WV, WL, SCN, F, NA
WV – Svatý Vincent a Grenadiny (Saint Vincent and the Grenadines)
Rozloha: 348 km2, počet obyvatel je 117 848. Černoši tvoří 66 %, mulati 19 %, Indové 5,5 %, běloši 3,5 %. Hlavním městem je Kingstown.
Kolonizace Evropany začala až v 17. století, Karibové se jim však postavili na odpor, v roce 1797 podlehli a byli deportováni na Bay Island při pobřeží Hondurasu. Od roku 1783 připadlo souostroví definitivně Britům, když předtím se o vládu střídali s Francouzi.
Svatý Vincent spolu s ostrovy Grenadin (Canouan, Mustique, Bequia, Mayreau, Union) tvoří nezávislý stát od 27. 10. 1979. Dvě třetiny obyvatel jsou potomky afrických otroků, ostatní jsou míšenci. Na Grenadinách žije asi 14 500 obyvatel, státem uznávaným úředním jazykem je angličtina, mluví se zde ale i francouzskými dialekty.
Hlavním zaměstnáním je práce v zemědělství. Na ostrovech s hurikány i obdobím sucha se pěstují banány (40 % exportu, 60 % pracovních sil), arrowroot – marantový škrob z tropické maranty třtinové pro farmaceutický průmysl (Sv. Vincent je největším vývozcem tohoto škrobu na světě), palma kokosová na olej i kopru, zázvor, koření. Rozvíjí se rybolov. Průmyslové podniky zpracovávají zemědělské produkty (mlýny, cukrovary), vyrábí se cement, nábytek a tenisové rakety.
Pozvolna se rozvíjí cestovní ruch. Na ostrově Union na jižních Grenadinách bylo vybudováno rekreační centrum, Severní Grenadiny (30 ostrůvků a korálových útesů) jsou oblíbeným cílem jachtařů. Větší lodě kotví v přístavu v Kingstownu. V tomto hlavním městě s 26 500 obyvatel je největší zajímavostí botanická zahrada (založena již v roku 1765). V ní roste chlebovník, jehož semena pocházejí ze stromu, který z Tahiti přivezl viceadmirál, anglický námořní kapitán William Bligh.
První cesta tohoto kapitána na Tahiti pro sazenice chlebovníku skončila známou vzpourou na lodi Bounty dne 28. 4. 1789 po odplutí z tropického „ráje“. Zdejší polynéská čerstvá pitná voda, bujná zeleň a chutné plody spolu se spoře oděnými Tahiťankami bavícími posádku erotickými tanci i dalšími rozkošemi námořníkům po půlročním pobytu učarovaly a vůbec se jim nechtělo toto kouzelné místo opustit. Jen strach, že by je kapitán, často vládnoucí svými důtkami spletenými z devíti kožených řemínků, mohl podle tehdejšího námořního práva nechat pověsit na lodním ráhně donutil ke zpáteční cestě. Po třech týdnech strastiplné plavby se část posádky vzbouřila a vysadila kapitána Bligha poblíž Tongy s osmnácti jemu věrnými muži do sedmimetrového člunu se sextantem, malými zásobami jídla a vody. Na této „lodičce“ proplul Bligh více jak 5 800 kilometrů málo prozkoumanou částí Pacifiku a podél Fidži, Nových Hebrid doplul k Velké útesové bariéře, pak Torresovou úžinou na tehdejší holandský Timor do Kupangu. Odtud se pak navrátil zpět do Anglie. Po druhé plavbě z let 1791–92 a prozkoumání ostrovů Fidži, Bounty, Viti Levu, Kora, Jasawa a australské Tasmánie se stal guvernérem v Sydney. Po Blighovi je pojmenován průliv v Torresově úžině. A proč tehdy Wiliam Bligh podnikl tak dalekou plavbu? Chlebovník měl zajistit stravu africkým otrokům, kteří na Malých Antilách museli pracovat na plantážích cukrové třtiny. Otroci však tuto dovezenou stravu nepřijali zasvou, raději dávali přednost stravě místní. Tou byly banány, kokosy, ovoce a zelenina.
WL – Svatá Lucie (Saint Lucia).
Rozloha 616 km2, počet obyvatel byl v prosinci 2015 168 488. Černoši tvoří 88 %, míšenci 9 %, Indové 2,5 %.
Prvními osadníky podle založení města byli Britové, pak se zde střídali Francouzi s Brity. Od roku 1814 připadla Sv. Lucie definitivně pod vliv britského panovníka. Úředním jazykem je sice angličtina, ale zejména černí potomci afrických otroků mluví francouzskými nářečími. Od 22. února 1979 je země nezávislá.
Hlavním městem je Castries. Bylo založeno Brity v roce 1605. Ke značným škodám došlo při hurikánu v roce 1780, další tragedií pro město byly opakované požáry v letech 1796, 1813, 1927, 1948 a 1951. Sídlí zde výzkumný ústav botanický, zpracovávají se citrusy, cukrová třtina, kakaové boby. Pěstují se banány, mango, palmy kokosové, z jejích plodů se vyrábí kokosový olej.
Svatá Lucie je zemí vyhaslých sopek (Mount Gimie s 958 m n. m. je nejvyšší) Na jihu leží skupina sopek Qualibou rozložených ve tvaru koňské podkovy. Na západě dominují lávové kužele Pitonů (jižnější Gros [Velký] Piton se 798 metry a Petit [Malý] Piton se 743 metry.) Oba vrcholy se zvedají na jihozápadním pobřeží přímo z moře do osmisetmetrové výšky. Jedná se o erozí obnažené sopouchy, jejichž výplň tvoří láva utuhlá při erupci před 15 000 lety. Severovýchodně od těchto dvou Pitonů se nachází sopka Soufrière s vulkanickými prameny Sulphur Springs. Využívá se „teplo země“ – geotermální energie. V minulosti se na ostrově těžilo černé uhlí.
