Mexiko, Mexičané, tequila a tortilla
Jaké je Mexiko a Mexičané? Tato latinskoamerická země Estados Unidos Mexicanos má rozlohu téměř 2 mil. km2 (15. místo světa), počet obyvatel v červenci roku 2007 dosáhl podle CIA–The World Factbook 108,7 milionu. V roce l968 žilo v Mexiku 46 mil. obyvatel. To znamená, že počet obyvatel se za 40 let zvýšil 2,36 krát. Je to země Mesticů, Aztéků, Mayů, Olméků, Zapoteců a Kreolů. Federativní stát tvoří 31 států a jeden federální distrikt Ciudad de México. 
Severní hranice s USA jde po 32. rovnoběžce severní šířky až ke městu Ciudad Juarez ve státě Chihuahua (severně od Ciudad Juarez leží El Paso v USA). Odtud až po Mexický záliv tvoří hranici řeka Rio Grande del Norte. Jihovýchodní hranice má Mexiko s Guatemalou (mexické státy Chiapas a Campeche) a Belize (státy Quintana Roo jižně od Yucatánu na stejnojmenném poloostrově). Východ omývá Mexický záliv (těžba ropy, méně zemního plynu, lov langust a krabů), západ tvoří Kalifornský poloostrov se státy Baja California Norte a Baja California Sur (loví se tuňáci, těží fosfáty, měď a kamenná sůl). K Mexiku patří kalifornský záliv a pacifické pobřeží se světoznámými lázněmi Acapulco. Při pobřeží se loví zejména ústřice a krabi. 
Pro povrch jsou typické náhorní plošiny. Jejich okraje lemují poledníkově se táhnoucí pohoří Sierra Madre Occidental a Sierra Madre Oriental. V Mexiku je několik známých sopek. V blízkosti hlavního města se nachází Popocatépetl /"hora, která chrlí popel"/. Zkráceně se jí říká El Popo a měří 5 452 metrů. Nejvyšší sopkou je Pico de Orizaba (Citlaltépetl) /hvězdná hora/ dosahující výšky 5636 metrů nad mořem. Další známou sopkou je Iztaccíhuatl /bílá žena/ s výškou 5 230 m n. m. Mezi další známější sopky v Mexiku patří Paricutín (2 809 m n. m.) nebo El Chichón (1 060 m n. m.). Ten není příliš vysoký, ale zato dovede "pěkně řádit". Nejnižším místem Kordiller je Tehuatepecká šíje při 95. poledníku západní délky. Jí vede pomyslná hranice mezi Severní a Střední Amerikou.
V Mexiku je hlavním městem nejlidnatější město světa Ciudad de México. Žije v něm asi dvacet miliónů obyvatel. Jde pouze o hrubý odhad, přesný počet se vzhledem k vysoké mobilitě lidí nedá zjistit. Do obrovské aglomerace pod téměř stálým příkrovem smogu přicházejí denně další a další lidé v naději, že se jim podaří získat zaměstnání a že se jejich život zlepší. Zdaleka však všichni nemají to štěstí. 
Z hlediska vyprodukovaného HDP na 1 obyvatele dosahuje Mexiko asi poloviční „výkonnost“ než Česká republika (v roce 2007 Mexiko 12 500 USD, pro srovnání ČR 24 400 USD). Urbanizace přesáhla 70 %.
Jaký je Mexičan? Je černovlasý, tmavooký, snědé pleti, nevelkého vzrůstu, má silnou konstrukci, povahově je otevřený, komunikativní, často až naivně optimistický. Je hrdým vlastencem, ctí svůj indiánský původ. Hrdost a vlastenectví souvisí se zeměpisnou polohou. Ještě v polovině minulého století patřila značná část dnešního jihozápadu USA k Mexiku. Ke svým severním sousedům mají Mexičané poměrně rozporuplný vztah. Na jedné straně jimi opovrhují a nazývají je hanlivě „gringos“, ale na straně druhé je v mnoha věcech napodobují a jsou na nich hodně závislí. Mnoho Mexičanů se snaží dostat ilegálně do USA, tam si vydělat dolary a s nimi se vrátit zpět domů a zabezpečit tak zpravidla početnou rodinu. Ostraha hranice mezi USA a Mexikem je proto ze strany USA velmi přísná (vysoké ploty a ostraha jsou však málo účinné). Již ve čtvrtině Spojených států se mluví španělsky, zejména v jihozápadních státech: Mnozí Mexičané se ani nesnaží mluvit anglicky. Vstup do Mexika z USA je zcela bezproblémový, hranice lze přejet bez kontroly mexických úřadů.
Negativní vztah mají Mexičané indiánského původu ke Španělům, historické reminiscence jejich chování vůči domorodcům, drancování aztéckých staveb atd. jsou dosud živé.
V mexické rodině dominuje muž, žena je zpravidla paní v domácnosti s hlavní úlohou při výchově dětí. Děti jsou na rodičích zcela závislé, bez jejich svolení si nedovolí skoro nic. 
Nápojem značky tequila ráda bych se opila aneb Slastná směs radosti a bolesti
Pro nás je Mexičan typický svým širokým sombrerem, tmavým oblekem a kytarou, žijící ze dne na den. Také já jsem viděl mnoho spíše chudých Mexičanů, byli však všichni usměvaví a veselí. Nebylo to jen díky nápoji tequila, který se zde vyrábí z různých druhů především modrého sukulentu agáve (sukulent je suchomilná rostlina se zdužnatělými nadzemními orgány, v nichž zadržuje vodu pro období sucha). Pěstování agáve je často jedinou možností, jak uživit sebe i početnou rodinu v horských oblastech země. Na rozsáhlých polích kolem malých horských farem roste rostlina, poměrně náročná na půdu i na práci, z níž se dají vyrobit až 4 litry destilátu.
