GBZ - britská evropská kolonie
Malé, strategicky významné a dlouhodobě vyvolávající spory mezi Spojeným královstvím Velké Británie a Severního Irska na straně jedné a Španělskem na straně druhé, je britské zámořské území s rozšířenou autonomií Gibraltar. Má rozlohu 6,5 km čtverečných. Žije v něm 28 100 obyvatel (2015).
Gibraltarský průliv, zde široký jen 14 kilometrů, odděluje evropskou pevninu od protilehlé španělské enklávy Ceuta, která se nachází na severním pobřeží Afriky a Marockého království. Námořní provoz v této úžině je nejfrekventovanější vodní cestou světa. Podle statistik zde každých šest minut projíždí loď.
Gibraltarské území tvoří úzký od severu k jihu se táhnoucí vápencový poloostrov lemovaný na západě úzkým rovným pruhem země, na východní straně spadá příkře k moři. Strategicky významným je 426 metrů vysoký vápencový vrchol Opičích skal. V těchto skalách se nachází řada jeskyní a pevností z dávné minulosti.
Protože Gibraltar nemá žádné zdroje pitné vody, jsou severně od skály The Rock postaveny rozsáhlé nádrže na zadržování dešťové vody. Součástí skály je také přírodovědecká rezervace.
Název Gibraltar pochází od arabského Jabr al-Tariq (hora Tariq) podle maurského emíra Tariqa ibn Zijáda, který sem přišel ze severní Afriky v roce 711 n. l. Od roku 911 zde byla maurská osada. Muslimové toto území vlastnili až do roku 1462, pak jej ovládali Španělé. Britové spolu s Nizozemci dobyli Gibraltar v průběhu války o španělské dědictví (1701-1714) v roce 1704. Utrechtskou smlouvou z roku 1713 byl Gibraltar prohlášen za britské území. Od roku 1830 je kolonii.
Svůj strategický význam mělo území během obou světových válek ve XX. století. Spojené království má zde stále fungující leteckou a námořní základnu, telekomunikační centrum.
Výše uvedené spory mezi Španělskem a Spojeným královstvím vedly k uzavření hranice na severu Gibraltaru (1969-85). Příkaz k tomuto uzavření dal španělský diktátor generál Francisco Franco. Důsledkem tohoto rozhodnutí bylo, že také já jsem se při své návštěvě Gibraltaru v roce 1981 nemohl k neutrálnímu pásmu hranice ani přiblížit. V té době bylo pásmo přísně střeženo a zcela „zadrátováno“ ze španělské strany. Ke zlepšení vztahů a uvolnění hranice došlo v roce 1985 těsně před vstupem Španělska do Evropské unie. Od otevření hranic dojíždí denně na gibraltarské území řada Španělů za prací (částečně proti vůli obyvatel Gibraltaru – nezaměstnanost je zde 5 %, zatímco v sousední španělské Andalusii 30 % a tak si Španělsko částečně ulevuje od značného ekonomického problému). I přes vynucené „oteplení vztahů“ nejsou Španělé smířeni se statutem tohoto území na jižním výběžku Pyrenejského poloostrova. Vůle obyvatel zůstat součástí Spojeného království byla ale zcela rozhodně projevena v referendech (např. v roce 1967 bylo proti britské správě jen 44 voličů) o statutu území (naposledy v roce 2002 – opět drtivá většina obyvatel Gibraltaru hlasovala pro dosavadní status).
Obyvatelstvo není svým složením jednotné, žijí zde vedle sebe „v míru a pokoji“ potomci Maurů, Malťanů, Španělů, Janovanů, Židů, Britů, Asiaté a Marokánci. Mluví se anglicky i španělsky, nábožensky převládají vyznavači římsko-katolického vyznání. Nejvyšším představitelem Gibraltaru je guvernér zastupující britského panovníka. Kolonie má svojí ústavu, vládu i vlajku.
Zajímavostí Gibraltaru jsou jedině zde v Evropě volně žijící, chráněné a snad právě proto neobyčejně drzé opice makak magot. Tvrdí se, že dokud tu tyto opice budou žít, bude Gibraltar součástí Spojeného království.
Na poloostrově není zemědělská půda, všechny potraviny se musejí dovážet. Ekonomicky významné jsou doky, reexport bezcelního zboží (ropa, alkohol, elektronika), služby pro zde umístěnou britskou vojenskou posádku, která je součástí organizace NATO. Nezanedbatelný význam má cestovní ruch. K jeho rozvoji jsem přispěl svojí návštěvou i já.
A jak jsem se na Gibraltar dostal? Zcela nečekaně z Londýna při zájezdu Čedoku do Londýna a Paříže. Měl jsem při ubytování v Londýně neuvěřitelné štěstí. Slečna recepční nám v hotelu Kenilworth, lokalizovaného poblíž hlavního bulváru Oxford Street, nabídla možnost využít během našeho osmidenního pobytu zde zakoupit si letenky a přímou vnitrostátní leteckou linkou z Londýna odletět na Gibraltar. Ani na chvíli jsme neváhali a hned si zakoupili zpáteční letenky za super last minute cenu 45£! Včetně dopravy na letiště Heathrow a zpět do hotelu a ubytování na Gibraltaru v mládežnické ubytovně! Neuvěřitelné. Prohlédl jsem si během tří dní Londýn a pak se vydal na samý jih Evropy. Museli jsme letět přes Atlantický oceán, protože v té době neměla britská letadla povolen vstup do španělského vzdušného prostoru. Po přistání na poněkud zvláštně položeném letišti a ubytování se jsem si během jednoho dne prochodil a prohlédl zajímavý Gibraltar a pak následně odjel i na výlet do nedalekého Maroka. Vstoupil jsem tak na přelomu června a července 1981 poprvé nejen na britskou, ale i africkou půdu. To jsem při odjezdu z domova vůbec netušil. O takových možnostech cestování se nám tehdy v „táboře míru a socialismu“ ani nesnilo.
A jaké že je gibraltarského letiště? Zajímavostí je, že přistávací dráha je vzhledem k minimální rozloze tohoto britského území zčásti umístěna nad vodní hladinou a proti Opičí skále, takže letadlo přilétající od Atlantického oceánu přistává, při pohledu z něho, na vodní hladinu a řítí se proti vysoké skále. To není zrovna příjemný pohled a je to dost silný prožitek. Při opačné situaci, při startu, letadlo opustí pevninu a jede po betonové dráze těsně nad vlnící se vodou. Opět pocit všude kolem přítomné vodní hladiny a jistě dychtivě číhajících žraloků v ní není moc příjemný. Další zvláštností je při přistávání či startu letadla, že je uzavřena silnice vedoucí přes runway závorami a zní zde varovné signály jako u našich železničních přejezdů. Naštěstí zde zatím k žádné nehodě auta a letadla nikdy nedošlo.
Gibraltarská vlajka byla přijata v roce 1983 výhradně pro použití na pevnině. Vlajka je bílé barvy s dolním vodorovným červeným pruhem. V bílém poli je červený znak městské pevnosti, v červeném poli je zlatý klíč.
Dnes není při návštěvě jihu Španělska žádným problémem zajet si na prohlídku této jediné evropské kolonie. Jen je třeba dát si pozor na drzé loupeživé makaky poblíž vrcholu The Rock, jinak je zde pobyt a pohyb zcela bezpečný a příjemný.