V bezcelním přístavu a obchodní zóně ve Vieux Fort na jihu ostrova se vyrábí textil, elektronika. Nejoblíbenějším pitím na ostrově dlouhém 43 a širokém 22 kilometrů je „Lucijský“ rum.
Na vlajce země z roku 1967 jsou Pitony zobrazeny jako černý trojúhelník se dvěma vrcholy při základně. Modré pole reprezentuje moře, žlutý jehlan značí sluneční svit, černý s bílým lemem dvojí kulturu ostrova.
SCN – Svatý Kryštof a Nevis (St. Kitts 168 a Nevis 93 km2). Rozloha: 261 km2, počet obyvatel: 39 147 (2015). Hlavním městem federace je Basseterre (19 589 obyv.) na jihozápadě Sv. Kryštofa. Od 19. září 1983 je země samostatným státem. Hlavou státu je britský panovník, podobně jako u několika dalších středoamerických států. Obyvatelé jsou z 85 % tmavé pleti, míšenců je 11%, bělochů 2 %, Indů a Pákistánců 1 %. Z pohledu víry je 78 % protestantů, 11 % římských katolíků. Svatý Kryštof – „klidný ostrov s přátelskými lidmi“ je tvořen třemi mladými vyhaslými sopkami, které spojuje úzká písečná šíje. Turisté obdivují svěží zelené lesy s množstvím popínavých rostlin a kolonie afrických kočkodanů zelených. Kladem je, že zde nejsou ani hadi ani jedovaté rostliny či nepříjemný hmyz. Nejvyšším bodem ostrova je spící sopka Mount Misery vysoká 1 156 metrů. Na jejích mírných svazích se pěstuje cukrová třtina, na strmějších zelenina a ještě výše se chová dobytek. Z průmyslu má převahu spotřební – elektronika, obuv a batikované látky s karibskými motivy, podobně jako na Antigue, cukrovarnictví jako ve většině karibských zemí.
Bílé pláže spolu se suchým podnebím jsou ideální pro rozvoj cestovního ruchu. Nejznámější pláž, kde jsem se také osvěžil, se nachází na jihu ostrova a jmenuje se Frigate Bay. Následná prohlídka hlavního města (založeno 1627) mne překvapila pečlivou restaurací historických budov, dojem na mne udělala i prohlídka pevnosti Brimstone Hill, vybudované na vrcholu 215 metrového útesu v 17. století. Zde se v minulosti odehrálo několik bitev mezi Angličany a Francouzi. Svůj význam pevnost ztratila po roce 1852.
List vlajky Svatého Kryštofa z roku 1983 je rozdělen na dvě části šikmým černým pruhem (africký původ obyvatel), který je lemován dvěma úzkými žlutými proužky (žlutá symbolizuje zářící slunce). V černém pruhu jsou dvě bílé pěticípé hvězdy (naděje a svoboda). Žerďová část vlajky je zelená (úrodná země), vlající část je červená (boj od dob otroctví až po nezávislost).
Moje cesta ze Svatého Kryštofa vedla na sever k ostrovu Svatý Bartoloměj (St. Barthélemy), který patří Francii a dostal své jméno podle staršího bratra Kryštofa Kolumba. Svatý Bartoloměj má plochu 21 km2 (je 10 km dlouhý a v nejširším místě 4 km široký), žije na něm asi 5 000 obyvatel, potomků přistěhovalců z Normandie hovořících dialektem z období 17. století. Od 22. 2. 2007 má statut zámořského společenství Francie, dříve patřil správně pod Guadeloupe, stejně jako Svatý Martin. Správním střediskem je Gustavia.
Ostrov se zakrslou vegetací příliš kolonizátory nelákal. Teprve v roce 1648 se zde usadili výše uvedení Francouzi. Francie ostrov v roce 1748 prodala Švédsku a to ho prodalo zpět Francii roku 1878. Ve správním středisku Gustavia je zajímavostí pevnost, příjemně voní káva z místních kavárniček na nábřeží u přístavu. Již méně voní přístav, závisející na rybolovu a turistice. Pokud vlastníte jachtu, máte zde možnost kotvit. Oblíbeným cílem potápěčů je zdejší pestrobarevné mořské dno.
NA a F – Svatý Martin (St. Martin – fr., Sint Maarten – niz.), severní francouzská část ostrova získala statut zámořského společenství Francie dne 22. února 2007, jižní část ostrova je součástí Nizozemských Antil a spravují ji zvolení zastupitelé z 900 kilometrů vzdáleného Curaçaa.
Severní francouzská část má rozlohu 53 km2 a 29 287 obyvatel (2015). Jižní část je 34 km2 velká a žije v ní 39 205 obyvatel (2015). Mezi oběma částmi neexistují žádné celní ani jiné překážky. Francouzskou část spravuje středisko Marigot, nizozemskou Philipsburg na jihu ostrova (od Marigotu je vzdálen 10 kilometrů). Hlavním zdrojem příjmů obyvatel je cestovní ruch. Já jsem navštívil Great Bay Beach a byl s prostředím i službami jako téměř všude v Karibiku velmi spokojen.
