Nej... vodopády a tržnice Jižní Ameriky
a) Vodopády Iguaçu – Argentina, Brazílie
Cataratas Iguaçu (čti Igvasu) se nacházejí asi 20 kilometrů východně od soutoku řek Paraná a Iguaçu, blízko trojhranice Brazílie, Argentiny a Paraguaye.
Řeka Iguaçu pramení v pohoří De Serro do Mar. Je dlouhá 1320 kilometrů a ústí do řeky Paraná (4380 kilometrů). Označení „Velká voda“ je odpovídající. Masy vod padají do hloubky okolo 80 metrů ve 275 samostatných vodopádech. Mnohé z nich mají svá jména, např. Adam a Eva, Dva mušketýři, San Martin, Unión, Skrytý atd. Jednotlivé vodopády lze velmi dobře pozorovat, část z nich např. z vyhlídkových člunů plujících po argentinské straně řeky Iguaçu. Čím méně vody řeka má, tím více vystupují jednotlivé vodopády a ostrůvky. Při stoupání hladiny se začnou vodopády sjednocovat, ostrůvky a ostrohy mizí, vodní masy imponují přítomným divákům svým množstvím vody.
70 procent vodopádů patří Argentině, zbytek Brazílii. Hranice mezi oběma státy prochází Ďáblovým chřtánem. Treking na argentinské straně je delší a lze využít již výše zmíněných člunů. Z brazilské strany je na vodopády lépe vidět, jejich „záclony“ jsou při pohledu zdola romantičtější než z hrany na straně argentinské. Vyhlídkový let z brazilské strany musím doporučit, i když je finančně dosti náročný, ale pohledy z helikoptéry přímo nad vodopády jsou fantastické a stojí za pár desítek dolarů.
Vodopády Iguaçu jsou srovnatelné s africkými Mosi-Oa Toenja (čti mosioatuňa). Dříve se tyto africké vodopády nazývaly Viktoriiny. Iguaçu jsou delší (4 km proti 2 km afrických), jsou ale nižší (80:109 metrům). Daleko za nimi jsou kanadsko-americké Niagarské vodopády (pouze 1,2 km dlouhé a 51 metrů vysoké).
Niagarské vodopády Mosi-Oa Toenja
Vodopády Iguaçu protéká průměrně 5 milionů litrů vody za sekundu, při sezónním zvýšení hladiny se zvyšuje průtok až na 13 milionů litrů za sekundu. Tehdy jsou nejvodnatějšími katarakty na světě. Mohutné křišťálové záclony vody padají z hnědých a mechem porostlých skal a vytvářejí nepopsatelnou scenérii z mlhy, oblaků a burácejících vod. Hřmí, mží, dělají se duhy, vše je vůkol mokré. Zdejší rorýsi si stavějí hnízda ve skalních útesech přímo pod závoji mlhy z vodopádů a tak chrání svoje mláďata před nepřáteli. Během dne krouží obrovská hejna rorýsů vysoko nad vodopády a chytají hmyz až do setmění, kdy se náhle ztratí v mlze a zaletí do svých hnízd. Takto je tomu při pěkném počasí. Má-li pršet, pak se rorýsi stáhnou dolů do vodopádů. Jsou tak vlastně skvělými meteorology předpovídající svým chováním lokální počasí.
Obdivuhodný rámec tvoří národní park s pestrými motýly (modří, žlutí, bílí s červenými puntíky a jiní), papoušky, ještěrkami, nosály a bohatou tropickou květenou. Od roku 1986 jsou vodopády Iguaçu zapsány v seznamu světového přírodního dědictví UNESCO.
Místní Amerindové nazývají vodopády v řeči guaraní Yguasú. „Y“ znamenalo vodu, „guasú“ velký.
Prvním Evropanem, který tyto nejmohutnější vodopády Jižní Ameriky spatřil byl v roce 1541 Don Gabeza de Vaca. Dal jim jméno Salto de Santa María. Vodopádům ale zůstal starobylý indiánský název, který má v evropských jazycích různé přepisy. Portugalsky jsou vodopády označovány jako „Iguaçu“, španělsky „Iguazu“. Ať už je píšeme jakkoliv, jsou rozhodně krásnější než africké Mosi-Oa Toenja či severoamerická Niagara.
Nejčastěji se turisté ubytovávají ve Foz do Iguaçu na brazilské straně těsně u hranice s Paraguayí. V té při brazilské hranici je největší jihoamerická tržnice ve městě Ciudad del Este.
b) Ciudad del Este – Paraguay