Starý Plzenec
Historie Starého Plzence sahá hluboko do počátků českého státu. První písemná zmínka je z roku 976, kdy se v souvislosti s vojenským střetnutím připomíná zdejší přemyslovské hradiště. Ve středověku byla obec významným správním centrem Plzeňska – sídlili zde knížecí úředníci a rozvíjel se tu obchod i řemesla na Řezenské cestě z Prahy do Bavor /tehdy byl název osady ještě bez přívlastku „starý“/.
Zásadní změna přišla roku 1295, kdy král Václav II. založil Novou Plzeň 9 kilometrů severozápadně odtud. Do nového sídla se časem přesouvali jak obchodníci, tak i řemeslníci. Starý Plzenec (poprvé byl doložen tento název roku 1442) ztrácel své postavení a jeho význam postupně klesal.
Ve 14. století (1356-61) nechal Karel IV. vybudovat nad místem hrad Karlskrone – dnešní Radyni, který převzal správní úlohu staršího hradiště. V dalších staletích se malé město dostalo do rukou šlechtických rodů a jeho obyvatelé museli stále častěji hájit svá bývalá práva a výsady.
Těžké období přinesla třicetiletá válka v letech 1618-1648. Konflikt, který začal českým stavovským povstáním, postupně zachvátil velkou část Evropy. Pro obyvatele znamenal nejen přímé vojenské ohrožení, ale i značné finanční požadavky armád, nedostatek potravin, přinášel nemoci a ztrátu obživy. Jedna z významných událostí se odehrála přímo u Starého Plzence. Podle historických záznamů zde od 12. do 22. října 1620 tábořila císařská vojska vedená Karlem Bonaventurou Buquoyem a bavorská armáda pod vedením Maxmiliána I. Vojska se tehdy pokoušela přimět velitele Arnošta z Mansfeldu, aby vydal nedalekou Plzeň císařské straně. Jednání nebylo ale úspěšné a tak naštěstí armády odtáhly pryč a vydaly se směrem k Rakovníku (jednalo se o události předcházející následující tragické listopadové bitvě na Bílé hoře).
Starý Plzenec čelil vojenským dobrodružstvím ve své historii několikrát – jeho okolím opakovaně procházely armády a to pro malé město býval vždycky velký problém.
Rozsah válečných následků zachytil Ottův slovník naučný, vydaný na počátku 20. století. Ten uváděl, že Stará Plzeň byla během třicetileté války zpustošena a vylidněna. Podle tehdy zaznamenaných údajů mělo po jejím skončení zůstat v malém městě pouze pět nebo šest rodin (tento údaj je potřeba chápat jako historické svědectví o rozsahu úpadku – názorně ukazuje, jak hluboké následky mělo dlouholeté válečné období pro místní obyvatele).
Po skončení války v roce 1648 se Starý Plzenec jen pomalu navracel k dalšímu životu. Zdecimované hospodářství a ztráta obyvatel nebyly ale jen jediným problémem. V druhé polovině 17. století se vyostřily spory s vrchností, zejména s rodem Kokořovců, kteří po místních obyvatelích požadovali robotování. Místo tak postupně ztrácelo i zbytky svého někdejšího postavení. Dlouhé spory o městská privilegia pokračovaly ještě i v 18. století. Teprve roku 1846 se Starý Plzenec znovu domohl povýšení na městys a na počátku 20. století získal zpět statut města.
Starý Plzenec je známý skrze svojí Rotundu svatého Petra a Pavla z konce 10. století a také již více jak 70 let výrobou šumivých vín pod značkou Bohemia Sekt.
Od 1. ledna 2007 je Starý Plzenec součástí nejmenšího okresu České republiky – okresu Plzeň město a je druhým městem tohoto okresu s pěti a půl tisíci obyvatel. K okresu patří ještě 15 malých obcí.
