Východoafricko-arabsko-středozemní plavba
Jednou z mých nezapomenutelných cest byla plavba Indickým oceánem přes Réunion, severní Madagaskar, komorský ostrov Mayotte, keňskou Mombasu, arabské přístavy Salalah a Aden do Rudého moře a pak Suezským průplavem do Středozemního, Jónským a Tyrhenským mořem až do moře Ligurského.
Nejdříve jsem odjel na letiště do Prahy (PRG), z něho pak odletěl do Frankfurtu am Main (FRA) – bylo potřeba se dopravit na Mauritius po vlastní ose.
Na terminálu pro mezikontinentální lety nás (s kamarádem Petrem) rychle odbavili a poté jsme nastoupili do letadla Boeing 767-424 ER. Z (FRA) jsme odstartovali ve 22:30 hodin a letěli linkou ET 707 společnosti Ethiopian Airlines.
Na letišti Bole v Addis Abebě (ADD) jsme přistáli druhý den v 07:20 hodin místního času. Z něho jsme pokračovali stejným letadlem na letiště Sir Seewoosagur Ramgoolam International Airport v Port Louis na Mauritius.
Místním taxíkem jsme odjeli do hotelu La Victoria ****+ v Pointe Aux Piments mezi Port Louisem a letoviskem Grand Baie na západní pobřeží ostrova. Ve zrenovovaném hotelu jsme už byli očekáváni personálem z lodi Costa Evropa. Bezpečnostní služba z lodě provedla kontrolu našich cestovních dokladů (odebrali nám cestovní pas a dali „Access Costa Card“), prověřili doklady o úhradě plavby a naše vouchery. Lodní společnost Costa Crociere S.p.A. zajistila zdejší ubytování den před odjezdem lodi a to již bylo zahrnuto do ceny (proto byl uveden jako den odjezdu 14. březen, loď ale odplouvala až dne následujícího. Sraz účastníků plavby byl nutný den před vyplutím, aby bylo možné během několika hodin přijmout na tisíc sedm set padesát cestujících a ubytovat je ve více jak 750 kajutách různých kategorií).
Vše u nás bylo shledáno OK a tak jsme byli ubytováni. Skvělý bussines pro hoteliéry v této lokalitě (všechna místa v hotelích na tuto noc byla obsazena převážně účastníky lodního zájezdu). To se zřejmě opakovalo často.
Dopoledne před odplutím jsme si vše podstatné v Port Louisu prohlédli a tak zbývalo už jen odjet do přístavu a nalodit se. Stalo se tak ve 14:30 hodin. Při vstupu nás bezpečnostní služba upozornila, že je nutné být na palubě lodi vždy hodinu před jejím odplutím z přístavu. Naše kajuta na F11 Supérieure ANDROMEDA – Pont 9 na „Port Side“ (tedy na levoboku, třetí od předu na lodi na druhé nejvyšší palubě) o výměře 19 m2 byla připravena. Rychle jsme se zabydleli a byli připraveni odplout za hranice všedních dní.
Naše loď Costa Evropa, zrekonstruovaná v roce 2003 (vyrobena byla v roce 1986), náš domov na více jak tři týdny, plující pod „Ship´s Colour Italy“ v 18:00 hodin opustila mauritiuský Port Louis na 20° j. š. a vydala se na noční plavbu na západ směrem k francouzskému Réunionu. Za hodinu po vyplutí jsme prošli povinným bezpečnostním školením, zacvičili si se záchrannými vestami a dozvěděli se, do kterého člunu bychom nastoupili v případě krajní nouze. Docela cenná informace. Člověk nikdy neví, co se může na vodě přihodit a každý dobře ví o konci „nepotopitelného“ Titaniku (ale to byla hodně dávná historie). A to jsme samozřejmě netušili, co se stane sestře Costě Concordii, (nikdy by mi ani ve snu nenapadlo, že takový kolos může jít tak snadno „ke dnu“) dlouho po našem bezpečném doplutí do italské Savony.
