Vodstvo Islandu
Mezi nejtypičtější znaky Islandu patří ledovce, které pokrývají plochu téměř 12 000 km čtverečných. Během posledních několika let se viditelně zmenšují vlivem globálního oteplování a některé již úplně roztály. Nadmořská výška zalednění je nejnižší na severozápadě (750 m n. m.), nejvyšší pak na jeho severním středu.
Na Islandu se nacházejí všechny typy ledovců od malých až k obrovským ledovcovým čepicím připomínající vnitrozemí Grónska. Největším ledovcem v Evropě je Vatnajökull na jihovýchodě ostrova s rozlohou 8400 km čtverečných v nadmořské výšce 1500 metrů. Led dosahuje tloušťky 1000 metrů, plocha je rovna součtu rozloh všech evropských ledovců dohromady. Jižní část Vatnajökullu – Breidamerkurjökull sestupuje až na úroveň mořské hladiny. Další velké ledovcové čepice Langjökull s plochou 1025 km čtverečných a Hofsjökull (990 km čtver.) se nacházejí v centrální vyvýšenině. Mýrdalsjökull (700 km čtver.) a Drangajökull (200 km čtver.) jsou na severozápadě země. Na západě na vrcholu Snaefelsness je jeden z nejmenších ledovců Snaefelsjökull. Z něho se dají pozorovat nádherné západy Slunce. Jules Verne sem umístil svojí „cestu do středu Země“. Danger! (Pozor). Je třeba upozornit na skutečnost, že přechody ledovců i veškerý pohyb na nich jsou nebezpečné především díky riftům a rozsedlinám v ledu. Důležitá je správná obuv a měli bychom pamatovat na skutečnost, že sám se na ledovec vydává jen sebevrah.
Island má poměrně hodně, ale většinou malých jezer. Některá byla formována poklesy jako např. Tinvallavatn a Kleifarvatn, další vyplnila erodovaná údolí jako Lögurinn, Skorradalsvatn, některá vznikla přehrazením lávovým proudem jako Herisvatn či Mývatn. Málo jezer je přehrazeno ledem, např. Graenlón. Největším co do plochy je Tingvallavatn (85 km čtver.) s hloubkou 109 metrů, následují Thórisvatn (68 km čtver.), Lögurinn (52 km čtver.), Hóp (45 km čtver.). Asi nejznámější „komáří jezero“ Mývatn má plochu 38 km čtverečných. Velmi atraktivní je na jihovýchodě země u Breidamerkurjökullu, jihozápadně od Höfnu, lagunové jezero Jökulsárlón připomínající plovoucími zbytky tajícího ledu z Vatnajökullu Antarktidu.
Řeky jsou četné a relativně velké díky bohatým srážkám a množství vody z tajících ledovců. Žádná řeka ale není splavná vzhledem k častým rychlým proudům. Většina vod je z ledovců obohacována o kal, zbytky ledu a má často žlutohnědé zabarvení. Nejdelší řekou je 230 kilometrů dlouhá Thjórsá tekoucí na jihu. Její průtok je 385 metrů krychlových za sekundu. Dalšími většími řekami co do délky toku je na severovýchodě tekoucí s délkou 206 kilometrů na obrázku uvedená Jökulsá á Fjöllum, dalšími jsou Hvítá a Olfusá na jihu, Skjalfandafljót na severu a Lagarfejót a Jökulsáábrú na východě. Nejkratší je jen 700 metrů krátká řeka Jökulsá vytékající z jezera Jökulsárlón a odtékající do mořského zálivu.
Hvítá Porsmörk
Islandské řeky jsou zhruba dvou typů – ledovcové (glaciální) a řeky čistých vod. Glaciální se obvykle rozvětvují do četných ramen, často mění svůj směr a rychlost průtoku planinami ležícími pod ledovci. Toto je specifické pro řeky, které tečou jižně od Vatnajökullu. Ty byly bariérou při výstavbě okružní silnice, protože často strhávaly mosty a části komunikace. Na stavbu a údržbu silnice na jihu země se využívají američtí vojáci, ženisti, sloužící na Islandu v rámci činnosti NATO. Island je členem organizace, ačkoliv nemá ani jednoho vojáka. (Na Islandu se připravovali na kosmické lety i američtí astronauti před lety na Měsíc). Nejvíce vody mají tyto glaciální řeky v době tání ledovců, tj. v červenci a srpnu.
Řeky čistých vod jsou dvou druhů. Řeky prvního druhu odvodňují staré čedičové oblasti a mají proměnlivý průtok s maximem vody v pozdním jaře. Druhý druh odvodňuje regiony pokryté postglaciální lávou a obvykle mají malé rozdíly v průtoku. Využívají se proto pro hydroenergetiku.
Dettifoss Godafoss (malá Niagara)
Vodopády jsou typickým krajinným prvkem. Jsou jich stovky, proto uvedu jen nejznámější s popisem pod jejich obrázkem. V textu zmíním jen největší evropský vodopád co do množství protékající vody – 500 metrů krychlových za sekundu, 44 metrů vysoký a 100 metrů široký Dettifoss.
Skogafoss Svartifoss
Technicky využitelná hydroenergetická kapacita se odhaduje na 66 000 GWh ročně, z toho se 46 000 GWh považuje za ekonomicky možné využít. Zatím se využívá asi jen 11 % kapacity, podstatně více se využívá geotermální energetika.