Jan Hájek - web-based sites

Krásný vzhled je na ten Boží svět. Je třeba ho objevovat, navštěvovat. 

Na cestování je jedinečné to, že každá cesta začíná prvním krokem a končí doma. 

Na svoji první zahraniční cestu jsem odjel v srpnu 1962. Prvním cizím státem, na jehož území jsem tehdy vstoupil, bylo Maďarsko. Následovala cílová země Rumunsko a její černomořská pláž v Mamaii. A pak už se pro mě s cestami po naší nádherné planetě "roztrhl pytel".  Za půl století jsem stihl navštívit 125 států (nezávislých i závislých) a 117 nižších jednotek (těch, které na svém území "spravují" své věci). 

      V Evropě jsem navštívil všech čtyřicet pět nezávislých států a pět závislých území (Faerské ostrovy, Gibraltar, Guernsey, Jersey, Svalbard), v Asii dvacet dva nezávislých států a patnáct nižších jednotek, v Africe jedenáct nezávislých států, dva závislé a dvě nižší jednotky, v Americe dvacet čtyři nezávislých států, čtrnáct závislých území a třicet šest nižších jednotek. V Austrálii a Oceánii dva státy (Austrálii a Nový Zéland) a čtyři nižší jednotky (New South Wales, South Australii, Victorii a v Tichém oceánu ležící stát USA Hawaii). 

Tabulka: Navštívená místa (nezávislé státy, závislá území, nižší jednotky - federace, spolkové země, autonomní státy, provincie, kantony, regiony s omezenou autonomií, historické země aj.).

   Světadíl                      Nezávislé státy      Závislá území      Nižší jednotky 

    Z mimoevropských cest (těch bylo 28), při nichž jsem navštívil 75 státních útvarů, bylo šest do Afriky.  V roce 1981 to bylo Maroko, 1997 Keňa a Seychely, 2000 Egypt, 2002 Tunisko, Libye a Alžírsko, v roce 2007 španělské Kanárské ostrovy Gran Canaria, Tenerife a La Gomera.  V roce 2009 jsem cestou na Mauritius (k plavbě na lodi Costa Europa zpět do Savony v Itálii) navštívil etiopskou Addis Abebu, tanzánijský Zanzibar a pak postupně ze zemí, které jsem dosud nenavštívil (cestou bylo i 6 zemí, kde jsem již v minulosti byl) Mauritius, Réunion, Madagaskar, Mayotte a asijský Jemen. 

       V Asii jsem byl dvanáctkrát. V roce 1967 v Gruzii a Rusku, 1976 na Kypru a v Turecku, v roce 1983 v Tádžikistánu, Uzbekistánu, Turkmenistánu a Kazachstánu.   Roku 1984 jsem si  zopakoval, tentokrát již jako průvodce, cestu do Gruzie a černomořského pobřeží Ruska i evropské Ukrajiny (tehdy ještě jako SSSR). Koncem roku 1995 jsem navštívil Spojené Arabské Emiráty, Singapur, Filipíny a na Nový rok 1996 při zpáteční cestě Sýrii. V roce 1997 jsem byl v Thajsku a Singapuru, v roce 2000 v Izraeli, Palestině, Egyptě, Jordánsku a Saúdské Arábii. "Na poslední chvíli" mi byla nabídnuta "Svobodnou cestou" z České Lípy cesta do Japonska v březnu 2003 (za poloviční cenu - 40 000 Kč zaplatil stornující zákazník). Samozřejmě jsem si velmi rychle sbalil věci a frrr, letěl jsem. A stálo to za to. Japonsko... V roce 2007 jsem navštívil Daulat al-Bahrain, Indii (Rádžji Goa, Maharashtra a Karnataka), poté Uzbekistán, Čínu (Beijing,  Wanli Changcheng - neuvěřitelnou Velkou čínskou zeď, Xi´An, Shanghai i Hongkong). Tranzitní mezipřistání cestou zpět bylo ve Lhase a v Manámě v Bahrajnu. V Asii jsem byl i v roce 2008. Tehdy jsem navštívil SAE a Omán a v roce 2010 na jaře jsem se podruhé v životě vydal do Turecka, tentokrát na okruh do Anatolie.    