Druhý den ráno jsme přistáli v přístavu u Saint Denis na Réunionu. Posnídali jsme v naší kajutě a pak jsme byli vyzváni, pokud chceme, k výstupu na pevninu. Na výstup jsou určeny dvě hodiny a platí přísná organizační a bezpečnostní pravidla. Přednost k výstupu se určuje: 1) podle přihlášení se na fakultativní výlety na pevnině, 2) podle kategorie ubytování a čísla paluby. Vše proběhlo bez závad a tak jsme měli na prohlížení volných téměř 8 hodin (do 17 hodin), protože v 18 hodin loď odplouvala dál a na opozdilce se nečeká! Byla by to velmi nepříjemná věc, kdybychom někde „venku“ uvízli a nestačili se včas nalodit. Naštěstí jsme všechno zvládli bez problémů a tak se mohli zúčastnit další plavby na Madagaskar do přístavu Diego Suarez. Ten se nachází na největším africkém a čtvrtém největším ostrově světa. „Tož, kapitáne, plnou parou vpřed!“
Celý následující den jsme byli na zataženém otevřeném mírně se houpajícím moři a pluli na sever Madagaskaru a podél Ambrového mysu (Cap d´Ambre) pak na jihozápad. Do přístavu Diego Suarez jsme připluli v 8 hodin ráno. Posnídali jsme v kajutě, zatímco personál lodě pro nás vyřídil kartičku s tranzitním vízem (bez ní zde nelze vystoupit a je nutné jí před vstupem zpět na loď vrátit místní bezpečnostní agentuře a prokázat se ještě identifikační kartou Access Costa Card, protože naše pasy byly uloženy v lodním trezoru). Náš osobní steward vše za necelou hodinu a čtvrt vyřídil a obdobně jako na Réunionu jsme měli volno do 17 hodin. Costa Evropa zvedla kotvy po 18. hodině a její cesta pokračovala na jih na malý ostrůvek Nosy Be.
Na Nosy Be jsme připluli v 8 hodin ráno. Rituál ze včerejška se opakoval – kontinentální snídaně v kajutě, zajištění tranzitního víza, výstup na pevninu. Návrat do přístavu, bezpečnostní kontroly z obou stran, místní i lodní, nástup na loď hodinu před odplutím a odjezd v 18. hodin na komorský francouzský ostrov.
Na Mayotte, francouzské zámořské společenství, jsme připluli jako obvykle v 8 hodin ráno. Zde byl výstup mnohem jednodušší (Mayotte patří do EU). Necelých 8 hodin bylo na nás, kam se vydáme. Odjezd byl tradičně v 18 hodin. Cesta směřovala podél komorského ostrova Nzwani severozápadním směrem k africké pevnině.
Byla sobota 21. března, u nás začínalo jaro, ale tady bylo léto po celý rok. Celý den jsme pluli západní částí Indického oceánu k Africe. Během noci jsme propluli kolem Zanzibaru a k ránu i podél ostrova Pemba (žel jsme spali).
V neděli ráno jsme zakotvili v keňském přístavu Mombasa na 4° j. š. a 39,5° v. d. Byl jsem zde podruhé, poprvé před dvanácti lety, také v březnu. Nejdříve jsme v kajutě posnídali a personál lodě pro nás zařídil tranzitní víza umožňující nám výstup a kolem půl deváté jsme opustili naší loď a přístav a vydali se nejdříve do centra města. Prošli jsme se po hlavních ulicích města. Mimo ně se zrovna „korzování“ a „zewling“ cizincům nedoporučuje. No mnoho se k lepšímu za 12 let, co jsem zde nebyl, nezměnilo. Chudáků a špinavých dětí bylo hodně a tak jsme raději šli odpočívat na pláž a relaxovali před nastávající čtyřdenní plavbou. V Mombase pro nás po nástupu na loď před 19. hodinou procedury s tranzitními vízy skončily. V dalších destinacích již budeme potřebovat pro výstup a nástup zpět jen identifikační Costu Card.
