Schengenský prostor
Tato zpráva bývalým komunistickým bossům vládnoucím v Česko-slovensku přes čtyřicet dva roků (1948–1989) musela připadat jako zlý, neuvěřitelný sen. 
V socialismu bylo vše jinak než dříve před nastolením této „vlády lidu“. Vždy předtím se stavěly zábrany (hradby) proti nepřátelům, aby nemohli „dovnitř“, za socialismu se stavěly na hranicích drátěné ploty s elektrickým proudem a ostnatým drátem a přísně se hlídaly, aby nemohl nikdo „ven“! A že by naše země mohla být bez této „ochrany“? Ne, to ne. Po svém nástupu k moci v dubnu 1969, po předchozí okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968, řekl nový generální tajemník ÚV KSČ soudruh Husák: „Žiadné korzo do Viedně něbudě“. A opravdu něbolo. Více jak 20 let!
A hle! Takřka nemožné se stalo skutkem. O půlnoci na 21. prosince 2007 vstoupila Česká republika s několika dalšími státy Evropy do tzv. schengenského prostoru. To znamená, že po více jak sedmi stech letech byly zrušeny hraniční závory a kontroly na pozemních hranicích na všech 151 přechodech s našimi sousedními státy. Bylo tak dovršeno úsilí o „volnou cestu Evropou“. Největší radost z tohoto opatření jistě mají řidiči kamionů, kteří museli při svých cestách křížem krážem Evropou na hranicích států stát desítky hodin při čekání na celní odbavení. To je od půlnoci na 21. 12. 2007 již minulostí.
Kdo to vlastně je a kde leží ten mnoha lidem zcela neznámý Schengen? Je to lucemburská vinařská vesnice poblíž hranic s Německem a Francií. S Německem jí spojuje most vedoucí do městečka Perl a s Francií most směrem do Strombergu. Ve vsi nebyla v době podpisu smlouvy (dne 14. 6. 1985 a podruhé dne 19. 6. 1990) ani restaurace, hotel, ba ani pošta a tak byla tato významná evropská smlouva podepsána mezi zástupci Beneluxu, Německa a Francie na lodi Princesse Marie-Astrid kotvící na řece Mosele. Dohoda se týkala hranic pozemních a námořních. Na letištích členských zemí byly kontroly zrušeny k 30. 3. 2008. Členy „schengenského prostoru“ jsou státy EU s výjimkou Irska, Spojeného království, Rumunska, Bulharska, zámořských území Francie, Svalbardu a německého ostrova Helgoland. Navíc do něho patří území španělských enkláv v severní Africe Ceuty a Melilly, severoafrických španělských ostrovních držav, Kanárských ostrovů, portugalské Madeiry a Azorských ostrovů, dále území Islandu, Norska, Švýcarska a Lichtenštejnska, ač tyto státy nejsou členy EU.
Dne 12. 12. 2008 otevřela Švýcarská konfederace své pozemní přechody na hranicích se zeměmi EU a ukončila zde kontroly osob. Od půlnoci na dvanáctý prosinec 2008 je tato alpská země plnoprávným členem schengenského prostoru. Protože však nepatří do jednotného celního prostoru EU, kontroly zboží na hranicích nadále zůstávají v platnosti. Na švýcarských letištích zůstává také zatím vše při starém. Zde dojde ke změně 29. 3. 2009, až letiště dobudují zvláštní zóny pro občany zemí tohoto prostoru. Vstup do schengenského systému odbavování na hranicích i ve vnitrozemí (letiště) si Švýcaři odsouhlasili v referendu v roce 2005.
V schengenském prostoru Andorra, Monako, Republika San Marino a Vatikán sice nejsou, ale na jejich hranicích se neprovádějí žádné hraniční kontroly. Volný vstup do "prostoru" mají také obyvatelé Bulharska a Rumunska (problémy s cikány zejména z Rumunska ve Francii, Belgii i jinde jsou ale varující). Od 15. 12. 2010 mají bezvízový styk a tím i volný vstup i občané Albánie, Bosny a Hercegoviny. Plnoprávnými členy schengenského prostoru budou od roku 2011 výše zmíněné Bulharsko, Rumunsko a Kypr. Zájem o vstup mají také bývalé republiky Jugoslávie (Chorvatsko, Černá Hora, Makedonie, Srbsko i Kosovo). A tak mimo schengenský prostor z evropských zemí zůstávají bez zájmu o něj jen bývalé sovětské republiky Belarus, Moldova a Ukrajina a také Turecko (jeho nejzápadnější část - Východní Thrákie se sice nachází na evropské pevnině, ale zbývající území od Bosporu na východ - Antolie patří do Asie).
Dnes je Schengen snad nejznámější vesnicí na světě, kam přijíždějí každý rok zástupy turistů, školních a jiných exkurzí, aby si prohlédly místo, kde k historické události došlo. Mezi návštěvníky Schengenu najdete Číňany, Japonce a lidi z jiných koutů světa, kterých se rušení kontrol na hranicích nijak netýká. Přesto považují návštěvu téhle vesnice s asi 500 stálými obyvateli za natolik atraktivní, že se sem vypraví. Obvykle sem takříkajíc odskočí z asi 40 kilometrů vzdálené metropole Lucemburku.
Okolo Schengenu si můžete také užívat přírodu v nedaleké přírodní rezervaci, nenáročně sportovat při projížďce po cyklistických nebo procházce po turistických stezkách. To dělá z vinařské vesnice cíl hlavně pro mladé rodiny s dětmi a potom spíš pro starší turisty-seniory. Návštěvníci jiných věkových kategorií sem přijíždějí také ve velkém počtu. Obvykle ale jen, aby si udělali pomyslnou čárku a navštívili onen Schengen, místo se slavným jménem, které ovšem než právě svým jménem nijak pozoruhodné není.
Hraniční závory, kontroly dokladů a převáženého zboží již na našich hranicích od 21. prosince 2007 nejsou. Závory byly přeřezány společně z obou sousedských stran. Opravdu historická událost po sedmi stoletích, "psohlavci" přišli o práci, cestující lidé o nepříjemnosti, rakouští "protitemelínští aktivisté" o hobby blokování našich hranic.
Opravdu dne 30. 3. 2008 na letištích v ČR, na Slovensku, v Polsku, Maďarsku, Slovinsku, Litvě, Lotyšsku, Estonsku a na Maltě odpadly pasové kontroly pro cestující v schengenském prostoru, sto dní poté, co byly zrušeny pozemní a námořní hraniční kontroly. K odletům do "Schengenu" slouží v Praze-Ruzyni Terminál 2, kde již probíhají jen nejnutnější kontroly zavazadel před vstupem do letadla. Před několika lety jen pohádkový sen, dnes je to skutečnost.
Jen aby jsme se neradovali jen krátkou chvíli, aby se pak nestalo něco neočekávané, jako by mohl být příliv imigrantů za lepším (války, sucho, bída...). Abychom nemuseli zase hranice střežit (Schengenské jsou na jihu a jihovýchodě - Itálie, Řecka díky mnoha ostrovům k neuhlídání před možnými ekonomickými vetřelci, totéž se týká Španělska severovýchodně od Maroka - Ceuta a Mellila). Vždy platilo: Můj dům, můj hrad a ten je třeba střežit před "loupežníky" (ne každý příchozí je přítel). 
