Isla de Margarita - Venezuela
Ostrov Svaté Markéty je součástí jižní větve Malých Antil. Na západ od něho se nacházejí Nizozemské Antily (Curaçao a Boniere), na severovýchod Grenada, na východojihovýchodě ostrovní republika Trinidad a Tobago a na jih ve vzdálenosti necelých 50 kilometrů je venezuelské jihoamerické pobřeží.
Rozloha ostrova je 948 km2, žije zde asi 420 000 obyvatel (2015). Roční přírůstek obyvatel je asi 20 000.
Ostrov objevil Kryštof Kolumbus na své třetí plavbě dne 15. srpna 1498. Na této plavbě použil jižnější trasu než v letech 1492, 1493 a 1502, neplul přes Kanárské ostrovy, ale přes Kapverdy a pak jihozápadně k dnešnímu Trinidadu, Grenadě a Venezuele. Sám netušil, jak blízko byl od jihoamerické pevniny o které zřejmě nevěděl (podle určitých pramenů měl prý k dispozici při svých objevných plavbách náčrtky map Vikingů, které naznačovaly ostrovy a pevninu ve tvaru srpu Měsíce až k obratníku Raka).
Kolumbem pojmenovaný ostrov Isla de Margarita – „Perla“ dostal jméno pro svoji krásu, bohatství a také díky perlorodkám Pinctacia Margaritifera. V současnosti zde dominuje bezcelní zóna zejména u města Porlamar [(225 000 obyvatel), zem. poloha 10 ° s. š., 64 ° z. d.], kterou mimo zahraničních turistů také hodně navštěvují Venezuelci z pevniny.
Geologicky jde vlastně o ostrovy Margarita a Macanao, spojené úzkým písečným hrdlem v oblasti mangrovové laguny La Restinga. Ostrov se nachází na severovýchodě Venezuely a spolu s ostrovy Isla Coche, Isla Cubagua, Los Frailes, La Sola a Los Testigos tvoří spolkový stát Nueva Esparta. Jižně od tohoto Estada leží jeden z dalších jednadvaceti venezuelských států – Sucre.
Druhým největším městem na ostrově je La Asunción se 17 000 obyvatel. Mezinárodní letiště, kde jsem přistál a odkud jsem se také vracel zpět leží poblíž města Porlamar na jihu ostrova. Západ ostrova tvoří strmá skaliska, písečné duny a polopoušť, východ patří písečným plážím (Playa Caribe, Playa Parguito, Playa Pedro Gonzales, Playa El Agua, Playa Guacuro, Playa El Tirano).
Já jsem na Isla de Margarita bydlel v hotelu Palm Beach*** poblíž Playa El Agua. První noc jsem zde spal ze 2. na 3. dubna 2006, pak po návratu z okružní plavby Karibikem na lodi Voyager of the Seas jsem byl zde ubytován na noc z 22. na 23. dubna 2006. Pak jsem se vydal na třídenní letecký okruh do jihoamerické venezuelské Východní Guyany a navštívil llanos, deltu Orinoca, Národní park Canaima a okolí 979 metrů vysokého vodopádu Salto Angel. Nevyužít možnost poznat tuto část Venezuely, když už jsem byl tak blízko, to by byla neodpustitelná „cestovatelská hrubka“. Zvlášť, když toto poznávání „přišlo jen“ na necelých 450 USD. Do hotelu Palm Beach*** jsem se vrátil 25. dubna večer a následujícího dne se vydal za 52 USD na zdejší „margaritskou atrakci“ – Jeep safari. Šlo spíše než o safari o ralley, a to podle toho, že jsme se stali spoluúčastníky „předvádění se“ místních skvělých řidičů těchto terénních aut. Nejdříve jsme navštívili na jihu Isla de Margarity národní park La Restinga s mangrovovou lagunou plnou vzácných druhů mořských koníků, hvězdic, ústřic a ráčků. Po asi čtyřicetiminutové plavbě na malých motorových člunech jsme po vystoupení z nich pokračovali po krátkém mostu spojujícím ostrov se sousedním poloostrovem Macanao. Zde se ráz krajiny podstatně změnil, ze zelené barvy Margarity se náhle objevovala převážně nahnědlá. Dojeli jsme až na nejzápadnější mys do Punta Arenas (již jsem v roce 2003 navštívil stejně se jmenující místo, ale to bylo v Chile), zde se vykoupali v teplém čistém Karibiku a v 16. hodin se vydali do horské části La Sierra. Dominovala strmá úbočí a členité pobřeží. Právě to nám večer dvacet až dvacet pět minut po osmnácté hodině poskytlo nádherný pohled na zapadající Slunce. Již za tmy jsem se vrátil do hotelu. Následně jsem relaxoval na pěkné písečné pláži asi 200 metrů od hotelu a předposlední den mého pobytu zde jsem se vydal na již méně zajímavou a dost drahou (62 USD) plavbu katamaránem Yemaya na Isla de Coche (snad jen bílá pláž, solné pole a černé léčivé bahno podobné bahnu od Mrtvého moře byly zajímavé). 
Po návratu do hotelu večer mi už nezbývalo nic než si sbalit své věci a v sobotu dne 29. 4. 2006 se po poledni vydat na místní mezinárodní Aeropuerto General Santiago Mariňo do El Yauqe u Porlamaru. Ještě než jsem mohl říci: „Buenos días a hasta la vista, America Latina“, čekalo na mě nepříjemné placení tax a poplatků, dosud největší, jaké jsem kdy musel zaplatit. Nedalo se nic dělat. Z plakátů se usmívající Hugo Rafael Chávez Frias, současný levicový prezidentský marnotratník, věrný následovník kubánského Fidela Castra si odlet ze „své“ na ropu a mnohé další suroviny tak bohaté země nechává dobře zaplatit. Žádal poplatek 54 USD. Bez něho má turista smůlu a nebude odbaven i kdyby mu jeho letadlo mělo uletět. Tak jsem zaplatil a rád se vracel domů z nádherného „karibského dubna roku 2006“. A posledního dubna jsem byl již zase šťastný doma a spal po náročném téměř měsíc trvajícím cestování opět ve svém „pelíšku“ (magickou noc s pálením čarodějnic jsem prospal jako batole). A po probuzení byl 1. máj a tak jsem šel hledat rozkvetlou třešničku. Však Vy víte proč! 