Z keňského indickooceánského přístavu jsme vypluli ve 20 hodin večer severovýchodním směrem Somálskou pánví k Arabskému moři k Arabskému poloostrovu do díky somálským pirátům asi nejnebezpečnějšímu místu, kudy projíždějí jak osobní, tak zejména nákladní lodě. Ty jsou hlavním cílem ozbrojenců z východního rohu Afriky díky neutěšené situaci v zemi, kde v podstatě nic nefunguje a tak se každý živí, jak umí.
Naší loď byla připravena chránit zkušená „setnina“ izraelských válečných veteránů prostřednictvím hlavně mohutných hadic, ale naštěstí se nic nedělo. Občas jsme směrem k somálskému pobřeží viděli hlídkující velké námořní lodě, naštěstí piráti byli asi pod dohledem a tak nás nikdo neobtěžoval. Na lodi byl klid a tak, abychom si také trochu užili kultury, zašli jsme večer na představení do varieté s akrobaty a kouzelníkem. Všichni umělci byli opravdu vynikající a pobavili nás a zřejmě podle odezvy z publika i sebe. Moc pěkný zážitek na místech, kde všude kolem nás byla jen klidná hladina Indického oceánu. Po kulturním prožitku jsme si dali velmi příjemnou vířivku a šli jsme si ještě „zasportovat“ k hracím automatům a do kasina (spíše na zewling než na vlastní utrácení našich money). A docela jsme se hezky pobavili při sledování evidentně bohatých lidí, kteří se přišli předvádět. My jsme se raději vrátili do naší kajuty. Následující den, kdy bylo příjemných 25 °C a bylo pod mrakem, jsme si znovu prošli téměř 250 metrů dlouhou a 31 metrů širokou loď Costa Evropa s jejími 13 palubami. Byla sice menší než bahamský Voyager of the Seas, na kterém jsme se plavili Karibikem, přesto dost velká na to, aby na její palubě pracovalo 636 zaměstnanců ze 40 zemí a svoji dovolenou v jejích prostorách trávili hosté z mnoha zemí světa a obsadili téměř všechna z nabízených 1 750 lůžek.
Konečně se objevila pevnina, ománské pobřeží na jihu Arábie. Už té vody kolem nás bylo opravdu dost. Sice se mi velmi dobře dýchalo, ale přece jen po čtyřech dnech toho jemného houpání… Bylo 8 hodin ráno a naše loď zakotvila v přístavu Salalah. Měli jsme 10 hodin volna k prohlídce zajímavé lokality. V 18 hodin při západu Slunce jsme se vydali na další plavbu na jihozápad k Jemenu. Celý den jsme pluli Adenským zálivem severně od jemenského ostrova Sokotra a Aden stále nikde.
Konečně kolem 7. hodiny ráno bylo na obzoru zřetelné hornaté pobřeží. V 8 hodin jsme zakotvili v přístavu Aden na 45. poledníku v. d. a denní rituál byl stejný. Měli jsme desetihodinové volno na prohlídku města, které se nachází v kráteru vyhaslé sopky. Jemen - to je země velbloudů a orientálních koberců, i dost podivných lidí. Asi 180 kilometrů západoseverozápadně od Adenu se nachází rodiště podle odborníků nejlepší kávy – Mocca. V jejím okolí se už téměř tisíc let káva pěstuje. Tam jsme se ale nedostali. Odplutí bylo stanoveno jako jindy na 18 hodin a nás čekala dvoudenní plavba z Adenského zálivu.
Projeli jsme nejužším místem mezi Afrikou a Asií, mezi územím Džibuti na západě a Jemenu na východě – úžinou Bab al-Mandab /Bránou nářků/ a vpluli do nejjižnější části Rudého moře. Jím jsme pokračovali severozápadním směrem podél Eritrei, kolem Dahlackých ostrovů, kolem mnoha dalších ostrůvků na obou stranách mezi Súdánem a Saúdskou Arábií. Na východě byla z dálky vidět osvětlená saúdskoarabská muslimská Džidda (Jiddah). Naše plavba pokračovala pomalejší rychlostí a my se dostávali k severní části Rudého moře. Šli jsme spát s nadějí, že ráno opět vstoupíme na pevnou zem, tentokrát v egyptské destinaci Safaga 60 kilometrů na jih od známější Hurghady.
