Jan Hájek - web-based sites

Krásný vzhled je na ten Boží svět. Je třeba ho objevovat, navštěvovat. 

Na cestování je jedinečné to, že každá cesta začíná prvním krokem a končí doma. 

Nejlepší je cestování uvnitř sebe sama. Je to i nejbezpeč-nější a přináší to i spoustu vzpomínek, zážitků (ta úžasná příroda), kamarádů... Nesnažte se to pochopit. To nejde. Ale můžete moudře mlčet. 

Na svoji první zahraniční cestu jsem odjel v srpnu 1962. Prvním cizím státem, na jehož území jsem tehdy vstoupil, bylo Maďarsko (při cestě vlakem přes Šťúrovo byl první cizí obcí maďarský Szob). Následovala cílová země Rumunsko a její černomořská pláž v Mamaii. A pak už se pro mě s cestami po naší nádherné planetě "roztrhl pytel". Za půl století jsem stihl navštívit 125 států (nezávislých i závislých) a 117 nižších jednotek (těch, které na svém území "spravují" své věci). 

       V Evropě jsem navštívil všech čtyřicet pět nezávislých států a pět závislých území (Faerské ostrovy, Gibraltar, Guernsey, Jersey, Svalbard), v Asii 22 nezávislých států a patnáct nižších jednotek, v Africe jedenáct nezávislých států, dva závislé a dvě nižší jednotky, v Americe dvacet čtyři nezávislých států, čtrnáct závislých území a třicet šest nižších jednotek. V Austrálii a Oceánii dva státy (Austrálii a Nový Zéland) a čtyři nižší jednotky (New South Wales, South Australii, Victorii a v Tichém oceánu ležící stát USA Hawaii). 

Tabulka: Navštívená místa (nezávislé státy, závislá území, nižší jednotky - federace, spolkové země, autonomní státy, provincie, kantony, regiony s omezenou autonomií, historické země aj.).

       Světadíl            Nezávislé státy     Závislá území    Nižší jednotky 

         Z mimoevropských cest (těch bylo 28), při nichž jsem navštívil 75 státních útvarů, bylo šest do Afriky.  V roce 1981 to bylo Maroko, 1997 Keňa a Seychely, 2000 Egypt, 2002 Tunisko, Libye a Alžírsko, v roce 2007 Kanárské ostrovy Gran Canaria, Tenerife a La Gomera.  V roce 2009 jsem cestou na Mauritius (k plavbě na lodi Costa Europa zpět do Savony v Itálii) navštívil etiopskou Addis Abebu, tanzánijský Zanzibar a pak postupně ze zemí, které jsem dosud nenavštívil (cestou bylo i 6 zemí, kde jsem již v minulosti byl) Mauritius, Réunion, Madagaskar, Mayotte a asijský Jemen. 

       V Asii jsem byl dvanáctkrát. V roce 1967 lodí v Gruzii a Rusku, 1976 na Kypru a v Turecku, v roce 1983 v Tádžikistánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu a Kazach-stánu.   Roku 1984 jsem si  zopakoval, tentokrát již jako průvodce, cestu lodí do Gruzie a černomořského pobřeží Ruska i evropské Ukrajiny (tehdy ještě jako SSSR). Koncem roku 1995 jsem navštívil Spojené Arabské Emiráty, Singapur, Filipíny a na Nový rok 1996 při zpáteční cestě syrský Damašek. V roce 1997 jsem byl v Thajsku a Singapuru, v roce 2000 v Izraeli, Palestině, Egyptě, Jordánsku a Saúdské Arábii. V březnu 2003 mi byla nabídnuta CK "Na poslední chvíli" cesta do Japonska. Neváhal jsem ani minutu, rychle jsem si sbalil věci a frrr na Ruzyni a už jsem letěl přes Curych na Naritu. A stálo to za to. V roce 2007 jsem navštívil Daulat al-Bahrain, Indii (Rádžji Goa, Maharashtra a Karnataka), poté Uzbekistán, Čínu (Beijing,  Wanli Changcheng - Velkou čínskou zeď, Xi´An, Shanghai i Hongkong). Tranzitní mezipřistání cestou zpět bylo ve Lhase a v Manámě v Bahrajnu. V Asii jsem byl i v roce 2008. Tehdy jsem navštívil SAE a Omán a v roce 2010 na jaře jsem se podruhé vydal do Turecka, tentokrát na okruh do Anatolie.    

