Prachy, vindra, finda, flok, švorc, búr?
Bohatství má v našem jazyce pestrou paletu s ním spojených výrazů, které sice dobře znáte, ale víte, proč se používají a jak vznikly?
Vemte si už jen samotné slovo peníze. Podobně jako hodně z české slovní zásoby jde zřejmě o termín z němčiny. K penězům jsme se nejspíše dostali ze starohornoněmeckého slůvka pfennig, česky fenik, čímž byla kdysi jednotka hmotnosti.
Peníze původně nebyly vůbec velké – naopak. Slovo peníz původně označovalo jen některé mince, především ty malé, a zlomky grošů. Často to navíc nejsou peníze, pro řadu lidí jsou to prachy. U těch je vysvětlení původu poměrně snadné. Představují původní metaforu pro opravdu hodně malé mince – drobné jako prach.
Od peněz je to jen kousek k placení. U slovesa platit je příběh trochu pragmatičtější a poctivě (staro)český. Placení je odvozené od slova plat, které neoznačovalo výplatu, ale kus látky, které se používaly k placení. Tkané bankovky. Obvykle vypadaly jako dnešní šátky nebo šlo o čtvercové kusy látek. Ačkoli se tedy dříve jako platidlo využíval dobytek, kožešiny či plodiny, v jazyce se souhrnně uchytila jako standard až výměna pláten.
Skutečně kreativní je čeština v případě, že peníze nemáte. Co je to například ta vindra, kterou nemáte? Nemít ani vindru vzniklo z vídeňské drobné měny Wiener. Stejně tak se dříve používalo přirovnání nemít ani findu. Ta znamenala maďarský halíř – fillér.
Záhadnější je flok. Nemít ani floka – to byl výraz inspirován němčinou a šlo o drobnou minci, kterou se platilo už v 15. století. Z německého termínu pro černou – schwarz – pochází české být švorc.
Do české slovní zásoby promluvily i kůže z veverek. Rčení, že něco stojí za starou belu, znamenalo, že „to něco“ nemělo žádnou hodnotu. Ve staroruštině slovo „bela“ označovalo tehdejší platidlo – kůže veverek.
Podobně se v češtině barvitě říká, že něco nestojí ani za zlámanou grešli. Ona grešle byla německá zdrobnělina groše (platidla u nás zavedeného kolem roku 1300 během vlády Václava II.).
Když už je řeč o měnách, tak třeba americký dolar byl inspirován staročeským tolarem, který se jako měna začal používat v šestnáctém století a ražen byl v krušnohorském Jáchymově. A ten mu nakonec dal i jméno (Jáchymov byl od svého založení německým městem a tolar se tak původně jmenoval taler z původního německého pojmenování Joachimstaler).
Nemáte búra? Pokud se Vám vybaví dějepis a Búrské války z konce devatenáctého století, jste úplně vedle. Búr vznikl z německého slangu podsvětí, konkrétně z termínu bor, který měl označovat hotovost a vznikl odvozením od slova bargeld, složeniny označující německá slova pro holý a peníze.
Většina těchto „nespisovných“ výrazů spojených s penězi či bohatstvím pochází buď z hantýrky, nebo slangu, mluvy podsvětí, jejímž úkolem bylo utajit obsah konverzace před cizíma nezasvěcenýma ušima. A proto je složité se pídit po původu některých slov pocházejících právě z hantýrky, který vznikl se záměrem být nesrozumitelný. Přesto se mnoho z těchto výrazů dostalo do běžné češtiny a užívá se dodnes.