Do přístavu Búr Sâfajah jsme připluli krátce před sedmou hodinou a měli luxusních 16 hodin na celkovou regeneraci. Trochu se nám zpočátku podlamovali nohy, ale po necelé hodině na souši bylo zase vše v pořádku. Tak jsme se věnovali jednak prohlídce moderního turistického města s komplexy hotelů, malinké medíny a velmi příjemnému odpočinku na plážích. Obešli jsme jich několik, dali si oběd, posvačili a povečeřeli v rybářské baště a příjemně unaveni jsme se rádi vydali do přístavu. Večerní návrat k lodi byl přece jen jiný než ve dnech minulých, kdy jsme se navraceli při zapadajícím Slunci. Tentokrát byla již hluboká tma, naštěstí městečko i přístav byly řádně osvětleny. Nikdo nás neobtěžoval žebrotou (v Egyptě oblíbený způsob otravování solventních hostů ze Západu, tedy aspoň tak nás tu většinou domorodci vidí a žádají nějaký „bakšiš“). Z přístavu jsme odpluli ve 23 hodin.
Ráno po šesté hodině se na obzoru objevil jih Sinaje (Ras Muhammed) a o hodinu později už jsme vplouvali do přístavu města Sharm el Sheikh (i zde jsem byl podruhé, poprvé v roce 2000). Tentokrát bylo času méně, tak jsme prošli turisticky vyhledávané ulice, navštívili místní moderní mešitu, pobyli krátce i na pláži. Vrátit jsme se museli tentokrát velmi brzy, již po patnácté hodině. Naše Costa Evropa spol. Crociere S.p.A. v 16 hodin pokračovala ze Sinaje ke Qanal Suways (195 kilometrů dlouhému průplavu, se šířkou 140–365 metrů, s hloubkou 18 metrů).
Celý den jsme proplouvali v konvoji lodí Suezským průplavem přes město As Suways, jezero Al Buhayran al Murrah-al Kubra, Al Ismailyah, Bur Said až k jeho ústí do Středozemního moře. Zajímavé plutí bylo ale poměrně dost únavné a tak jsme se po dobré večeři a osprchování vydali „do hajan“.
Ráno jsme dopluli západně od Suezského průplavu do středozemského přístavu Al-Iskandaríja. Měli jsme více jak půlden na prohlídku města a toho jsme také řádně využili. Opět za tmy jsme se vrátili na loď a ve 22 hodin jsme se vydali na dvoudenní plavbu Středozemním mořem.
Následujícího dne okolo poledne jsme pluli jižně od řeckého ostrova Kréta a směřovali na západ k Jónskému moři. Celkem nudná plavba nás nebavila a tak jsme zašli do karetního klubu na lodi a trochu času věnovali hazardu s „ďábelskými obrázky“. Stálo nás to sice několik Eur, ale čas nám příjemně uplynul a tak jsme se vrátili na palubu a pozorovali přicházející západ sluníčka nad Mediterranean Sea a pak se vydali na večeři.
Další celý den jsme pluli Jónským mořem a tak jsme již po několikáté prošli naší lodí a na Access Card, která byla současně peněženkou i klíčem ke kajutě jsme ještě přidali poslední útratu v nákupní pasáži (pěkně nám to spočítají, až nám po odevzdání karty přinesou do kajuty fakturu za čerpané zboží a služby. Jen pro zajímavost uvedu některé „super“ ceny: balená voda, minerálka 1 litr 2,50 €, káva presso 2 €, plechovka piva 3,50 €, minuta internetu za 0,40 € atd. Je sice výhodné, že se po celou plavbu s výjimkou pevniny vlastně za nic neplatí, ale nakonec jsme se dost divili, kolik že jsme utratili Eur včetně navýšení o 15% povinného spropitného. Nezbylo nám nic jiného, než účet vyrovnat a rozdat další „všimné“ personálu společnosti – kabinovým stewardům, osobnímu číšníkovi, portýrům atd. Byl to dost hluboký vrt do finančních rezerv dlouhodobě doma po léta z níže mého platu vytvářených.