      V Americe jsem byl poprvé v roce 1984. Tehdy jsem navštívil Kanadu, Kubu, Trinidad a Tobago. V roce 1993 jsem byl poprvé v USA. Přes New York, Chicago, Las Vegas a Orlando jsem poprvé nahlédl do tohoto státu. V roce 1998 jsem opět navštívil USA (tentokrát přes Los Angeles a Honolulu) a k němu přidal i cestu do Mexika. V roce 2003 jsem v dubnu uskutečnil svojí jihoamerickou návštěvu. Při ní jsem pobyl v Argentině, Chile, Paraguay a Brazílii.  Roku 2006 jsem se vydal přes Venezuelu do Karibiku a zde postupně navštívil při třítýdenní plavbě na lodi Voyager of the Seas (Mořeplavec) Grenadu, Svatého Vincenta a Grenadiny, Barbados, Svatou Lucii, francouzský Martinik, Dominiku, francouzský Guadeloupe, britský Montserrat, Antiguu a Barbudu, Svatého Kryštofa a Nevis, francouzského Svatého Bartoloměje, britskou Anguillu, Nizozemské Antily (Sint Maarten) a na stejném ostrově i jeho severní francouzskou část Svatého Martina (Saint-Martin), Britské Panenské ostrovy, Americké Panenské ostrovy, Portoriko, Dominikánskou republiku, Arubu, nizozemský ostrov Curacao a pak se vrátil zpět do Venezuely. Zde jsem pobyl ještě týden jak na ostrově Isla de Margarita, tak i při leteckém i pozemním "objevování" Guyanské vysočiny, Orinocké nížiny a nejvyššího vodopádu světa Salto Angel. To vše bylo v dubnu. V srpnu téhož roku jsem jel potřetí do USA, tentokrát přes Chicago a Denver. Cílem byly opět zejména národní parky, ale i jiná zajímavá místa. Na podzim roku 2009 jsem navštívil postupně tři Ameriky - Severní (USA - letiště a přístav v Miami byly počátečním i konečným bodem cesty), při plavbě na lodi Jewel of the Seas (Klenot moří) pak jsem byl ve Střední Americe (Haiti, Panama, Kostarika a karibské Kajmanské ostrovy) a v Jižní Americe "na skok" v Kolumbii (Cartagena de Indias). Jarní výlet do Střední Ameriky v roce 2011 byl zaměřen na Mexiko (Yucatán) a při této cestě jsem ještě navštívil Bermudy, El Salvador a Bahamské ostrovy. 

       V Austrálii a Oceánii /na Novém Zélandě/ jsem byl jen jednou a to v roce 1997.

      Bohužel v desátých létech 21. století se svět změnil. Kdysi bezpečná místa se stala nebezpečnými (severní Afrika, Blízký východ, Turecko, Anglie, Francie, Belgie, Dánsko, Švédsko...).  

     V březnu a dubnu 2010 jsem pobyl v pohodě na Turecké a Egejské riviéře, v srpnu 2011 navštívil britské Normanské ostrovy Jersey a Guernsey (korunní dependence), záliv St. Malo, pobyl v té době ještě bezpečné Paříži, projížděl Německem bez tisíců migrantů. V červnu 2013 jsem naposledy procestoval můj oblíbený a tehdy relativně poklidný Balkán. To už ale v letech 2014 a 2015 nebyla pravda. A tak se moje toulavá krev a boty usadily tam, kde to mám nejraději - doma v Plzni.

    Doslova katastrofou pro cestování byla pandémie vetřelce "virusáka koronáče # 19" v letech 2020-2022.

      Cest z českého vedra do ještě většího vedra Afriky, Asie, Ameriky či Austrálie jsem absolvoval docela pěknou řádku. Bohužel ubyly fyzické síly, ubyly finance a hlavně zmizela jistota a bezpečnost při pobytu mimo domov. Moje oči a uši toho tolik viděly a slyšely, že již nejsem na "novinky" zvědavý (když se do Evropy vozí odpad, stává se z ní odpad - Paříž - nočník Evropy, špína, odpadky, migranti, neochota, Lyon, Marseille - dětské socky, gangy, Londýn - The Tube - somráci, dotěrní "pouliční prodavači" čehokoliv, mrzutí unavení lidé...). A tak jsem své cestování ukončil (už jsem se narajzoval po světě dost).

    Teď už si raději doma v obýváku pustím hit devadesátých let 20. století - air condition a vyndám si z ledničky v kuchyni pěkně vychlazenou plzeňskou "dvandu" Pilsner Urquell nebo třikrát chmelenou "jedenáctku" Gambrinus Excelent nebo "dvanáctku" Gambrinus PATRON, svátečně silnou černou "13" Černá Barbora (a vzpomenu na mojí bývalou ostravskou přítelkyni Elišku ) a užívám si vitamínů B..., minerálních látek a dalších životabudičů. Tak na zdraví!