Cestovní ruch v Asii
Úroveň mezinárodního cestovního ruchu je do značné míry odrazem ekonomické vyspělosti jednotlivých států. Z hlediska návštěvnosti, lokalizačních a selektivních předpokladů lze v největším světadílu vymezit 9 regionů:
středomořský (Turecko, Kypr, Izrael, dříve i Libanon) je převážně rekreačním zázemím vyspělých států Evropy. Má dobře rozvinutou infrastrukturu, přírodní atraktivity (moře) doplňuje škála historických a kulturních atraktivit ze starověku, křesťanského i islámského období. Problémem je politická nestabilita (rozdělený Kypr, Izrael, Turecko po roce 2016... ).
arabský (Arabský poloostrov + Irák a Sýrie) je charakteristický vzájemnou návštěvností (miliony poutníků přicházejí každoročně do Mekky – hadždž). Počet turistů z jiných oblastí světa je nízký (války). Limitujícím faktorem v některých zemích (Saúdská Arábie) je dogmatický islám.
středozápadoasijský (Írán, Afghánistán, Pákistán) je úplně stranou zájmu turistů vzhledem k politickým poměrům, mnohaletým válečným konfliktům v posledních 50 letech a terorismu (Al Kajdá, Taliban, Daeš).
jihoasijský (Indie, Srí Lanka, Maledivy, Nepál a Bhútán). V těchto zemích je cestovní ruch vítaným zdrojem příjmů. Na návštěvnosti se rovnoměrně podílejí turisté z Evropy, USA, Japonska a Austrálie. Počty turistů se nezvyšují.
jihovýchodněasijský (asijské země sdružení ASEAN, Taiwan a Korejská republika) tvoří nejnavštěvovanější region Asie s poměrně rozvinutou infrastrukturou. Region tvoří rekreační zázemí Japonska a USA, Kanady, Austrálie, méně bývá turistů z Evropy. K přírodním a kulturně historickým atraktivitám přistupují i zábavná střediska, kongresová i obchodní jednání ap. Krátké období po ničivém „vánočním“ tsunami dne 26. 12. 2004 byl zájem o oblast, vlivem zničené infrastruktury zejména v Thajsku, nižší. Během druhého decénia 21. století mírně návštěvnost stoupala.
japonský by mohl být zařazen z hlediska lokalizačních předpokladů k předcházejícímu, vlivem své ekonomické vyspělosti však patří i ke státům s vysokou vyjížďkou do zahraničí. Bilance cestovního ruchu proto bývá pasívní (více turistů vyjíždí z Japonska než do něho přijíždí). Nejvíce návštěvníků přijíždí z USA, jihovýchodní Asie a západní Evropy.
indočínský (Vietnam, Laos, Kambodža) je zatím stále ještě na okraji zájmu, i když zájem o navštívení regionu roste. Vlivem dlouhého období válek je stále slabě rozvinuta jak ekonomika, tak i infrastruktura jednotlivých zemí.
mongolsko–korejský býval do konce osmdesátých let 20. století navštěvován turisty ze „spřátelených socialistických zemí.“ V současnosti prožívá hluboký pokles zájmu (setkat se s místními obyvateli KLDR je vyloučené ), Mongolsko nemá čím přilákat.
čínský se ve 21. století mnohem více otevírá světu. Zatím nabízí asi 300 lokalit, ale stále existují určitá „cestovní“ i politická omezení. Pobyty v Číně také patří k finančně nejnákladnějším. Nejvíce turistů přijíždí do Beijingu (OH v roce 2008 zvýšily zájem turistů), Xi´Anu, (terakotová armáda), Shanghaie, Hongkongu i Macaa (Aomenu). Klienty jsou nejčastěji Američané, Japonci i byvatelé Taiwanu, přibývají Evropané (i Češi).