V noci jsme projeli Messinským průlivem mezi Sicílií a Kalábrií. Tento průliv je 42 kilometrů dlouhý a v nejužším místě mezi kalábrijským útesem Scilia a sicilským majákem Faro je vzdálenost jen 3,2 kilometru. Průliv je znám z řecké mytologie jako sídlo dvou mořských oblud Scylly a Charybdy. Obě obludy byly zosobněním nebezpečí zdejších úskalí a vírů vyvolávaných střetem 2 moří. Podle legendy komu se podařilo uniknout jednomu nebezpečí, stal se obětí druhého. My projeli bez potíží (asi obludy spaly nebo topily nějakou jinou loď). A tak po šťastném projetí průlivem pak asi za tři hodiny byly na našem levoboku v Tyrhénském moří Liparské ostrovy se soptící Stromboli (nad ní bylo vidět rudo) a před kampánskou Neapolí ještě ostrov Capri a na pravoboku město Sorrento.
Do neapolského přístavu jsme vpluli před osmou hodinou ranní. Tentokrát jsme měli na prohlídku města Napoli méně času. Nevím, kdo vymyslel slogan: „Vidět Neapol a zemřít“. Já jsem jí viděl podruhé a nebyla o nic lepší než v roce 1973. No a zemřít se mi ještě nechtělo, mám ještě dost času (stejně „jí“ neuteču). A ten nepořádek ve městě i na pobřeží, to byla hrůza. Loď do posledního přístavu naší plavby odjížděla už ve 13 hodin a tak jsme po poledni naposledy na ní nastoupili. Pluli jsme severozápadně Tyrhenským mořem, kolem dvacáté hodiny propluli Piombinským průlivem mezi Elbou a toskánským městem Piombino a vpluli do Ligurského moře. Měli jsme před sebou poslední noc na lodi. Fakturované služby byly námi vyrovnány, cestovní pas nám také vrátili, takže budeme moci loď opustit bez problémů. Inu, „все в порядке, в ажуре“ a tak jsme mohli dát naše zavazadla před dveře kajuty. Zde je převzal portýr s tím, že si je převezmeme na určeném místě v přístavišti města Savona po vystoupení. Souhlasili jsme. Nic jiného nám ani nezbývalo.
Po šesté hodině ranní jsme vplouvali do Janovského zálivu a za dvě a půl hodiny přistáli v ligurském přístavu Savona. Nezbylo nám než vystoupit, převzít zavazadla v přístavišti a dojít k nedaleké zastávce a přesunout se busem do asi 40 kilometrů vzdálené Genovy. Po tři čtvrtě hodinové jízdě jsme vystoupili u vlakového nádraží. V Janově na zastávce na Piazza Vittoria poblíž nádraží byl připraven po předchozí dohodě s CK Orbis Link s s.r.o. autobus Student Agency (cena za jízdenku po trase Genova–Plzeň byla přijatelných 2 450 Kč).
Z Janova jsme odjeli v poledne a jeli přes Parmu, Modenu, Veronu, Bolzano, Brennerský průsmyk do Innsbrucku. Zde byla přestávka na občerstvení a krátký oddych (nohy jsem měl ztuhlé jako po náročné pěší túře na horách. Teď by se hodila vířivka z Costy Evropy. Nu co, dám si jí až doma). Před půlnoci jsme pokračovali v cestě přes München, Regensburg a Rozvadov do ČR. Na CAN v Plzni jsme přijeli v 6:15 hodin. Zde jsem vystoupil, rozloučil se s kamarádem Petrem, za vše mu poděkoval (a bylo za co) a autobus Student Agency pokračoval dál do Prahy.
Byl jsem šťastně zase doma. Skončila moje skvělá „východoafricko-arabsko-středozemní“ cesta.