      V Americe jsem byl poprvé v roce 1984. Tehdy jsem navštívil Kanadu, Kubu, Trinidad a Tobago. V roce 1993 jsem byl poprvé v USA. Přes New York, Chicago, Las Vegas a Orlando jsem poprvé nahlédl do tohoto státu. V roce 1998 jsem opět navštívil USA (tentokrát přes Los Angeles a Honolulu) a k němu přidal i cestu do Mexika. V roce 2003 jsem v dubnu uskutečnil svojí jihoamerickou návštěvu. Při ní jsem pobyl v Argentině, Chile, Paraguay a Brazílii.  Roku 2006 jsem se vydal přes Venezuelu do Karibiku a zde postupně navštívil při třítýdenní plavbě na lodi Voyager of the Seas (Mořeplavec) Grenadu, Svatého Vincenta a Grenadiny, Barbados, Svatou Lucii, francouzský Martinik, Dominiku, francouzský Guadeloupe, britský Montserrat, Antiguu a Barbudu, Svatého Kryštofa a Nevis, francouzského Svatého Bartoloměje, britskou Anguillu, Nizozemské Antily (Sint Maarten) a na stejném ostrově i jeho severní francouzskou část Svatého Martina (Saint-Martin), Britské Panenské ostrovy, Americké Panenské ostrovy, Portoriko, Dominikánskou republiku, Arubu, nizozemský ostrov Curacao a pak se vrátil zpět do Venezuely. Zde jsem pobyl ještě týden jak na ostrově Isla de Margarita, tak i při leteckém i pozemním "objevování" Guyanské vysočiny, Orinocké nížiny a nejvyššího vodopádu světa Salto Angel. To vše bylo v dubnu. V srpnu téhož roku jsem jel potřetí do USA, tentokrát přes Chicago a Denver. Cílem byly opět zejména národní parky, ale i jiná zajímavá místa. Na podzim roku 2009 jsem navštívil postupně tři Ameriky - Severní (USA - letiště a přístav v Miami byly počátečním i konečným bodem cesty), při plavbě na lodi Jewel of the Seas (Perla moře) pak jsem byl ve Střední Americe (Haiti, Panama, Kostarika a karibské Kajmanské ostrovy) a v Jižní Americe "na skok" v Kolumbii (Cartagena de Indias).  Jarní výlet do Střední Ameriky v roce 2011 byl zaměřen na Mexiko (Yucatán) a při této cestě jsem ještě navštívil Bermudy, El Salvador a Bahamské ostrovy. 

      V Austrálii a Oceánii /na Novém Zélandě/ jsem byl jen jednou a to v roce 1997.

     Bohužel v desátých létech 21. století se svět změnil. Kdysi bezpečná místa se stala nebezpečnými (severní Afrika, Blízký východ, Turecko, Francie, Belgie, Dánsko, Spojené království, Švédsko...).  

      V březnu a dubnu 2010 jsem pobyl v pohodě na Turecké a Egejské riviéře, v srpnu 2011 navštívil britské Normanské ostrovy Jersey a Guernsey (korunní dependence), záliv St. Malo, pobyl v té době ještě bezpečné Paříži, projížděl Německem bez tisíců migrantů. V červnu 2013 jsem naposledy procestoval můj oblíbený a relativně poklidný Balkán. To už ale v letech 2014 a 2015 nebyla pravda. A tak se moje toulavá krev a boty usadily tam, kde to mám nejraději - doma v Plzni ve stále krásnější Doubravce.

    Doslova katastrofou pro cestování byla pandémie vetřelce "virusáka koronáče # 19" v letech 2020-2022.

      Cest z českého vedra do ještě většího vedra Afriky, Asie, Ameriky či Austrálie jsem absolvoval docela pěknou řádku. Bohužel ubyly fyzické síly, ubyly finance a hlavně zmizela jistota a bezpečnost při pobytu mimo domov. Moje oči a uši toho tolik viděly a slyšely, že již nejsem na "novinky" zvědavý. Kvůli těmto faktorům jsem své cestování ukončil. Inu co, už jsem se narajzoval po světě dost a mohl bych už jen vidět úplně jiný /horší/ svět.

    Teď už si raději doma v obýváku pustím hit devadesátých let 20. století - air condition (klimatizaci) a vyndám si z ledničky v kuchyni pěkně vychlazenou plzeňskou "dvandu" Pilsner Urquell nebo třikrát chmelenou jedenáctku Gambrinus Excelent a užívám si  vitamínů B..., minerálních látek a dalších životabudičů. Na zdraví!