokratických volbách hladce dostane více jak 100 % hlasů, aniž by to někoho vzrušovalo.
Nejvýznamnějším zaměstnavatelem, podnikem, který generuje 60 % přiznaného obratu národní ekonomiky, je tzv. Šeriff – firma spoluzaložená bývalým agentem KGB Viktorem Gušanem. Tato firma začala obchodováním s tabákem a alkoholem, postupně pak přikoupila ocelárny, telekomunikace, elektrárny, média, čerpací stanice, stavební společnosti, supermarkety a fotbalový klub FC Šeriff Tiraspol /"vosy"/ (hrají za něj "legionáři" převážně tmavé pleti a díky nim hraje klub evropské soutěže a byl soupeřem i českých klubů - v Intertoto 1. FC Synot, v EL Fastavu Zlín, v LM FC Viktorie Plzeń). Stát pronajímá Národní radě Šerifu nejen místo k zasedání a vybavení kanceláří, ale v podstatě i představitele státní moci. Ze 43 křesel místního parlamentu drží polovinu členové představenstva Šeriffu. O tom, kde tu končí všemocná firma a kde vlastně začíná stát, se nedebatuje. Doba je ale nejistá. Rusko sousední Ukrajinu nemá rádo a rádo by si i Podněstří připojilo ke své Federaci tak jako to udělalo (zcela protiprávně) se čtyřmi oblastmi Ukrajiny.
Aktualita: Ne moldavština, ale rumunština. Republika Moldova (Moldavsko) změnila název oficiálního jazyka.
Moldavský parlament odhlasoval významnou změnu: úřední jazyk se od 16. března 2023 opět jmenuje rumunština, ne jako dosud moldavština. Země se tím chce zbavit sovětského (velkoruského dědictví). Moskva mezitím podporuje protivládní protesty v Moldavsku a straší jeho obyvatele tvrzením, že Ukrajina plánuje zaútočit na moldavský region Podněstří. Ten přitom Rusové sami už přes 30 let okupují /viz výše v textu o Podněsteří/.
Moldova má společnou historii, kulturu i jazyk s Rumunskem. Rusko tento malinký evropský stát považuje za součást své historie. Carské Rusko toto území anektovalo začátkem 19. století, pod názvem Besarábie. Toto území bylo součástí ruského impéria do konce první světové války, po ní se spojilo s Rumunskem.
Na základě Smlouvy z Bukurešti z roku 1812 postoupila Osmanská říše část vazalského státu, Moldavského knížectví – a to Besarábii a Budžak Ruskému impériu. Během druhé světové války, při postupu západním směrem, se Rusové vrátili, zemi obsadili a udělali z ní sovětskou republiku, kterou zůstala až do vyhlášení samostatnosti v roce 1991. Nazvali ji Moldavská SSR, čímž se vrátili ke staršímu názvu sahajícímu až do 14. století.
V textu moldavské ústavy je od 16. 3. 2023 označení moldavský jazyk nahrazeno termínem rumunština. Toto přejmenování moldavského jazyka na vědecky správný název, rumunský jazyk představuje de facto desovětizační krok.