Po dobytí Mexika Španěly byla zavedena destilace lihu a v krátké době všechny pálenky, které se pálily z modré agáve (tequilana), která roste divoce hlavně ve státě Jalisco, dostaly jméno podle malé obce Tequila. Méně známý je podobný nápoj mezcal, který se vyrábí z jiného druhu agáve rostoucí v regionu Oaxaca v severním Mexiku. Mezcal má ostřejší chuť. Mezcal není tequila, i když ho na regálech v obchodech s lihovinami najdete hned vedle tequily. Oba druhy poznáte snadno. Mezcal, často označovaný jako Gusan rojo má na dně lahve zkroucenou housenku 
(červená housenka rodu Hipopta agavio) a tu v tequile nenajdete. Mexičané tuto pálenku nepijí, ale s radostí sledují nějakého gabacha (cizího zelenáče), jak utrácí své money za něco, co chutná jako petrolej. Navíc si umějí představit ten pocit, když se někdo ráno probudí s prázdnou lahví od mezcala vedle postele a housenka už v té lahvi není.
Oni tomu říkají Montezumova pomsta za anexi Texasu.
Agáve tequilana Weber, která se používá na výrobu tequily je vlastně listový sukulent řádu acavacae. Když má rostlina mezi devíti až dvanácti lety, osekají se jí speciálními noži Jimas listy (ty se vyhazují) a vnitřní plod - srdce podobné ananasu (pina) se usekne těsně nad zemí. Plod bývá i přes 70 kilogramů těžký! Následuje transport do palírny. Srdce se rozseká na menší kousky a vaří se v peci, zvané hornos. Po 24 hodinách se vzniklá šťáva nechává kvasit. Po několikadenním kvašení se pak vzniklá tekutina aspoň dvakrát filtruje.
Tequila je většinou bezbarvá pálenka s obsahem 40 % alkoholu (80 proof). Jsou však i druhy jako např. aňejos (uzrálá). Tyto druhy tequily jsou ponechány nějaký čas ve vypálených dubových sudech a mají nazlátlou barvu. Tyto tequily jsou podle odborníků na konzumaci nejlepší, když se pijí jen tak nebo s přidáním limetkové nebo citronové šťávy, a podávají se dobře vychlazené, případně doplněné ledovou tříští. Nepijí se naráz, naopak pomalu se usrkávají. Prodávaných druhů je kolem 120 a nejznámějšími jsou: Patron Anejo, Patron Silver, Curevo Tradicional, Harradura, Chinaco, Porfidio, Sauza, Sierra. Prodávají se v lahvích o obsahu 0,75 litru za cenu mezi 6-15 USD. Některé druhy jako Jose Cuervo, Pepe Lopez, Montezuma, Juares, Sauza, Rio Grande aj. zrají v dubových sudech 8-12 let a tomu odpovídá i jejich cena mezi 75-85 USD. Mexičané samozřejmě rádi prodají zboží za americkou měnu, 
není třeba měnit na MXN - mexické peso (pro orientaci 1 MXN = 1,50 Kč, 1 USD = 10 MXN. Kurz je platný koncem června 2008).
A jak že Mexičané tequilu vlastně pijí? Postupujte stejně jako oni a hřbet levé ruky mezi palcem a ukazováčkem trochu olízněte. Na olíznuté místo nasypte trochu soli. Ta se tam díky vlhkosti udrží. Pokud jste leváci jako já, pak totéž udělejte na pravé ruce. Olízněte sůl. Napijte se trochu tequily ze skleničky v druhé ruce. Kousněte do osminky limetky nebo citrónu a vysajte trochu šťávy. Řekněte: "Ách" a vychunejte si tu lahůdku. Sklenice je na horním okraji ochucena limetkovou šťávou a solí, která vytvořila slabonkou krustu. Při pití pootáčíme sklenkou, abychom vychutnali i slanou krustu. Je dopito. Mexičané žertovně dodávají, že na závěr je ještě třeba sníst i skleničku, aby byl prožitek z tequilového obřadu zcela úplný v duchu úsloví, že tequila je radost i bolest. 
Tento čistý nápoj se dá také míchat s jinými pochutinami a vytvořit mnoho jiných velmi pikantních nápojů. Mezi nejoblíbenější koktejly patří tzv. Margarita, směs 4 cl Tequily, 2 cl pomerančového likéru nebo Curacaa, 2 cl limetkové šťávy, špetky soli a trošky ledové tříště. Další známý kokteil je B 53 vytvořený ze 2 cl Baileys, 2 cl Tequily a 1 cl Absintu a ledové tříště (postupně se míchají v tomto pořadí). Já osobně preferuji tzv. "zlatou tequilu" - směs tequily s pomerančem a skořicí.
Mexičané se oddávají nejen pití, rádi konzumují potraviny vyráběné zejména z kukuřice. V každém městečku dostanete koupit tortilly. Jsou to placičky asi jako naše palačinky, balené do ruliček, chuťově velmi pikantní, silně aromatické, s různým obsahem, např. tacos jsou tortilly plněné kuřecím masem, frijoles mají náplň z vařených rozemletých fazolí apod. Vůbec množství vůní (i pachů) ve městech Mexika je nenapodobitelné. Podobně je tomu i s pestrostí barev, ale i s hlučností obyvatel. Toho si všimnete hned, jak překročíte americko-mexickou hranici, pokud do Mexika vstoupíte od severu jako já. Hudební produkce mexických kytaristů mě mile překvapily, ohromily. Byly úžasné, byl to silný, opravdu nezapomenutelný zážitek. Návštěva Spojených států Mexických za vynaložené peníze rozhodně stojí, každému jí doporučuji. 
